NP č.528 > FejetonDobrmanJan Stern

Musím říct, že čím jsem starší, tím jsem smířlivější k rituálům.

Jako mladý chlapec jsem si v Dějinách literatury pro VI. třídu základní školy přečetl slovo „buřič". Okamžitě se mi zalíbilo a od té chvíle jsem toužil být také buřičem, ačkoli jsem nevěděl, jak se vlastně buří. Ale cítil jsem, že správný buřman by měl okázale pohrdat vším zavedeným a zkostnatělým, a tak jsem neopomněl svému okolí dávat najevo, že mě nedostane do prvomájového průvodu ani na půlnoční, že nebudu olovo kalit ani odlívat, neboť Já jsem Já, buřič, volnomyšlenkář a duch nepokojný (tahle slova jsem taky našel v Dějinách literatury pro VI. třídu základní školy a rovněž jsem si je oblíbil, ačkoli dosud netuším, jak se myšlenka uvolňuje a z čeho a zda mám vůbec nějakého ducha, nebo jen pouhý nepokoj).


Jenže to víte, zestárnul jsem. Mám například kamaráda, se kterým se scházíme každý rok před Vánocemi. Je to takové dobračisko, co nikdy, ani na pět minut, nebylo buřičem jako já, a má-li ducha, je to duch zajisté pokojný. Snad až příliš. Dobračisko Karel má rád, když jsou věci, „jak mají být". Před Vánocemi to pro něj znamená, že se sejdeme v restauraci za nádražím a po chvilce diskuse volné, místy snad i volnomyšlenkářské, zahájí Dobrman Kájínek diskusi nevolnou. Čili rituál. Vyndá televizní program – kdysi na lesklém papíru, se Šafránkovou na obálce, dnes to loví z displeje – a praví: „Tak se podíváme, co nám letos dávaj." A počne mi sdělovat, že i letos – jéje – si princezna Lada obleče myší kožíšek, jenž obstojí v hygienické zkoušce.


Bývaly doby, kdy mi v ten moment plomba sedla na plombu a tak trochu na sebe počaly amalgámy tlačit, ba sem tam se na pokožce zvýraznila žíla, jež obvykle není tak dobře vidět. Připadal jsem si jako blbec a můj duch stával se ještě o trochu nepokojnějším. Proč mi to proboha čte? letělo mi hlavou. To jako myslí, že nemám na televizní program?! Nebo že neumím číst? Vidíme se jednou v roce a on půlku našeho setkání oznamuje, že – jéje – i letos vánoční prostitutce Julii vyklouznou svině klouzavý a vnitřně vyschlý šedivák Gere se nakonec nechá Julií svlažit.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Dobře vypečené gestapíčko / Jan Stern > NP č.454 > Fejeton Možná tomu nebudete věřit, ale jsou věci, o kterých se mi žertuje těžko. Ovšem nejspíše vás překvapí, které to jsou, či spíše, které to nejsou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Paradigma pekla / Jan Stern > NP č.451 > Fejeton Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv