NP č.508 > Jiné čteníRajch v násStanislav Komárek

Dvaasedmdesát let po konci války je v německy mluvících zemích i u nás už jen velice málo těch, kdo ji pamatují – naopak, v populaci naprosto převládají ti, kdo se narodili až po pádu Berlína.

Přesto jsou stíny Třetí říše jaksi delší, dokonce v jistém smyslu delší nežli stíny komunismu, který připravil o život více lidí. Je to zřejmě dáno její hlubší mytičností, spářenou s technologickým pokrokem a perfek-
cionismem v podobě nikdy v dějinách nevídané. Starší pánové ve Vídni, pokud byli mimo oficiální protokol ochotni o celé věci hovořit, říkali většinou cosi jako „velká doba to byla, mladý muži, velká doba, to vy si už vůbec neumíte představit..." „nu, chyby se dělaly, jen co je pravda..." „to já tenkrát na Litvě... to jsem býval ještě jinší pašák než dneska..." atd. Oba systémy v zásadě brnkaly na struny ukryté kdesi hluboko v lidských duších – nacismus na kmenovou vypínavost a mystérium krve a pokrevenství, komunismus na neméně kmenové představy o kolektivní práci, přerozdělování a závisti.

 

Z rajchu toho však zbylo víc, než se má obecně za to: touto dobou byl zaveden letní čas, jízda na silnici vpravo, v Německu i latinka namísto kurentu a církevní daň. Vrchnostenský stát, který ve střední Evropě vše kontroluje a do všeho se plete, od té doby ještě více zbytněl, byť o životě a smrti už naštěstí přece jen rozhodovat nemůže. Čteme-li si dnes knihy těch, kdo nacistické lágry přežili, vidíme, že hrůzy táborů byly jaksi obludně hypertrofovanými nepravostmi, s nimiž se setkáváme v každodennosti tehdejší i dnešní, v zřetelnější formě třeba v kasárnách, v méně zřetelné i v civilním životě. Když slyším někoho z pamětníků minulých totalit vyprávět o tom, že „myšlenka byla správná, jen se to vzalo za nepravý konec“, ježí se mi podnes zbytky vlasů – pravý opak je totiž pravdou. Ne že bych se bál, že by zas mohly v původní podobě oživnout, ale podzemní řeky, které je napájely v lidských duších, podnes kdesi v jícnu temně hučí a vymílají nová koryta.

 


autor / Stanislav Komárek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Jen se tak pojistit... / Stanislav Komárek > NP č.501 > Jiné čtení Eseje biologa, spisovatele a filozofa Stanislava Komárka a blogera Martina Selnera, který popisuje životní zkušenosti vychovatele kupy autistických dětí. Zkrátka jiné čtení. číst dále Spatřit sebe sama / Stanislav Komárek > NP č.502 > Jiné čtení Roku 1921 předložil švýcarský psychiatr Hermann Rorschach učenému světu test, který se používá k mapování duševního světa jednotlivců s úspěchem do dneška. číst dále Ptactvo jako fenomén / Stanislav Komárek > NP č.503 > Jiné čtení Kdybychom vedli šetření, o které skupině živočichů, snad s výjimkou lidoopů, vzniklo nejobsáhlejší písemnictví, a která má mezi lidmi nejvíce příznivců, byli by to rozhodně ptáci. číst dále Rezervace / Stanislav Komárek > NP č.504 > Jiné čtení Představme si krásnou velikou louku, porostlou celou řadou zajímavých rostlin, z části velmi vzácných či esteticky nádherných. Leč intenzivně se na ní pasou kozy. číst dále My, děti apokalypsy / Stanislav Komárek > NP č.506 > Jiné čtení Západní svět se od východního, rozumí se zde od světa žluté Asie, liší mimo jiné i v jedné podstatné věci. Nedílně k němu patří apokalyptická tradice, očekávání hrůzných, tragicky katastrofických a emočně vzepjatých konců. číst dále Neprůchodnost / Stanislav Komárek > NP č.507 > Jiné čtení Kdyby se konec minulého režimu u nás dal stručně charakterizovat dvěma hesly, pak by kromě zcela prvořadého „Vše je pod kontrolou!“ následovalo hned na druhém místě zvolání „Nic nejde!“. číst dále Velké činy / Stanislav Komárek > NP č.505 > Jiné čtení „Vstávejte, hrabě, čekají vás velké činy!“ říkal každé ráno francouzskému utopickému socialistovi Claude Henrymu de Saint-Simonovi jeho komorník dle předem zadaných propozic a jemně ho budil ze sna. číst dále
celý archiv