NP č.519 > FejetonRevokradeníJan Stern

Lidé se bojí nudy. A proto doufají, že dějiny jsou tajuplné. Že v Cheopsově pyramidě je skryta pralaboratoř. Že templáři střežili Ježíšovo DNA, a proto je nepřátelé chromozomů vyhladili. Že Voynichův rukopis napsali v Atlantidě a popisuje flóru na Alfa Centauri.

Jenže co naplat. Dějiny nudné jsou. V Cheopsově pyramidě není laboratoř, ale suť, neboť Egypťany napadlo, že nejlepší, co udělat se stavebním odpadem, je udělat z něj kopec, který obložím neodpadem. Templáři střežili hlavně spoustu dluhopisů, což je dycinky vošajstlich. No a Voynichův rukopis napsal patrně Rafael Soběhrd Mnišovský, což byl celkem nezajímavý ouřada, kterému došlo, že by se pomatenému císaři Rudolfovi dala střelit nějaká dostatečně tajuplná tajuplnost, a tak ji vyrobil. Ale pozor, to, že jsou dějiny nudné, neznamená, že nejsou tajemné. Ona totiž existují i tajemství nudná. A to jsou ta nejpozoruhodnější, protože dovedně skrytá pod rouškou nezájmu.

 

V učebnicích se lze například dočíst, že šlechtici se na počátku novověku, vzhledem ke své luxusní spotřebě, zadlužili a sami se tak odvezli kukavozem na smetiště dějin. Ty gilotiny už byly jen taková šou pro učebnice – aby si jejich přitroublí autoři všimli, že něco končí. Ale vlastně už ty pány, co byli vždycky odněkud, ani nebylo třeba zkracovat. Tak jak tak byli plajte.

 

Jenže ono je to asi trochu jinak. Copak o to, páni plajte byli. Ale teprve nedávno se historici začali šťourat v tom, jak se to vlastně mohlo stát. Sedli si ke všem těm účetním knihám a počítali. A čím víc počítali, tím víc jim to neštymovalo. Stále víc jim vycházelo, že ten feudální systém zas takový ekonomický nesmysl nebyl, že ta panství by se vlastně měla rentovat, že té luxusní spotřeby zas nebylo tolik a že kdyby všechno běželo, jak mělo, tak by se páni, co byli vždycky odněkud, nemohli do žádné dluhové pasti dostat. A tak historici museli zkonstatovat, že vysvětlení je jediné: celý ten správní aparát těch panství je prostě rozkradl. Pány odněkud vytunelovali jejich poddaní. Ti nejúslužnější nejvíc.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Peklie, peklíčko / Jan Stern > NP č.458 > Fejeton Já jako fejetonista nejsem k ničemu zavázán. Na rozdíl od svých kolegů nejsem povinen zaznamenávat podstatné rysy epochy. Když chci, můžu psát klidně o beďarech. A můj pravidelný čtenář ví, že chci nezřídka. Leč občas se v epoše utrhne cosi tak podstatného, občas mineme tak epochální civilizační milník, že mi to nedá a začnu se hnípat v něm, namísto v pupíncích. A dnes je právě ta chvíle. Nemohu totiž nezaznamenat, že do našeho světa sestoupilo takřečené selfie, neboli selfíčko. číst dále Jenda Dikobraz Troška / Jan Stern > NP č.475 > Fejeton Vždycky jsem jim záviděl. Filmařům. Že mají svoji internetovou filmovou databázi, kde je konečně objektivně zhodnoceno jejich dílo. My, fejetonisté, samozřejmě nic. Kolem filmů víří emoce, kolem našich textíčků jen občasný dopis do redakce: „Chtělo by to větší písmenka, ale jinak jste fajn.“ Říkám otevřeně: je to demotivující. Občas se proto zasním. A úplně to vidím... číst dále Per aspera ad astra / Jan Stern > NP č.490 > Fejeton Za mého dětství bylo oblíbenou kratochvílí děvčat vedení takzvaného památníčku. Asi víte, o co šlo: o takovou knížečku s prázdnými listy, kterou vám děvče dalo a vy jste mu tam měli něco napsat nebo namalovat „na památku“. Potíž byla, že jsem nikdy jaksi nepochopil tu základní poetiku žánru. Co se čeká? Kde jsou meze? Kdo jsou klasici? Já v tom naprosto plaval. V Rozumu do kapsy o tom nic nepsali a dokonce ani v Pionýrské stezce nenavedli mne na správnou stezku. A tak jsem to bral tak nějak od srdce – základ všech katastrof světa.   číst dále Já, legenda / Jan Stern > NP č.493 > Fejeton Zabloudil jsem jednoho dne na šou „motivačního řečníka“. A polekal mě hned na začátku, když zvolal: „Budoucnost máte ve vlastních rukou!“ Naštěstí vím, že se motivátor i ti páni v kravatách, co skandovali, že ji tam fakt mají, spletli. A to flagrantně. Jediné, co máme ve vlastních rukou, je samozřejmě – minulost. číst dále
celý archiv