NP č.519 > FejetonRevokradeníJan Stern

Lidé se bojí nudy. A proto doufají, že dějiny jsou tajuplné. Že v Cheopsově pyramidě je skryta pralaboratoř. Že templáři střežili Ježíšovo DNA, a proto je nepřátelé chromozomů vyhladili. Že Voynichův rukopis napsali v Atlantidě a popisuje flóru na Alfa Centauri.

Jenže co naplat. Dějiny nudné jsou. V Cheopsově pyramidě není laboratoř, ale suť, neboť Egypťany napadlo, že nejlepší, co udělat se stavebním odpadem, je udělat z něj kopec, který obložím neodpadem. Templáři střežili hlavně spoustu dluhopisů, což je dycinky vošajstlich. No a Voynichův rukopis napsal patrně Rafael Soběhrd Mnišovský, což byl celkem nezajímavý ouřada, kterému došlo, že by se pomatenému císaři Rudolfovi dala střelit nějaká dostatečně tajuplná tajuplnost, a tak ji vyrobil. Ale pozor, to, že jsou dějiny nudné, neznamená, že nejsou tajemné. Ona totiž existují i tajemství nudná. A to jsou ta nejpozoruhodnější, protože dovedně skrytá pod rouškou nezájmu.

 

V učebnicích se lze například dočíst, že šlechtici se na počátku novověku, vzhledem ke své luxusní spotřebě, zadlužili a sami se tak odvezli kukavozem na smetiště dějin. Ty gilotiny už byly jen taková šou pro učebnice – aby si jejich přitroublí autoři všimli, že něco končí. Ale vlastně už ty pány, co byli vždycky odněkud, ani nebylo třeba zkracovat. Tak jak tak byli plajte.

 

Jenže ono je to asi trochu jinak. Copak o to, páni plajte byli. Ale teprve nedávno se historici začali šťourat v tom, jak se to vlastně mohlo stát. Sedli si ke všem těm účetním knihám a počítali. A čím víc počítali, tím víc jim to neštymovalo. Stále víc jim vycházelo, že ten feudální systém zas takový ekonomický nesmysl nebyl, že ta panství by se vlastně měla rentovat, že té luxusní spotřeby zas nebylo tolik a že kdyby všechno běželo, jak mělo, tak by se páni, co byli vždycky odněkud, nemohli do žádné dluhové pasti dostat. A tak historici museli zkonstatovat, že vysvětlení je jediné: celý ten správní aparát těch panství je prostě rozkradl. Pány odněkud vytunelovali jejich poddaní. Ti nejúslužnější nejvíc.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Taláršou / Jan Stern > NP č.504 > Fejeton Za mého mládí bylo možno v televizi spatřit leccos. Třeba jste sáhli do takového rukávu a nahmátli jste tam pračku, ledničku, v ideálním případě všechno. Nebo se házely koule do takového velkého klobouku. Anebo se utkávali zaměstnanci Závodu kuličkových ložisek se zaměstnanci Textilany, aby se ukázalo, kdo má lepší zaměstnance. číst dále Peklie, peklíčko / Jan Stern > NP č.458 > Fejeton Já jako fejetonista nejsem k ničemu zavázán. Na rozdíl od svých kolegů nejsem povinen zaznamenávat podstatné rysy epochy. Když chci, můžu psát klidně o beďarech. A můj pravidelný čtenář ví, že chci nezřídka. Leč občas se v epoše utrhne cosi tak podstatného, občas mineme tak epochální civilizační milník, že mi to nedá a začnu se hnípat v něm, namísto v pupíncích. A dnes je právě ta chvíle. Nemohu totiž nezaznamenat, že do našeho světa sestoupilo takřečené selfie, neboli selfíčko. číst dále Nebylo nás pět / Jan Stern > NP č.474 > Fejeton Nás hochů, co jsme spolu nikam nechodili a seděli povětšinou u Kurzweila Čestmíra doma, nebylo pět. Byli jsme dva, já a Kurzweil Čestmír. číst dále
celý archiv