NP č.334 > RozhovorCos dělal za komančů, táto?Mardoša

Lidé, kteří statečně bojovali proti normalizační šedi a nevzdávají se ani dnes, rozhodně nejsou středem pozornosti. Jedním z nich je i Čestmír Huňát, oceněný lets cenou Revolver Revue za celoživotní kulturní úsilí. Zpovídá ho jeho syn Mardoša, zakladatel legendárních Tata Bojs.

 

Vzpomeneš si na první impulz, který rozhodl, že jsi se začal zajímat o hudbu?

Bylo to na škole v přírodě v dubnu 1961. Vzlétl první kosmonaut, přerušilo se i tak chabé vyučování a poslouchali jsme rádio. Z něj se každou chvíli ozývalo swingové „Dobrý den majore Gagarine“. Pak šedesátá léta nabrala na obrátkách, začala se k nám dostávat více muzika ze zahraničí, bigbítový boom, květinové děti…

 

Zapojit se aktivně do hudby (byť z té „druhé strany“) ses rozhodl kdy?

Hledal jsem to, co nám v období normalizace chybělo: muzika, knížky, filmy, divadlo a výtvarné umění bez cenzury a ideologického nátěru. Po úžasných šedesátých letech to byl děs. Pro nás mladé bylo tehdy nejvíc deprimující, jak se starší lidé stáhli do ulit. Měl jsem pocit, že se všeho bojí, že tolerují i do očí bijící nehoráznosti. Dneska už jsem shovívavější. Vím, že měli zkušenost padesátých let.

 

Věděl jsi od začátku, že chceš zůstat v „zákulisí“? Neměl jsi nikdy tendence přímo stát na nějakých těch „prknech“? Ať znamenají, co chtějí...

Hodně se mi líbila kytara. Navíc kdo ji měl zavěšenou na krku, vypadal dobře a snadno se mu balily holky. Mnohdy toho nemusel mít ani moc v hlavě. Tak jsem to také s kytarou zkusil. Ale nešlo to.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Mardoša VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Ráj, ve kterém neprší / Tomáš Havlín > NP č.334 > Téma čísla V rovinaté zemi nikoho mezi Drážďanami a Berlínem byste spíš čekali, že narazíte na zbloudilou družinu krále Arnulfa než na tropické ostrovy s plážemi a exotickými chrámy. Přesto právě sem jezdí tisíce lidí za iluzí jižních moří. Prázdniny v simulovaném ráji táhnou.   číst dále Nejdražší chodník v zemi / Martina Křížková > NP č.334 > Pošli to dál Vždycky jsem se divila a nikde se pořádně nedočetla, proč se vlastně staví pražský tunel Blanka a jestli bude opravdu takovým přínosem pro město a v čem konkrétně a pro koho, takže jsem byla ráda, když se na plotě obepínajícím rozkopané staveniště začaly objevovat obrázky s nápisy, jež se snažily účel stavby občanům přiblížit.   číst dále Poutníci, vandrovníci, turisti / Alexandr Budka > NP č.334 > Téma čísla Vražda Ábela Kainem je prý mytologické zpodobnění dávného konfliktu mezi kočovníky a usedle žijícími zemědělci. Konflikt zuří dodnes a kočovníci prohrávají jen zdánlivě. Navzdory dlouhému civilizačnímu vývoji se ve většině z nás alespoň jednou ročně probudí nomád, toužící zjistit, zda za obzorem nejsou pastviny přeci jen o něco zelenější.   číst dále Cikáni Ameriky / Přemysl Mácha > NP č.334 > Dějiny přítomnosti "Vědomí mexických indiánů, jejich postoje a představy, jsou dále popírány a nahlíženy jako nepopsaný papír, na který si všichni přivlastňují právo a povinnost psát své vlastní vzkazy." Guillermo Bonfil Battala: Hluboké Mexiko.   číst dále
celý archiv