NP č.528 > Téma číslaDárců přibývá. I díky dobrým kampanímLibor Hruška

Patříme mezi štedré národy? Jakým organizacím pomáháme nejčastěji, jaké jsou etické limity fundraisingových kampaní a jak naučit dobročinnosti děti? „Dobrý fundraising není jen o penězích. Neziskovky by kolem sebe měly vytvářet okruh lidí, kteří sdílejí stejné hodnoty,“ říká přední expert na filantropii Jan Kroupa.

Jak rušno je teď před Vánocemi v nadacích a dalších neziskovkách? Platí stále, že je konec roku z pohledu fundraisingu klíčovým obdobím?
Ano, u spousty organizací představuje období od desátého listopadu do Vánoc padesát procent příjmů, Vánoce jsou pořád kulturně pevně spojené s darováním a velkorysostí. Na druhou stranu je dnes velká konkurence, kampaní běží nepočítaně, takže je stále těžší a těžší lidi oslovit a prosadit se.


Jsme my, Češi, štědrými dárci?
Před pár lety jsem zkoušel porovnat dárcovství u nás, v Rakousku a v Německu přepočtem podle parity kupní síly a vyšlo mi, že z tohoto srovnání vycházíme skoro rovnocenně.

 

A jak jsme na tom ve srovnání s ostatními státy bývalého východního bloku, kde byla tradice mecenášství na dlouhá léta úplně zpřetrhána?
Z toho vycházíme ještě lépe. Dárcovství u nás v posledních pár letech roste zhruba o patnáct procent ročně, což představuje obrovský pohyb.


To nabourává stereotypy o sobeckých, do sebe uzavřených Češích.
Ano, ale nemyslím si, že by Češi byli obecně štědřejší než jiné národy, důvod může být i ten, že bývají o peníze žádáni profesionálněji. V chytrém fundraisingu máme oproti Polsku, Maďarsku nebo Slovensku náskok.


Výběr, koho podpořit, je navíc poměrně široký.
I to může být důvodem, proč darovaných peněz přibývá, ve všech oblastech už existují důvěryhodné neziskovky, takže když chce člověk pomoci koňům, může pomoci koňům, když ho bere historie, je tu Paměť národa, a třeba v sociálních službách je toho na výběr mraky.

Dobrý fundraising není jen o penězích, ale o dlouhodobých vztazích, o získávání lidí pro společnou věc

Dřív platilo, že u nás většinu peněz darovaly firmy. Jak je to nyní?
Firmy byly dlouhá léta tahounem dárcovství, ale už to přestává být pravda, změnu pozorujeme od krize. Když přijde nějaké hospodářské zakolísání, tak se to projeví hlavně ve firemním dárcovství, ale v individuálním skoro vůbec, lidi naopak mají tendenci, když se nedaří, pomáhat víc. A protože nedávají obrovské částky, mohou většinou v dárcovství pokračovat. V posledních letech je to podle našich odhadů zhruba fifty fifty, čtyři miliardy ročně chodí od firem a další čtyři od jednotlivých dárců. Letos to bude víc, kdybych si měl udělat takový předvánoční odhad, tak bych řekl, že se dostaneme někam k deseti miliardám. Ta změna kurzu je normální, když se podíváte třeba do Velké Británie, která je Mekkou dobročinnosti, tak tam osmdesát procent darů pochází od jednotlivců.


Proč vlastně lidé pomáhají?
U každého člověka je to jiné, obecně ale převažují pozitivní motivy, málokdo dar bere jako odpustek na vyčištění svědomí nebo něco, čím si udělá jméno. My jsme si dělali průzkum na šestitisícovém vzorku a dvě třetiny lidí zaškrtly jako důvod „starost a zájem". Hodně lidí dobročinnost považovalo za svou morální povinnost a přes deset procent respondentů uvedlo, že je k mecenášství vede potřeba uznání, že se darováním zařazují do určité společenské třídy, určitého elitního klubu. I tenhle motiv tam tedy může být.


Existují dnes vůbec dárci, kteří zůstanou v anonymitě, nebo člověk potřebuje i veřejné uznání?
Existují, ale nejsou to tajní dárci, neznamená to, že by jejich jména neznala ona neziskovka, jen nechtějí být nikde uváděni. Běžnější je to u věřících, křesťan by měl dávat almužnu, pomáhat tak, aby se o tom nevědělo. Jsou ale i velcí dárci, kteří prostě nechtějí, aby pak za nimi chodily další a další organizace.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Libor Hruška VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Příliš směšné na středověk / Libor Hruška > NP č.529 > Téma čísla Dvojice mladých historiků Vojtěch Bažant a Martin Šorm boří stereotypy o zamračené středověké Evropě. Slovní hříčky, absurdní humor, ironie, satira i nadsázka, to vše existovalo už tehdy. A k tomu nádavkem prdící mniši, hroziví hlemýždi a zajíci zabijáci. číst dále Příští stanice: Petržalka / Libor Hruška > NP č.498 > Téma čísla I Bratislava měla mít své metro, budovat se začalo v roce 1988, ale po pádu režimu se práce zastavily. Stopy projektu jsou dodnes k vidění na sídlišti Petržalka. „Bratislava si na svoji druhou šanci mít metro bude muset ještě dost dlouho počkat. V nejbližších 15 letech to určitě nebude,“ říká Peter Martinko, odborník na historii i současnost bratislavské hromadné dopravy. číst dále Sny nás všech smrdí stejně / Libor Hruška > NP č.490 > Rozhovor Začátkem ledna odvysílala Česká televize dokument režisérky Mariky Pecháčkové Spi sladce, pokus o portrét kolektivního nevědomí lidí bez domova. Jaké sny se zdají pražským bezdomovcům? číst dále Hračky na vozíku / Libor Hruška > NP č.492 > Téma čísla HRAČKY S HENDIKEPY Když společnost Lego před rokem představila novou figurku na vozíku, psalo se o začátku velké hračkové revoluce. Panenky s lupénkou nebo medvídci s kochleárními implantáty se brzy stanou běžným sortimentem obchodů, celý byznys se změní, bude lépe reflektovat skutečný svět, v němž děti žijí. Nebo ne? Na českém trhu to ale zatím na žádnou (ani malou) revoluci nevypadá, stačí se podívat na pulty hračkářství. číst dále
celý archiv