NP č.525 > KulturaJack staví důmJakub Yellen

Od Larse von Triera nelze čekat nic standardního, jeho filmografie už nikoho nesplete. Když jsem viděl upoutávku na jeho nový film, začal jsem volat o pomoc. Tuhle recenzi jsem ale slíbil, a tak jsem si to celé vyžral do nejhlubšího dna.

Recenze se píšou proto, aby lidem pomohly najít cestu do kina. V tomhle případě snad bude lepší, když se po cestě ztratíte a skončíte v nějaké hospodě. Přesto byl pro mě nový film Larse von Triera nakonec především uměleckým zážitkem, který se ve mně už několik týdnů plazí a ne a ne se odporoučet pryč.


Na cestě do pekla
Hlavní hrdina Jack (Matt Dillon) přijíždí do děje ve své dodávce a podle všeho se píšou sedmdesátá léta. Dodávka Jackovi vydrží dvanáct let, po které vraždí desítky lidí a vozí si je do obřího mrazáku, kde z nich modeluje obskurně groteskní loutky, se kterými se pak fotí. Příběh je rozdělen do pěti kapitol (vražd), ve kterých nám Trier stupňuje Jackovu posedlost po dokonalém zabití a zároveň se v promluvách mimo obraz zpovídá svému průvodci Vergiliovi (Bruno Ganz), který ho má z očistce doprovodit do pekla. Jack v přestávkách mezi zabíjením staví dům. Chtěl by být velkým architektem a postavit dokonalý dům, což se mu nedaří a každou naznačenou konstrukci nakonec nechá zbořit buldozerem. O to vášnivěji vraždí a je ve svém počínání čím dál drzejší a radikálnější.

Při epilogu vám totiž spadne brada a takhle blbě spadlá zůstane i několik dlouhých hodin

Proboha, ať už to skončí...
Pokud o filmu, tak jako já, dopředu nevíte nic, je velmi ubíjející, když se po dvou hodinách objeví pátá kapitola a vy se znovu jdete vrhnout do nového kola brutálně šíleného násilí. Byť už v tu dobu chápete, že je to celé nadsázka, že Trier Jacka nechává zabíjet jen hloupé ženy, že Jack je vlastně Trier sám, ve své geniálně šílené bilanční zpovědi. Po dvou hodinách už zoufale nechcete rozjíždět další noční můru. Jenže Trier to chce a vlastně to chce správně, protože na to, co následuje po páté kapitole, musíte být náležitě nalomení. Při epilogu vám totiž spadne brada a zůstane takhle blbě spadlá i několik hodin. Jackovi se totiž konečně podaří postavit svůj dům a pak se s ním Trier ve finále náležitě vypořádá. A na to jste prostě zvědaví. A Trier to moc dobře ví.


Konec jednoho žánru
Trier sáhnul na všechno, co na téhle planetě stojí za to, co dává smysl a naprosto explicitně, s nejvyšší mírou obrazové otevřenosti to také ukázal. Ve znázornění brutality je tenhle film koncem jednoho žánru. Pokud začínáme naplňovat umělecké žánry, ať už to Trier myslel jakkoli, je čas na tu velkou společenskou změnu, kterou všichni cítíme v kostech, na resetování všech škatulek a v konečném důsledku všeho, co tvoří naši realitu. Abychom mohli začít znovu. Jinak. Třeba pomaleji. Normálněji. Jakkoli.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Je to jednoduché, ale není to snadné / Jan Štěpánek, Jakub Yellen > NP č.533 > Téma čísla „Lidé mohou začít meditovat z velmi blbých důvodů. Třeba se jim líbí, jak hezky to vypadá. To opravdu důležité přichází později“, říká kněz a ředitel kolínského kláštera Petr Vacík. Do Kolína se na jeho meditační kurzy sjíždějí lidé z celé země, bez ohledu na vyznání. číst dále Cirkus kolem klauna / Jakub Yellen > NP č.529 > Téma čísla Klaunský humor je kapitola sama pro sebe. Ne všichni ho máme rádi. Klaun se zkrátka musí umět. Za jedním vysloužilým cirkusovým klaunem jsme zajeli až do Jihlavy. Milan Fugas Pinder vypráví o své klaunské duši. číst dále Armáda nechce psychopaty / Jakub Yellen > NP č.494 > Téma čísla Vojenský psycholog Daniel Štrobl zkoumal chování lidí v zátěžových situacích a s posttraumatickým syndromem. Byl také u výběru personálu vyššího vojenského managementu. „Armáda psychopaty nechce!“ řekl nám na úvod, jen co uvařil kafe. číst dále Dvě ruce a jeden život / Jakub Yellen > NP č.518 > Téma čísla Jestli hledáme pozitivní hnutí, které by se Sudety výrazněji hýbalo, najdeme ho prý v malé zastrčené obci Valeč na pomezí Karlovarského a Ústeckého kraje. To byl tip, který se k nám donesl. Vydali jsme se tam a strávili dva dny uprostřed opravdu nových Sudet. číst dále
celý archiv