NP č.334 > Téma číslaPoutníci, vandrovníci, turistiAlexandr Budka

Vražda Ábela Kainem je prý mytologické zpodobnění dávného konfliktu mezi kočovníky a usedle žijícími zemědělci. Konflikt zuří dodnes a kočovníci prohrávají jen zdánlivě. Navzdory dlouhému civilizačnímu vývoji se ve většině z nás alespoň jednou ročně probudí nomád, toužící zjistit, zda za obzorem nejsou pastviny přeci jen o něco zelenější.

 

Člověk, který nikam necestuje a neprovozuje žádnou formu tur istiky, je podivuhodnou anomálií, budící pozornost okolí, jež nad ním nechápavě kroutí hlavou. Setkání s rázovitým dědou, který nikdy nenavštívil slavný hrad nebo horu tyčící se nad jeho rodnou chalupou, patř í k oblíbeným tur istickým historkám. Stejně tak žádný učitel filosofie neopomene pro pobavení studentů zmínit, že Immanuel Kant jaktěživ neopustil Královec ani nezměnil trasu svých každodenních procházek. Každý alespoň hned pochopí, jaký to byl excentr ik a nediví se obtížně srozumitelnému dílu.

Jako by potřeba vyrazit za „hranice všedních dní“ byla něčím bytostně lidským, antropologickou konstantou. Neprovozování turistiky je dokonce občas chápáno jako příznak nenormálnosti nebo přílišné chudoby, která nedovolí uspokojovat základní lidské potřeby. Ne náhodou je svoboda pohybu nezadatelným lidským právem.

 

OD KATEDRÁLY K DISNEYLANDU

Turismus není vynálezem moderní civilizace. Od kolébky lidstva jsou jisté formy cestování spojeny s náboženstvím. Každé vyznání má nějaké poutní místo a vydat se na cestu patří obvykle k základním náboženským povinnostem. Poutníci požívají zvláštní ochrany a téměř všechny kultury zdůrazňují povinnost prokazovat pohostinnost putujícím cizincům. Zatímco tulák nebo kočující bezdomovec vzbuzuje nedůvěru, poutníkovi je prokazována úcta, bez ohledu na to, jak mlhavý nebo vzdálený je cíl jeho cesty.

Vysoké duchovní a nízce světské, „turistické“ motivace byly odjakživa propleteny. Mnohdy se bez problémů snoubily v téže osobě. Už na antických chrámech je možné objevit dobové vyryté nápisy typu „byl jsem tu“. Středověké katedrály často vznikaly přímo jako turistická atrakce z podnětu městských rad, toužících po vysokých příjmech z poutníků přilákaných ostatky světců, zázraky a podobnými atrakcemi. Proto jsou liché námitky nejrůznějších mravokárců, pohoršujících se nad chrámy obléhanými turisty. Duchovní centrum uprostřed pouťových stánků je zcela přirozené, podezření spíše budí pouťové stánky bez něj. S nástupem osvícenství byla symbióza narušena. Turistické povyražení se zbavilo duchovního rozměru. Chvíli se sice ještě předstíralo, že účelem cestování je povznášet ducha. Romanticky se obdivovala krajina či slavná minulost, později jitřila národní hrdost, ale čím dál více vystupovala do popředí pouhá konzumace zážitků. Postupně se stala novým náboženstvím.

Vrcholným produktem této tendence je zábavní park, kde jsou pamětihodnosti koncentrovány na jedno místo, od atrakce k atrakci se přesouváme napříč časem i prostorem, pěkně pohodlně a bez rizika.

 

KARAVANY A OVOCNÉ STROMY

Tradičním motivem k cestování byl vždy obchod. Obchodníci a dálkové karavany přinášely poznatky o vzdálených krajích, mnohdy i plnily diplomatické poslání. Obchodní cestující se odjakživa snažili spojovat příjemné s užitečným a pomáhali vytvářet infrastrukturu nutnou k dálkovým cestám. Připravovali tak půdu k nástupu masové turistiky.

Prvními čistokrevnými moderními turisty byli mladí šlechtici, vyrážející na své „tours“, poznávací výlety po Evropě. Účelem bylo nejen poznání cizích krajů a mravů a navázání užitečných kontaktů, ale i mladické vybouření mimo striktní sociální kontrolu rodného kraje. Tato motivace funguje dodnes. Turisté okouzleni anonymitou se přirozeně chovají hlučněji a divočeji než doma, a naplňují tak klišé o výletech za hranice všedních dní.

Lidovou variantou šlechtického cestování byly vandry řemeslníků. Každý tovaryš usilující o vlastní živnost měl povinnost vyrazit do světa na zkušenou, aby poznal pracovní postupy cizích mistrů. Pro takové cestování byla k dispozici rozvinutá síť útulků vzdálených od sebe den chůze. Poskytovaly stravu a nocleh za drobnou výpomoc. Některé z těchto vandrů se protáhly i na několik let.

Barokní lidová zbožnost se zase postarala o síť poutních míst. Pokrývají venkov tak, aby každá vesnice měla na vzdálenost denního pochodu k dispozici podobnou atrakci. Poutní cesty byly lemovány ovocnými stromy. Tato světově ojedinělá turistická infrastruktura nám zůstala dodnes, jen během devatenáctého století byla obohacená o rozhledny, výletní restaurace, obnovené hradní zříceniny. Vše propojené precizním turistickým značením.

 

TRAMPOVÉ ZE ZÁKOPŮ

Do připraveného turistického podhoubí zasáhla první světová válka. Vznikly nové silnice a železnice, objevila se první auta a letadla. Lidé se rovněž změnili; mladí muži byli vtaženi do života, na který nebyli vůbec zvyklí - v cizí zemi, v zákopech, ve stanech, v rozbitých vesnicích. Do bojů byli nasazeni poměrně krátkou dobu. Většinu času trávili s jistou nadsázkou podobně jako dnešní milovníci přírody: na volném vzduchu, za primitivního ubytování, při tělesné aktivitě, s důrazem na soběstačnost v praktických činnostech. Mnozí vojáci se po válce nemohli snadno rozloučit se svými válečnými zvyklostmi a začali žít v přírodě více než dříve. Rozšířilo se skautské a trampské hnutí, pobyt ve vysokých horách i prosté nedělní výlety.

Američané „objevili“ Evropu a začali zde trávit dovolenou. Turistika a cestování se vymanily z dětských střevíčků a staly se vážným ekonomickým činitelem. Z turismu se stala móda, které propadly milióny lidí na celém světě.

Začal boj za právo na placenou dovolenou, cestování a turistika se staly prostředkem rekreace – znovuobnovení pracovních sil dělnictva. K tomu přispívalo rozšíření automobilismu, ubytovacích možností i dopravních spojů. Tento vývoj se v mnohém opakoval i po druhé světové válce.

 

NOVÍ MISIONÁŘI

V šedesátých letech objevili hippies exotiku zemí nezasažených západní civilizací. Turistický průmysl se stal globální záležitostí. Začalo se rutinně jezdit do míst, která byla dosud dosažitelná jen pro profesionální cestovatele za cenu značných obtíží.

Brzo byla nastartována zhoubná spirála. Milovníci dobrodružné turistiky prchající před zkažeností civilizace ji velmi efektivně zanášeli i do těch nejzapadlejších koutů. Stali se živou reklamou na západní způsob života, novodobými misionáři, kteří připravovali cestu klimatizovaným autokarům a velkokapacitním airbusům.

Turistika se stala průmyslově organizovanou rutinou. Vymýšlet nová lákadla zajišťující žádoucí růst odvětví je stále těžší. Někteří globální rekreanti podnikají výpravy do nitra pralesů za dosud nekontaktovanými kmeny, jiní dají přednost projížďce obrněným transportérem po Tádžikistánu, Afghánistánu nebo jiné válečné zóně. Hledají jistotu dovolené v destinaci, kterou sousedi ještě zaručeně nenavštívili. Hitem poslední doby je „temná turistika“, spočívající v navštěvování dějišť proslulých masakrů a přírodních katastrof nebo míst smrti slavných osobností. S hromadnou prohlídkou dnes lze navštívit i proslulé slumy třetího světa a uchlácholit svědomí rozdáváním milodarů. Organizátoři garantují, že část výdělku jde na zlepšení životních podmínek místních.

Objevují se ale i sympatické tendence. Znova je objevováno blízké okolí, domácí agroturistika i pěší výlety. Dávno zapomenuté sbírání turistických plaket z hradů, rozhleden a chat připomíná Geocaching – vyhledávání ukrytých schránek s „pokladem“ pomocí GPS. Zábava na pomezí sportu a turistiky je o to sympatičtější, že si ji lidé sami spontánně organizují a schránky se snaží umístňovat na zajímavých a nepříliš navštěvovaných místech.

Nezbývá než doufat, že nutkavý pohyb z místa na místo, připomínající útěk před sebou samými a následky naší civilizace, bude časem nahrazen podobně nedestruktivními fomami turistiky. Jinak už brzy nebude co obdivovat a zůstaneme odkázáni na umělé ráje.

 


autor / Alexandr Budka VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Cos dělal za komančů, táto? / Mardoša > NP č.334 > Rozhovor Lidé, kteří statečně bojovali proti normalizační šedi a nevzdávají se ani dnes, rozhodně nejsou středem pozornosti. Jedním z nich je i Čestmír Huňát, oceněný lets cenou Revolver Revue za celoživotní kulturní úsilí. Zpovídá ho jeho syn Mardoša, zakladatel legendárních Tata Bojs.   číst dále Stíny horkého léta / Jan Stern > NP č.334 > Fejeton Drazí revolucionáři, možná už i vás zavalil příval vděčného dojetí. Ano, letos slavíme to veliké výročí. A nemám teď na mysli skutečnost, že je tomu právě rok, co jsem nastoupil na fejetonovou stránku Nového Prostoru. Míním tím zajisté dvacet let od chvíle, kdy se zrodil náš svobodný dnešek.   číst dále Ráj, ve kterém neprší / Tomáš Havlín > NP č.334 > Téma čísla V rovinaté zemi nikoho mezi Drážďanami a Berlínem byste spíš čekali, že narazíte na zbloudilou družinu krále Arnulfa než na tropické ostrovy s plážemi a exotickými chrámy. Přesto právě sem jezdí tisíce lidí za iluzí jižních moří. Prázdniny v simulovaném ráji táhnou.   číst dále Vary, Vary, zuřiví Árijci / Jaroslav Fiala > NP č.334 > Pošli to dál Na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech pořádal týdeník Reflex diskuse se známými osobnostmi. Jednou z nich byl i antineonacistický aktivista Ondřej Cakl, který přijal pozvání do menšího sálu pro zhruba čtyřicet diváků. Debata o neonacismu, kterou vedl v mírně stísněném prostředí novinář Jiří X. Doležal, však dostala nečekaný spád. Dorazilo sem také dvacet urostlých, vyholených borců.   číst dále

Nejčtenější články autora

Bezvětří v českých lesích / Martina Křížková, Alexandr Budka > NP č.371 > Reportáž „Podnikání“ za hranicí zákona se v Česku zřejmě vyplácí. Případ cizinců zneužívaných při práci v lesích, na který upozornil NP letos v lednu, se policii stále nedaří úspěšně prošetřit. Stejně jako předchozí aktivity hlavních aktérů.   číst dále Tichý vítr z hor / Tomáš Havlín, Alexandr Budka > NP č.383 > Rozhovor Jaromír Švejdík je na první pohled nenápadný člověk. Ale při bližším ohledání za ním stojí nejen kapela Priessnitz a netrpělivě očekávaný Alois Nebel, ale v jistém smyslu i celý „magický“ Jeseník.   číst dále Hlídat si svůj dvorek / Silvie Kratochvílová, Alexandr Budka > NP č.341 > Téma čísla Pokud nechcete, aby developeři zastavěli zdravé lesy, a připadá vám divné, že by kousek od historické památky měl stát nevzhledný Lidl, pak je namístě zajímat se o změnu územního plánu celé České republiky. Politika územního rozvoje má být přijata za dva roky.    číst dále Vítejte pryč / Andrea Novotná, Alexandr Budka > NP č.360 > Téma čísla Na adresu magistrátu padala v létě obvinění - tentokrát ale ne z finančních machinací. Byla ještě závažnější. Magistrát prý chce vyhnat pražské bedomovce do něčeho, co ze všeho nejvíc připomíná koncentrační tábor. Přehnané tvrzení? Pokud ano, pak jen trochu.   číst dále
celý archiv