NP č.530 > Téma číslaProč může být rok 2019 fajn?Redakce

Česká společnost, která kdysi na chvíli uvěřila, že může být líp a že má na co být pyšná, zase propadá apatii, zase uvěřila tomu, že lhát a krást je nejen snazší, ale vlastně prospěšnější než se o něco snažit. A proto jsme se rozhodli pátrat po dobrých příkladech toho, že existuje i paralelní společnost, kreativní, sebevědomá, a hlavně aktivní.

Projekty, které představujeme na následujících stranách, jsou fascinující výpovědí o tom, jak se Česko proměňuje. V tomto případě, jak se proměňuje dobrým směrem. Takovým tím aktivním, ale ne otravně aktivistickým. Kreativním, ale ne manýristickým. Lidé, kterým na dalších stránkách dáváme prostor, mají společné především to, že nejsou lhostejní.


Že lhostejnost dává prostor lžím, manipulacím a agresi, to se tak nějak ví a pod to by se podepsal každý. Jenže ono je to složitější. Lhostejnost se dá snadno zaměnit za jakousi ctnostnou vizi umírněnosti a rozvahy. Ale to je strašně záludné a ošidné. Lhostejnost, na rozdíl od umírněnosti a rozvahy, je poháněna strachem a pohodlností – mnohé české generace už okusily, že postupně se dá krůček po krůčku rezignovat na ledacos. A ještě z toho mít dobrý pocit, protože přestat se snažit a zajímat se, to může být i docela úlevné. Vždyť proč se pořád snažit?


Přijde nám důležité vnášet do společenské atmosféry plné cynické apatie příběhy o lidech, kterým není jedno, co se kolem nich děje. Důvodů přestat se snažit a žít si v klidu sám pro sebe, těch se najde vždycky dost. A my, Češi, jsme ve vyhledávání a ospravedlňování si těchto důvodů mistři světa. Rozhodli jsme se, že připravíme průřez projekty, díky kterým se lze do budoucna koukat s optimismem, a co víc, o kterých si myslíme, že by mohly být dobrou inspirací pro ty, kdo chtějí také uvěřit tomu, že s apatií to daleko nedotáhneme.

 

Je tu ještě jedna důležitá věc, která tyto projekty spojuje. Všechno jsou to aktivity směřující svou energii ven, mezi lidi, do veřejného prostoru. V tom je jejich skvělá, něčím ozdravná síla. Nejde tu o nějaký ukřičený aktivismus, dobu, kdy se aktivitami ve veřejném prostoru bojovalo „proti něčemu", střídá doba, kdy se bojuje „za něco". Ne proti ošklivému prostranství, ale za hezčí prostranství. Může se to zdát jako hraní se slovy, ale my v tom vidíme značný pozitivní posun. Už jen proto, že když nebojujete proti, ale za něco, je to rozhodně pozitivnější, kreativnější a sdílnější, a tím pádem i efektivnější způsob, jak měnit svět.


Když jsme si začali dělat na poradách soupisy projektů, které ke spolupráci oslovíme, další z těch velmi milých zjištění bylo, kolik se toho děje mimo Prahu. To víte, my Pražáci, co máme občas pocit, že jsme středem světa, a pak zjistíme, že se toho za rohem děje víc než nám přímo pod nosem. Mimo Prahu se toho, co se aktivit ve veřejném prostoru týče, děje strašně moc zajímavého a my se zařekli, že se budeme mimo hlavní město obracet pro rady a inspiraci ještě častěji, než jsme to doteď dělali. A došli jsme k ještě jedné věci. Tenhle speciál o dobrých projektech nebude náhodně efektním výstřelem do tmy. Projektům, které probouzejí apatickou společnost k životu, se budeme v letošním roce věnovat pravidelně a systematicky. Abychom i za nás přidali aspoň jeden drobný důvod si myslet, že 2019 může být lepší, než se zdá.


autor / Redakce VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv