NP č.525 > KulturaJack staví důmJakub Yellen

Od Larse von Triera nelze čekat nic standardního, jeho filmografie už nikoho nesplete. Když jsem viděl upoutávku na jeho nový film, začal jsem volat o pomoc. Tuhle recenzi jsem ale slíbil, a tak jsem si to celé vyžral do nejhlubšího dna.

Recenze se píšou proto, aby lidem pomohly najít cestu do kina. V tomhle případě snad bude lepší, když se po cestě ztratíte a skončíte v nějaké hospodě. Přesto byl pro mě nový film Larse von Triera nakonec především uměleckým zážitkem, který se ve mně už několik týdnů plazí a ne a ne se odporoučet pryč.


Na cestě do pekla
Hlavní hrdina Jack (Matt Dillon) přijíždí do děje ve své dodávce a podle všeho se píšou sedmdesátá léta. Dodávka Jackovi vydrží dvanáct let, po které vraždí desítky lidí a vozí si je do obřího mrazáku, kde z nich modeluje obskurně groteskní loutky, se kterými se pak fotí. Příběh je rozdělen do pěti kapitol (vražd), ve kterých nám Trier stupňuje Jackovu posedlost po dokonalém zabití a zároveň se v promluvách mimo obraz zpovídá svému průvodci Vergiliovi (Bruno Ganz), který ho má z očistce doprovodit do pekla. Jack v přestávkách mezi zabíjením staví dům. Chtěl by být velkým architektem a postavit dokonalý dům, což se mu nedaří a každou naznačenou konstrukci nakonec nechá zbořit buldozerem. O to vášnivěji vraždí a je ve svém počínání čím dál drzejší a radikálnější.

Při epilogu vám totiž spadne brada a takhle blbě spadlá zůstane i několik dlouhých hodin

Proboha, ať už to skončí...
Pokud o filmu, tak jako já, dopředu nevíte nic, je velmi ubíjející, když se po dvou hodinách objeví pátá kapitola a vy se znovu jdete vrhnout do nového kola brutálně šíleného násilí. Byť už v tu dobu chápete, že je to celé nadsázka, že Trier Jacka nechává zabíjet jen hloupé ženy, že Jack je vlastně Trier sám, ve své geniálně šílené bilanční zpovědi. Po dvou hodinách už zoufale nechcete rozjíždět další noční můru. Jenže Trier to chce a vlastně to chce správně, protože na to, co následuje po páté kapitole, musíte být náležitě nalomení. Při epilogu vám totiž spadne brada a zůstane takhle blbě spadlá i několik hodin. Jackovi se totiž konečně podaří postavit svůj dům a pak se s ním Trier ve finále náležitě vypořádá. A na to jste prostě zvědaví. A Trier to moc dobře ví.


Konec jednoho žánru
Trier sáhnul na všechno, co na téhle planetě stojí za to, co dává smysl a naprosto explicitně, s nejvyšší mírou obrazové otevřenosti to také ukázal. Ve znázornění brutality je tenhle film koncem jednoho žánru. Pokud začínáme naplňovat umělecké žánry, ať už to Trier myslel jakkoli, je čas na tu velkou společenskou změnu, kterou všichni cítíme v kostech, na resetování všech škatulek a v konečném důsledku všeho, co tvoří naši realitu. Abychom mohli začít znovu. Jinak. Třeba pomaleji. Normálněji. Jakkoli.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Jak vrátit smrt do života / Jakub Yellen > NP č.492 > Téma čísla HRAČKY A NAŠE TABU Smrt je citlivé téma. Výchova dětí a různé cesty k ní jakbysmet. Když se pokusíte smrt s výchovou dětí spojit dohromady, citlivost se násobí tak dramaticky, že se o tom přestává mluvit vůbec. V tématu „hračky“ jsme tak v podstatě náhodou objevili obrovské, tiché tabu, o kterém by se v zájmu úplně všech mělo začít otevřeně mluvit. číst dále Armáda nechce psychopaty / Jakub Yellen > NP č.494 > Téma čísla Vojenský psycholog Daniel Štrobl zkoumal chování lidí v zátěžových situacích a s posttraumatickým syndromem. Byl také u výběru personálu vyššího vojenského managementu. „Armáda psychopaty nechce!“ řekl nám na úvod, jen co uvařil kafe. číst dále Máme FACEBOOK! A na něm krátké filmy s prodejci. Jak to vzniká? / Jakub Yellen > NP č.489 > FB deník Tohle je už druhá verze textu pro tuhle rubriku. Tu první mi šéfredaktor hodil na hlavu. „To má být deník ze zákulisí! O tom, jaký to je v první linii Novýho Prostoru. Co zažíváš při natáčení s prodeci! Musí to bejt víc osobní, živelný!“ křičel na mě do telefonu. Je to tyran, takže jsem se s ním radši moc nehádal a sednul k tomu znova. číst dále Naše čtecí babička / Jakub Yellen > NP č.514 > Téma čísla Navštívili jsme mateřskou školu, do které chodí senioři číst dětem pohádky. Geniálně jednoduché. číst dále Nedělní poezie / Jakub Yellen > NP č.490 > FB deník Od začátku prosince minulého roku se na fejsbuku Nového Prostoru objevují křehká videa plná slov, která v běžném životě neuslyšíte. Naši prodejci totiž recitují básně. Proč to dělají? Co z toho mají? K čemu je jim to dobré? K čemu to může být dobré vám? číst dále Autismus v sobe má velikou lidskost / Jan Štěpánek, Jakub Yellen > NP č.505 > Téma čísla Martinu Selnerovi, pečovateli ve stacionáři s autistickými dětmi, autorovi blogu Autismus & Chardonnay, v těchto dnech vychází stejnojmenná knížka. Povídali jsme si o tom, jak jeho práce ovlivňuje jeho psaní a že to někdy funguje i obráceně. číst dále Kniha, která propojila svět / Jakub Yellen > NP č.496 > Kultura René Nekuda je úspěšný lektor tvůrčího psaní, cestovatel a bloger. Až do svých devatenácti let nic z toho dělat nechtěl. Před dvanácti lety se přihlásil do „první tištěné reality show“ Hledá se dobrovolník do Keni, kterou spolupořádal Nový Prostor, a všechno v jeho životě se obrátilo vzhůru nohama. Loni v říjnu vydal unikátní sbírku povídek HAKUNA MATATA – projekt malých gest, jak mu říká – čímž události, které v roce 2005 vtrhly do jeho života jako velká voda, definitivně dokroužil. číst dále Seniorajťáci / Jakub Yellen > NP č.493 > Startér Jak naučit babičku, co jsou ta divná slova jako fejsbuk, lajk nebo vocap. Unikátní služba, kterou jednou možná budeme potřebovat všichni. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv