NP č.519 > Jiné čteníDivočinaStanislav Komárek

Jako ke všem emočně silným věcem je i lidský poměr k divočině ambivalentní. Jednou se chápe jako ohrožující, bytostně cizí pustina, která by měla raději nebýt, podruhé jako ztracený ráj, do něhož bychom znovu chtěli vstoupit, či jeho fragmenty alespoň uchovat.

Představa „ráje", dnes tak často s „divočinou" spojovaná, je ovšem také už starého data, již Kolumbovy zprávy o jím objevených zemích v oblasti Karibiku hýřily takovýmito přívlastky. Je ostatně charakteristické, že biblický Eden byl chápán jako zahrada, rezervát.

 

Ne nadarmo je jedním z anglických výrazů pro rezervaci „sanctuary" a paralelu mezi svatyní a úběžištěm divočiny je velmi dobře pozorovat třeba v Číně na posvátných buddhistických horách, představujících zároveň už po staletí chráněné rezervace. K ráji jakýmsi způsobem také bytostně patří nevinnost, lépe řečeno nereflektovanost nerozumné lesní zvěře, která nehřeší, protože ani nemůže. Jung si při pohledu na táhnoucí stáda východoafrických kopytníků říkal, že až člověk si je v tomto nakupení životů jako jediný plně vědom sebe sama a svého vztahu k světu. Tento akt, chápaný jako „poznání dobrého i zlého", pak už bohatě stačí k vyhnání – je dobře ale vědět, že teprve toto vydělení činí člověka člověkem a pozdně antická sekta ofitů hada za zprostředkování celé této příhody aktivně uctívala a chápala ji jako klíčovou a pozitivní, nikoli neblahou.

 

Tímto vydělením se ovšem aktivuje i druhá složka vztahu k divočině, chápající ji jako zelené peklo, domov šelem a přízraků a cosi, co je nutno „přetvořit", zkultivovat a tím i nepřímo zničit. Ještě představa Klostermannem zobrazených šumavských horalů o jejich rodných hvozdech, dnes v první zóně národního parku, byla takováto. Teprve s hojným použitím seker mizejí medvědi, divoženky i primární prales. Teprve kulturní „zabydlení se" v krajině nechává zbytky „divočiny" vyvstat jako žádoucí a hodné šetření, jako upomínky ztracené „nevinnosti", ale je to také trochu něco jako sice potenciálně přemožitelný, ale ušetřený nepřítel, obr či tur.


autor / Stanislav Komárek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Výměnný obchod / Stanislav Komárek > NP č.529 > Jiné čtení Vztah starých Římanů k jejich bohům byl podle dnešních měřítek dosti pragmatický: oběti jim zhusta přinášeli jako formu „výměnného obchodu" podle známé zásady do, ut des – dávám, abys dal: já tobě, Jupitere, krávu, ty mně... číst dále Přírodní výběr / Stanislav Komárek > NP č.524 > Jiné čtení Je tomu už drahně let, co se z Darwinova stěžejního díla O původu druhů... rozšířila myšlenka přírodního výběru mezi lid. Je to pochopitelně metafora: skutečnost, že některé sýkorky zahynou dříve než jiné a třeba ani nezanechají potomstvo, se přirovnává k selekci, kterou provádí chovatel – řekněme všichni koně, kteří při závodech neběhají dost rychle, jsou rozemleti do salámu. číst dále Zdraví a nemoc / Stanislav Komárek > NP č.512 > Jiné čtení V českém jazyce je etymologie slova nemoc obzvlášť křišťálově průzračná. číst dále

Nejčtenější články z tohoto čísla

Nevypusť duši / Štěpán Materna > NP č.519 > Startér Už vám někdo řekl, že tu zlomenou nohu si jenom namlouváte, a kdybyste trochu změnili přístup k životu, že by to určitě přešlo? Ne? Lidé trpící depresemi však podobné rady slýchají. Aby veřejnost uvažovala o psychických nemocech stejně jako o těch fyzických, i o to se snaží sdružení Nevypusť duši. Šíří osvětu o duševním zdraví a vyvrací mýty, které kolem duševních onemocnění kolují. číst dále Z pasťáku za bar / Jakub Yellen > NP č.519 > Téma čísla Tihle dva srdcaři se potkali ve výchovném ústavu pro mládež, kde pracovali jako vychovatelé. Pak se přihlásili do výběrového řízení a provozovatele sociální restaurace SANANIMu z. ú. a vyhráli. Jakub Janyška a Samuel Bachmann. číst dále Pomoc, která bolí / Darek Šmíd > NP č.519 > Téma čísla Modelový příklad ze skutečného života, na kterém vynikne patologický altruismus jako barevné prádlo na bílém prostěradle. Když „pomáhám“, abych zachránil sám sebe. číst dále Jistota neexistuje / Lucie Radová, Jan Štěpánek > NP č.519 > Téma čísla Sociální kurátor Pavel Pěnkava ve svém oboru pomáhá už čtyřiadvacet let. Jeho motivace a vnitřní zralost za tu dobu prošly mnoha pračkami a ohni. číst dále
celý archiv
//