NP č.525 > KulturaJack staví důmJakub Yellen

Od Larse von Triera nelze čekat nic standardního, jeho filmografie už nikoho nesplete. Když jsem viděl upoutávku na jeho nový film, začal jsem volat o pomoc. Tuhle recenzi jsem ale slíbil, a tak jsem si to celé vyžral do nejhlubšího dna.

Recenze se píšou proto, aby lidem pomohly najít cestu do kina. V tomhle případě snad bude lepší, když se po cestě ztratíte a skončíte v nějaké hospodě. Přesto byl pro mě nový film Larse von Triera nakonec především uměleckým zážitkem, který se ve mně už několik týdnů plazí a ne a ne se odporoučet pryč.


Na cestě do pekla
Hlavní hrdina Jack (Matt Dillon) přijíždí do děje ve své dodávce a podle všeho se píšou sedmdesátá léta. Dodávka Jackovi vydrží dvanáct let, po které vraždí desítky lidí a vozí si je do obřího mrazáku, kde z nich modeluje obskurně groteskní loutky, se kterými se pak fotí. Příběh je rozdělen do pěti kapitol (vražd), ve kterých nám Trier stupňuje Jackovu posedlost po dokonalém zabití a zároveň se v promluvách mimo obraz zpovídá svému průvodci Vergiliovi (Bruno Ganz), který ho má z očistce doprovodit do pekla. Jack v přestávkách mezi zabíjením staví dům. Chtěl by být velkým architektem a postavit dokonalý dům, což se mu nedaří a každou naznačenou konstrukci nakonec nechá zbořit buldozerem. O to vášnivěji vraždí a je ve svém počínání čím dál drzejší a radikálnější.

Při epilogu vám totiž spadne brada a takhle blbě spadlá zůstane i několik dlouhých hodin

Proboha, ať už to skončí...
Pokud o filmu, tak jako já, dopředu nevíte nic, je velmi ubíjející, když se po dvou hodinách objeví pátá kapitola a vy se znovu jdete vrhnout do nového kola brutálně šíleného násilí. Byť už v tu dobu chápete, že je to celé nadsázka, že Trier Jacka nechává zabíjet jen hloupé ženy, že Jack je vlastně Trier sám, ve své geniálně šílené bilanční zpovědi. Po dvou hodinách už zoufale nechcete rozjíždět další noční můru. Jenže Trier to chce a vlastně to chce správně, protože na to, co následuje po páté kapitole, musíte být náležitě nalomení. Při epilogu vám totiž spadne brada a zůstane takhle blbě spadlá i několik hodin. Jackovi se totiž konečně podaří postavit svůj dům a pak se s ním Trier ve finále náležitě vypořádá. A na to jste prostě zvědaví. A Trier to moc dobře ví.


Konec jednoho žánru
Trier sáhnul na všechno, co na téhle planetě stojí za to, co dává smysl a naprosto explicitně, s nejvyšší mírou obrazové otevřenosti to také ukázal. Ve znázornění brutality je tenhle film koncem jednoho žánru. Pokud začínáme naplňovat umělecké žánry, ať už to Trier myslel jakkoli, je čas na tu velkou společenskou změnu, kterou všichni cítíme v kostech, na resetování všech škatulek a v konečném důsledku všeho, co tvoří naši realitu. Abychom mohli začít znovu. Jinak. Třeba pomaleji. Normálněji. Jakkoli.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Příběhy exekucí / Jana Hessová > NP č.525 > Téma čísla Halina Mášová, odborná sociální poradkyně Člověka v tísni, nás nechala nahlédnout do případů, které ona a její kolegové řešili ve své praxi. Možná jde o nejdůležitější čtení celého tématu o exekucích. Je tu důvodná naděje, že aktivní přístup a dobré vedení sporu může člověka zbavit letitých břemen. číst dále Nenápadný půvab perkarbonátu / Jan Stern > NP č.525 > Fejeton Sigmund Freud tvrdil, že po patnáctém roku věku už je charakter člověka pevně dotvořen, „sádře podoben“. Sádru šlo dle jeho názoru poté na lehátku pokropit vodou a tvar duše lehce přeformovat, avšak jen do padesáti let. Po padesátce se sádra změní v kámen a nemá smysl se již o cokoli pokoušet. číst dále Jak přežít... EXEKUCI. DLUHY. KŘIVDU. TLAK. / Redakce > NP č.525 > Téma čísla Exekuce se stávají silným mediálním tématem, což naznačuje, že jde do tuhého. Je to takové globální oteplování po česku. Pustili jsme se do něj také už kvůli našim prodejcům. Přejeme si změny, aby se jim líp žilo. A každému desátému s nimi... číst dále Exekuce nesmí být nadosmrti / Darek Šmíd > NP č.525 > Téma čísla V Česku je v tuhle chvíli na 300 000 protiprávních exekucí. Jejich vymáhání dříve umožňoval formát rozhodčích doložek, ujednání, díky němuž se případný spor řeší před rozhodcem, a nikoli nestranným soudem. Výběr rozhodce však nemusel být transparentní, rozhodce nemusel být nestranný a dlužník se dostal do exekuce raz dva. Vymáhání takových smluv je nezákonné, a přesto v tom exekutoři pokračují. O boji s tímto systémem vypráví právník Petr Němec. číst dále
celý archiv