NP č.519 > Téma číslaZ pasťáku za barJakub Yellen

resized/img/clanky/801x268c-cd12-3022-header.jpg
Tihle dva srdcaři se potkali ve výchovném ústavu pro mládež, kde pracovali jako vychovatelé. Pak se přihlásili do výběrového řízení a provozovatele sociální restaurace SANANIMu z. ú. a vyhráli. Jakub JanyškaSamuel Bachmann.

Co byste řekli, že je klíčová vlastnost pro to, aby člověk mohl pomáhat druhým a fungovalo to?
Samuel: Dobrá sebereflexe.
Jakub: Souhlas.
S: Když člověk dobře zpracuje sebe, svoje emoce a svůj pohled k druhému člověku.


To je dobře vystiženo, s tímhle by mohl účinnou pomoc poskytovat i člověk bez zkušeností, ne?
S: Ano, a dost určitě by v tom byl lepší než leckterý profesionál.
J: Ono je strašně těžké takovou vlastnost najít a nazvat. Já třeba v rámci organizace Země lidí, o. p. s., kterou jsem spoluzakládal, jezdím na výlety a tábory s dětmi s hendikepem. Dost se nám to rozjelo, a tak potřebujeme další a další dobrovolníky a připojují se k nám lidi všech možných profesí, a co je na tom zajímavé, oni k tomu většinou nemají nějaký speciální důvod. Nemají bolístky na srdíčku, které by si léčili tím, že budou vozit chlapečka na vozíku, ne, ono je to prostě baví, aniž by k tomu potřebovali princip nebo nějakou zvláštní vlastnost. A to mi přijde super.


Proč jste se rozhodli, že budete v životě pomáhat?
S: Rodiče se podíleli na vzniku Waldorfské školy a její součástí byla spousta sociálních aktivit. Jezdili jsme třeba na Ukrajinu po povodních. Byl to určitý směr, který nám ta škola dávala a pár lidí se tím směrem opravdu vydalo. Já taky. Moje pomáhací motivace proto mají svoji kontinuitu už od dětství.
J: Já jsem z rodiny speciálních pedagogů – moje matka, můj otec, moje manželka, můj bratr a jeho manželka – všichni jsme spe-
ciální pedagogové. (směje se) Oba rodiče byli vychovatelé v Jedličkově ústavu. Do toho pasťáku jsem nastoupil už při studiích, byla to moje první práce a strašně mě to chytlo. I díky Samovi, se kterým jsem se skamarádil. Po šesti letech jsem začal cítit rutinu a trochu mě to i ubíjelo, tak jsem odešel, aniž bych ale věděl kam a co budu dělat.

K pomáhání je potřeba sebereflexe

Nakonec vedete restauraci se sociálním přesahem v centru Prahy. Jak moc velký rozdíl to je?
S: Ve výchovňáku jseš součástí nějakého sociálního systému, je to státní zařízení a ty se s ním buď ztotožníš a budeš v něm fungovat, nebo na něj budeš nadávat a vyhoříš, protože ta škatule bude vždycky jen tak velká, jak ti řekne ministerstvo školství. Když se pak rozhodneš pustit do něčeho vlastního, najednou pochopíš, že ta škála toho, jak těm lidem pomáhat, je obrovská, že ji můžeš těm lidem téměř donekonečna přizpůsobovat.


Na jakých principech Therapy funguje?
J: Sananim nám tipuje lidi, kteří prošli protidrogovou léčbou a kteří mají potenciál se v životě posunout. A my se shodli, že je nechceme po nějaké době vypustit na trh práce, na kterém by pravděpodobně neuspěli, ale že jim chceme dát stálé, solidní a jisté zaměstnání, kde můžou být pět nebo třeba deset let, když budou chtít. Postavili jsme to celé na důvěře. Máme tady lidi, kteří třeba fakt dlouho seděli a věci řešili trochu jinak, a ty jim takhle dáš klíče a řekneš „na, tady máš kasu“.
S: A ono se nic neděje, marže zůstávají stejné a hospoda funguje dál.
J: Nemáme žádný pokutový systém, nikdo tady na nikoho neřve, jediné, co tu je, jsou odměny a bezpečné prostředí.
Jaké to je, být odpovědní za tolik lidí?
S: No, máme jich třináct, takže je to obrovská odpovědnost, na kterou myslíš každý den, ale zároveň vidíš ten pokrok, který tady některé holky udělaly.
J: Máme tady třeba holku, která začala v kuchyni loupat brambory, a dneska se Samem více méně vede bistro na pedagogické fakultě, které jsme nedávno spustili.

 

Oceňují vaši práci příbuzní a známí?
S: Kolikrát se nás lidi ptají, jaký to má dopad, kolik lidí se nám podařilo vypustit do světa. Tuhle otázku vlastně nechápu. Vždyť doprčic, ten člověk třeba profetoval celý život, osmnáct let každý den sháněl další dávku a najednou se od pomocné síly v kuchyni stává tím, kdo rozhoduje za druhé. Ten kariérní růst v rámci jednoho podniku těm lidem dává obrovské zkušenosti, se kterými pak opravdu můžou uspět, ale to chce čas.

 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Jak vrátit smrt do života / Jakub Yellen > NP č.492 > Téma čísla HRAČKY A NAŠE TABU Smrt je citlivé téma. Výchova dětí a různé cesty k ní jakbysmet. Když se pokusíte smrt s výchovou dětí spojit dohromady, citlivost se násobí tak dramaticky, že se o tom přestává mluvit vůbec. V tématu „hračky“ jsme tak v podstatě náhodou objevili obrovské, tiché tabu, o kterém by se v zájmu úplně všech mělo začít otevřeně mluvit. číst dále Armáda nechce psychopaty / Jakub Yellen > NP č.494 > Téma čísla Vojenský psycholog Daniel Štrobl zkoumal chování lidí v zátěžových situacích a s posttraumatickým syndromem. Byl také u výběru personálu vyššího vojenského managementu. „Armáda psychopaty nechce!“ řekl nám na úvod, jen co uvařil kafe. číst dále Máme FACEBOOK! A na něm krátké filmy s prodejci. Jak to vzniká? / Jakub Yellen > NP č.489 > FB deník Tohle je už druhá verze textu pro tuhle rubriku. Tu první mi šéfredaktor hodil na hlavu. „To má být deník ze zákulisí! O tom, jaký to je v první linii Novýho Prostoru. Co zažíváš při natáčení s prodeci! Musí to bejt víc osobní, živelný!“ křičel na mě do telefonu. Je to tyran, takže jsem se s ním radši moc nehádal a sednul k tomu znova. číst dále Naše čtecí babička / Jakub Yellen > NP č.514 > Téma čísla Navštívili jsme mateřskou školu, do které chodí senioři číst dětem pohádky. Geniálně jednoduché. číst dále Nedělní poezie / Jakub Yellen > NP č.490 > FB deník Od začátku prosince minulého roku se na fejsbuku Nového Prostoru objevují křehká videa plná slov, která v běžném životě neuslyšíte. Naši prodejci totiž recitují básně. Proč to dělají? Co z toho mají? K čemu je jim to dobré? K čemu to může být dobré vám? číst dále Autismus v sobe má velikou lidskost / Jan Štěpánek, Jakub Yellen > NP č.505 > Téma čísla Martinu Selnerovi, pečovateli ve stacionáři s autistickými dětmi, autorovi blogu Autismus & Chardonnay, v těchto dnech vychází stejnojmenná knížka. Povídali jsme si o tom, jak jeho práce ovlivňuje jeho psaní a že to někdy funguje i obráceně. číst dále Alexander Hemala versus prodejce Bohouš Jirásek, Hlasatelství jsem zatlačil oči / Bohouš Jirásek, Jakub Yellen > NP č.491 > VIP Rozhovor Co vlastně dneska dělá Alexander Hemala? „No to by mě děsně zajímalo, s ním bych si moc rád popovídal, je to ikona mýho mládí,“ prohlásil prodejce Bohouš. A co tedy dělá pan Hemala? Dělá toho strašně moc. Nevěřili byste, že tenhle pán má tak nabitý diář, že sehnat ho na rozhovor nám trvalo několik týdnů. číst dále Trvalé štěstí je úplná iluze / Jakub Yellen > NP č.490 > Téma čísla Tento text vznikl na základě rozhovoru s propagátorem svobody v práci Tomášem Hajzlerem, který na plný úvazek pomáhá lidem najít svůj důlek, ve kterém budou žít svůj vlastní dobrý život. Z rozhovoru jsme vytáhli to nejzajímavější. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv