NP č.519 > KulturaKinterovy banality knižněIvan Adamovič

Nejnavštěvovanější výstavou v historii galerie Rudolfinum byla expozice Nervous Trees Krištofa Kintery. A nebylo to jen tím, že vstup byl zdarma. Nyní vychází tučná monografie tohoto umělce, který nachází v odpadcích krásu – nebo ošklivost?

Autor tohoto textu dal před časem na svůj Facebook následující příspěvek:
Krištof Kintera komentuje v aktuálním Proč ne?! skutečnost, že má Tomio Okamura ve své sbírce jeho sochu Talkman (někdy na webu dokonce označovanou Talkman Okamura): „Dnes už s tím nic nenadělám, ale Okamurovi neberu telefony. Zrovna minulý týden se mi snažil dovolat, asi proto, že jsem o něm minulý týden v DVTV řekl, že je fašista. Jednou z věcí, které si ode mne koupil, je Mluvič, socha, která hlasem takového skřítka vede krátké monology o nejrůznějších věcech. A když ji před časem u mě servisoval, nahrál jsem mu tam proslov o utečenecké krizi. O tom, kdo je uprchlík a jak se asi cítí, když utíká před nějakým nebezpečím.“


Ten příspěvek byl v historii mého profilu zdaleka nejlajkovanější a nejsdílenější. Ze všech. A několikanásobně. Lidem se asi líbil příběh pomsty v kostce, takové české Kill Tomio, provedené navíc s hackerským vtipem a elegancí. Vypovídá hodně o tom, jaký mají lidé názor na Okamuru, ale myslím i o tom, jaký mají vztah ke Kinterovi.


Ten jako by byl pravým opakem lidí, jako je Tomio. Působí skromně a zcela bez ega. Na veřejnosti se objevuje ve svém oblíbeném klobouku, ale také často v pracovním úboru, jako by právě vyšel ze své dílny-ateliéru v budově vysloužilé továrny Chirana v Praze-Modřanech. Takový ten člověk, který o co méně kecá, o to více maká a má za sebou pořádný kus práce a mezinárodní úspěch.

Všechno to vzniká z čurbesu, který tady vidíte. Já jsem chtěl u jednotlivých věcí ukázat, odkud se vzaly, představit i ten čurbes.

Kintera víc než který jiný český výtvarník neskrývá spojení mezi výsledným artefaktem a cestou k jeho vzniku. Vlastně celá výstava Nervous Trees byla pozváním do jeho dílny, byly tu vyskládány krabice s fragmenty elektroniky ze skládek odpadu, lešení, pracovní stoly, nádoby na použité štětky (štětec je na tohoto výtvarníka příliš subtilní nástroj)... Jak řekl na křtu své monografie: „Všechno to vzniká z čurbesu, který tady vidíte. Já jsem chtěl u jednotlivých věcí ukázat, odkud se vzaly, představit i ten čurbes.“


Kintera se tak stává v něčem zrcadlovým obrazem Franty Skály, jeho velká výstava v Rudolfinu před lety možná drží druhou příčku návštěvnosti. Skála používá předměty nalezené v přírodě, aby z nich vytvářel artefakty podmanivé krásy. Kintera používá předměty nalezené v civilizaci, aby z nich vytvářel technické paralely k přírodním výjevům, ovšem s naprostou rezignací ke kráse. Velká část jeho díla je spíše ošklivá, ale ošklivost není záměrem, spíše rezignací na estetiku. Ani příroda nechce být v prvním smyslu krásná, krásu si do ní dosazujeme až my sami. Možná nás tento umělec nabádá nacházet nová měřítka pohlednosti v nečekaných souvislostech. Jsou to předměty, které by chtěly být krásné, ale vzhledem ke svému vzhledu na to zatím ještě nemají nárok. Přesto volají po naší pozornosti, někdy doslova lidským hlasem. Spíše než v hlubinách krásy loví Kintera v mělčinách záměrného trapna a banalit.


Monografii FATAL BANAL vydal BiggBoss a podpořila ji – stejně jako dřívější výstavu – J&T banka, což jí budiž připsáno k dobru. Kniha má 750 stran a s výjimkou pár stran textu sestává pouze z fotografií Kinterova čurbesu nebo hotových a vystavených výrobků. Jednotlivé fotky propojuje systém číselných odkazů na tematicky příbuzné stránky, ale nějakého náhledu do autorova myšlení se vám nedostane. Kintera nic nekomentuje a jediným textem je tu výkladový slovníček tvůrcem používaných pojmů od Ondřeje Chrobáka. Ten se místy snažil o sarkasmus podobný Biercově Ďáblovu slovníku, ale ve výsledku promarnil příležitost a vzniklý text není ani vtipný, ani objevný. Jako vizuální zachycení Kintery tady a teď je kniha jedinečná.


autor / Ivan Adamovič VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Z pasťáku za bar / Jakub Yellen > NP č.519 > Téma čísla Tihle dva srdcaři se potkali ve výchovném ústavu pro mládež, kde pracovali jako vychovatelé. Pak se přihlásili do výběrového řízení a provozovatele sociální restaurace SANANIMu z. ú. a vyhráli. Jakub Janyška a Samuel Bachmann. číst dále Divočina / Stanislav Komárek > NP č.519 > Jiné čtení Jako ke všem emočně silným věcem je i lidský poměr k divočině ambivalentní. Jednou se chápe jako ohrožující, bytostně cizí pustina, která by měla raději nebýt, podruhé jako ztracený ráj, do něhož bychom znovu chtěli vstoupit, či jeho fragmenty alespoň uchovat. číst dále Nevypusť duši / Štěpán Materna > NP č.519 > Startér Už vám někdo řekl, že tu zlomenou nohu si jenom namlouváte, a kdybyste trochu změnili přístup k životu, že by to určitě přešlo? Ne? Lidé trpící depresemi však podobné rady slýchají. Aby veřejnost uvažovala o psychických nemocech stejně jako o těch fyzických, i o to se snaží sdružení Nevypusť duši. Šíří osvětu o duševním zdraví a vyvrací mýty, které kolem duševních onemocnění kolují. číst dále Věřit sám sobě je dobrá forma víry / Prodejce Petr > NP č.519 > VIP Rozhovor Hudebník Michal Hrůza a prodejce Petr z Karláku se za parného dne sešli nad nealkoholickým pivem a poklábosili jako staří známí. Nedoslýchavý Petr se Michalovi svěřil se svým osobním příběhem, životními sny i s tím, že by bez hudby nemohl existovat. číst dále

Nejčtenější články autora

Není o čem mluvit / Ivan Adamovič > NP č.510 > Rozhovor Na jeho vtipech naše generace, která pro vás připravuje Nový Prostor, vyrůstala. Plešatí muži bez tváře byli mlčenlivými průvodci našeho dětství a jejich absurdní situace beze slov nám od malička naznačovaly, že svět je jedna velká absurdita. Kreslíř Miroslav Barták bydlí s rodinou v domku na kraji lesa kousek od Prahy a proud jeho kresleného humoru neustává ani po neuvěřitelných téměř padesáti letech tvorby. číst dále Malíři dobrodružství / Ivan Adamovič > NP č.516 > Kultura Milovníci dobrodružných knih a ilustrací ve stylu Zdeňka Buriana mohou slavit. Na světě je první česká ucelenější publikace o výtvarnících, bez nichž bychom často nevěděli, jaký pohled měl vlastně Old Shatterhand, jak vypadaly čelenky indiánských bojovníků či hřebci pouštních beduínů. číst dále Podzemní kultura trochu jinak / Ivan Adamovič > NP č.498 > Kultura Metro je významnou součástí města, ale obvykle se snažíme v něm pobýt co nejkratší dobu. Než přišli spisovatelé fantastické literatury, skoro to vypadalo, jako by v něm nemohl vzniknout ani žádný příběh. Mladí tvůrci ale našli v podzemní temnotě nové inspirace. číst dále Brno – střet / Ivan Adamovič > NP č.491 > Téma čísla Je zima. Ne zrovna ideální čas na průzkum vyloučené lokality s největší koncentrací Romů v Brně. Ulice jsou prázdné, což je dost netypické pro čtvrť, která si získala přezdívku Bronx. Brzy se jí možná začne říkat přesmyčkou BRNOX. Tu má na svědomí drobná dívka, která mi jde křupavým sněhem po boku. Jak se tu rozhlížíme po zpustošených dvorcích plných nákupních vozíků, které někdo „zapomněl“ vrátit, vypadáme jako nějací streetworkeři. Ve skutečnosti je má průvodkyně, Kateřina Šedá, ve světě možná nejznámějším žijícím českým umělcem. V tašce mi leží její více než pětisetstránkový průvodce touto lokalitou, který právě vydala. číst dále
celý archiv