NP č.334 > RozhovorCos dělal za komančů, táto?Mardoša

Lidé, kteří statečně bojovali proti normalizační šedi a nevzdávají se ani dnes, rozhodně nejsou středem pozornosti. Jedním z nich je i Čestmír Huňát, oceněný lets cenou Revolver Revue za celoživotní kulturní úsilí. Zpovídá ho jeho syn Mardoša, zakladatel legendárních Tata Bojs.

 

Vzpomeneš si na první impulz, který rozhodl, že jsi se začal zajímat o hudbu?

Bylo to na škole v přírodě v dubnu 1961. Vzlétl první kosmonaut, přerušilo se i tak chabé vyučování a poslouchali jsme rádio. Z něj se každou chvíli ozývalo swingové „Dobrý den majore Gagarine“. Pak šedesátá léta nabrala na obrátkách, začala se k nám dostávat více muzika ze zahraničí, bigbítový boom, květinové děti…

 

Zapojit se aktivně do hudby (byť z té „druhé strany“) ses rozhodl kdy?

Hledal jsem to, co nám v období normalizace chybělo: muzika, knížky, filmy, divadlo a výtvarné umění bez cenzury a ideologického nátěru. Po úžasných šedesátých letech to byl děs. Pro nás mladé bylo tehdy nejvíc deprimující, jak se starší lidé stáhli do ulit. Měl jsem pocit, že se všeho bojí, že tolerují i do očí bijící nehoráznosti. Dneska už jsem shovívavější. Vím, že měli zkušenost padesátých let.

 

Věděl jsi od začátku, že chceš zůstat v „zákulisí“? Neměl jsi nikdy tendence přímo stát na nějakých těch „prknech“? Ať znamenají, co chtějí...

Hodně se mi líbila kytara. Navíc kdo ji měl zavěšenou na krku, vypadal dobře a snadno se mu balily holky. Mnohdy toho nemusel mít ani moc v hlavě. Tak jsem to také s kytarou zkusil. Ale nešlo to.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Mardoša VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Stíny horkého léta / Jan Stern > NP č.334 > Fejeton Drazí revolucionáři, možná už i vás zavalil příval vděčného dojetí. Ano, letos slavíme to veliké výročí. A nemám teď na mysli skutečnost, že je tomu právě rok, co jsem nastoupil na fejetonovou stránku Nového Prostoru. Míním tím zajisté dvacet let od chvíle, kdy se zrodil náš svobodný dnešek.   číst dále Vary, Vary, zuřiví Árijci / Jaroslav Fiala > NP č.334 > Pošli to dál Na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech pořádal týdeník Reflex diskuse se známými osobnostmi. Jednou z nich byl i antineonacistický aktivista Ondřej Cakl, který přijal pozvání do menšího sálu pro zhruba čtyřicet diváků. Debata o neonacismu, kterou vedl v mírně stísněném prostředí novinář Jiří X. Doležal, však dostala nečekaný spád. Dorazilo sem také dvacet urostlých, vyholených borců.   číst dále Poutníci, vandrovníci, turisti / Alexandr Budka > NP č.334 > Téma čísla Vražda Ábela Kainem je prý mytologické zpodobnění dávného konfliktu mezi kočovníky a usedle žijícími zemědělci. Konflikt zuří dodnes a kočovníci prohrávají jen zdánlivě. Navzdory dlouhému civilizačnímu vývoji se ve většině z nás alespoň jednou ročně probudí nomád, toužící zjistit, zda za obzorem nejsou pastviny přeci jen o něco zelenější.   číst dále Natia a Romeo / Martina Křížková > NP č.334 > Reportáž Vyrostli spolu v Gruzii. Jsou sourozenci a už čtyři roky se neviděli. Ona žije v Mnichově, on čeká v Kutaisi na možnost vystěhovat se do Německa. Natia se vdala a podporuje jeho i matku, on se snaží jakž takž protlouct. Příběh o cestě lidí a peněz mezi pravidly a chaosem jedněch i druhých.   číst dále
celý archiv