NP č.533 > Téma číslaLovec mrakůLibor Hruška

Šumavský rozervanec, básník a vyléčený alkoholik Roman Szpuk je doma v lesích kolem Churáňova. Místo psychofarmak si naordinoval klidnou práci meteorologa, pravidelný spánek pod širým nebem a dlouhé sudkovské výpravy za ideálním světlem a stínem s vlastnoručně vyrobenou camerou obscurou.

Dokázal byste docházet do fabriky nebo někam do korporátu?
Než jsem nastoupil k meteorologům, měl jsem asi deset zaměstnání, mimo jiné jsem pracoval i ve Spolchemii ve Velvětech u Teplic. To pro mě bylo náročný, ta pravidelnost i prostředí – na směnu i zpět jsem chodil pěšky šest sedm kilometrů, abych se ponořil do volné krajiny.


Teď máte pracoviště na hranici národního parku, čas tam plyne úplně jiným tempem.

Ano, při činnostech, jako je pozorování počasí, člověk najede na rytmus přírody, nechá se unášet děním tak, jak se odehrává třeba v lese. Ocitne se na kře, která pluje nezávisle na našem štvaném světě. Ten je rychlý, hektický a z mého pohledu i nesmyslný tím, co řeší. Při pohledu na mraky nebo na hvězdy si člověk uvědomí, jak je všechno relativní, jak jsou jeho problémy nicotné a zároveň jakou má on sám neopakovatelnou cenu. Nejdůležitější je zpomalit, zvolnit. Ve společnosti nás někdo stále popohání, ale v přírodě vše kvete a uzrává ve svůj čas. To je základní věc, kterou cítím. Když taje sníh, taje pomalu, nikdo ho nežene bičem, aby tál rychleji.


Vy můžete účinky dlouhého hledění do dáli srovnávat s psychofarmaky, máte diagnostikovanou poruchu podobnou schizofrenii. Co vám osobně z porovnání příroda versus chemie vychází?
V březnu 2011 jsem byl na psychiatrii. Dali mi maximální možnou dávku prášků na spaní, ale já prostě nespal. Když je na tom člověk psychicky špatně, nemusí to vždycky znamenat nějakou chorobu. Problém může být i v duchovní rovině, a to pak žádné prášky nezaberou.

Nejdůležitější je zpomalit, zvolnit. Ve společnosti nás stále někdo popohání, ale v přírodě má vše svůj čas. Když taje sníh, taje pomalu, nikdo ho nežene bičem, aby tál rychleji.

Uklidňuje vás počasí jako takové, nebo jen některé jevy? Třeba bouřka člověka spíš rozruší, ne?
Uvedu několik příkladů: Takový déšť nebo klidný vítr, ty opravdu zklidňují. Člověk se zaposlouchá do šumění a zklidní se. Pak přijdou vichřice, to už les nešumí, ale začne praskat a syčet. Člověk vidí, jak poryvy lomcují větvemi, to už je větší drama. Často si stoupnu na střechu meteorologické stanice a vystavuju se větru, rozpažím ruce a vnímám jeho nárazy. Je to zážitek, nabíjí energií. Potom samozřejmě existuje ještě vyšší stupeň, jako je třeba krupobití. To někdy vyběhnu ven, svlíknu se do naha a tančím, řádím s bouří, řvu s ní.


Tohle všechno vás nabíjí?
Ano, všechno je to radost. Slyšet bouřku, která přijde z ticha hor – ne jako ve městě, kde je rachot pořád, ale z toho úplného ticha –, ty první hromy, to je prostě nářez. Jindy za inverzního počasí člověk vystoupá nahoru na vrcholky a dole vidí oblačné moře. Je tak klidné, člověk může sedět hodinu a jenom se dívat, jak mraky svítí jako moře, a uvědomovat si, že pod tím vším se odehrávají tisíce lidských dramat. Ale tady nahoře jen zpívá pták a hučí les, nádhera.


Ve vaší poslední knize mě zaujal popis vaší pražské meditační oázy mezi starými otočnými jízdními řády na holešovickém nádraží. Je pro vás důležité hledat si podobná místa při cestách do města?
Určitě, když přijedu do cizího města a mám čas, tak hledám oázy a zákoutí jako hřbitov nebo parčík v centru. Já si totiž nemyslím, že by tahle místa byla míň hodnotná než Šumava. Jednou jsem na Smíchově narazil na zarostlý kus nádraží a pozoroval tam pářící se motýly. Úplně jako v národním parku, člověk jen musí vytěsnit tu špínu okolo a uvidí sílu přírody.

Za inverzního počasí vystoupám na vrcholky a dole vidím oblačné moře. Je tak klidné. Člověk sedí a uvědomuje si, že pod tím vším se odehrávají tisíce lidských dramat.

Jsou si meteorologové v něčem podobní?
Mezi námi potkáte různé povahy, ale určitě to není akční zaměstnání, takže se hodí spíš pro meditativnější typy. Představte si, že máte čtyři dny mlhu a pořád zapisujete to samé jen s drobnou odchylkou teplot. To chce člověka klidného, ale zároveň nadšence, který svou práci dělá poctivě. Ono se totiž nedá dost dobře kontrolovat, jestli zprávy píšete poctivě, je ale stavovskou ctí meteorologa odvysílat vše správně, i když mu nikdo nestojí za zády. Na ten rytmus ale není každej stavěnej. Jsou lidé, kteří nastoupili a odešli za měsíc, nedávali to.


Nudili se?
Asi ano, bylo to pro ně až moc zpomalené. Navíc člověk počasí netvoří, ale nechá se jím utvářet. Když ho dění v atmosféře nezajímá, je pro něj nudná i bouřka. Já ale sleduju ty jemné nuance a je to pro mě nekonečné drama.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Libor Hruška VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Hranice trpělivosti / Redakce > NP č.533 > Téma čísla Jak moc jsme museli být trpěliví, abychom vyrobili číslo o trpělivosti? To je otázka, která se v nás sebezpytně vyrojila, když teď koukáme na hotové a zalomené stránky tématu a za krkem cítíme posledních čtrnáct dnů, kdy jsme s trpělivostí vstávali i uléhali. číst dále Je to jednoduché, ale není to snadné / Jan Štěpánek, Jakub Yellen > NP č.533 > Téma čísla „Lidé mohou začít meditovat z velmi blbých důvodů. Třeba se jim líbí, jak hezky to vypadá. To opravdu důležité přichází později“, říká kněz a ředitel kolínského kláštera Petr Vacík. Do Kolína se na jeho meditační kurzy sjíždějí lidé z celé země, bez ohledu na vyznání. číst dále Pět věcí, které jsem se naučil o práci se dřevem / Štěpán Materna > NP č.533 > DIY Kurz Základy práce se dřevem pražského spolku Z pokoje do pokoje není moc o teorii. Nedozvíte se tam o tvrdosti různých dřev nebo obecných zásadách pro práci se dřevem. Tedy pokud se nezeptáte. Na kurz chodí návštěvníci s vlastními projekty, se kterými si nevědí rady a potřebují kromě dílenského zázemí i slovo odborníka. Na tříhodinovém večerním kurzu není na dlouhé povídání kdy, protože i práce se dřevem chce svůj čas. číst dále Docela slušnej čundr / Jakub Yellen, Jan Štěpánek > NP č.533 > Téma čísla Jak chůze tříbí trpělivost, jak se podobá meditaci, jak meditace souvisí s bolestí a co to znamená špatně sbalený batoh, o tom si s námi povídali tři poutníci Alžběta, Kristýna a Tomáš. číst dále

Nejčtenější články autora

„Vůbec neradíme příchozímu do Prahy, aby s sebou psa bral.“ / Libor Hruška > NP č.527 > Téma čísla První pejskaři to ve městech neměli jednoduché. Platilo to hlavně pro chovatele takzvaných psů luxusních, jejichž chov nepřinášel žádný hospodářský užitek. Jak se Praha před půl druhým stoletím rozhodla regulovat jejich počty a kde udělali autoři filmového Švejka chybu. číst dále Příliš směšné na středověk / Libor Hruška > NP č.529 > Téma čísla Dvojice mladých historiků Vojtěch Bažant a Martin Šorm boří stereotypy o zamračené středověké Evropě. Slovní hříčky, absurdní humor, ironie, satira i nadsázka, to vše existovalo už tehdy. A k tomu nádavkem prdící mniši, hroziví hlemýždi a zajíci zabijáci. číst dále Příští stanice: Petržalka / Libor Hruška > NP č.498 > Téma čísla I Bratislava měla mít své metro, budovat se začalo v roce 1988, ale po pádu režimu se práce zastavily. Stopy projektu jsou dodnes k vidění na sídlišti Petržalka. „Bratislava si na svoji druhou šanci mít metro bude muset ještě dost dlouho počkat. V nejbližších 15 letech to určitě nebude,“ říká Peter Martinko, odborník na historii i současnost bratislavské hromadné dopravy. číst dále Pivaři a ledaři / Libor Hruška > NP č.511 > Téma čísla Pivovarské lednice jsou úžasným příkladem zaniklé vývojové větve architektury. Jak tyto ledové banky fungovaly a jak ledařský průmysl koexistoval s tím pivovarským? číst dále
celý archiv