NP č.505 > Jiné čteníVelké činyStanislav Komárek

„Vstávejte, hrabě, čekají vás velké činy!“ říkal každé ráno francouzskému utopickému socialistovi Claude Henrymu de Saint-Simonovi jeho komorník dle předem zadaných propozic a jemně ho budil ze sna.

V dřívějších dobách byly „velké činy", o nichž by se dlouho vyprávělo u táborových ohňů či jejichž bezprostřední důsledky by byly všem na očích, cílem mnohých. Vladaři i vlády snili o válečných vítězstvích a dobytích celých kontinentů, monumentálních stavbách, o opěvování vlastních kvalit špičkovými básníky. Činnost řekněme Alexandra Makedonského vykazovala všechny tyto znaky a rozmanité „Alexandreidy" vznikaly dlouho do středověku. Poslední dvě války právem odkázaly takovéto sny na dějinnou skládku – i dříve byl ostatně dostatek těch, kteří se hleděli proslavit doslova za jakoukoli cenu. Známý Hérostratos z Efesu, jenž z těchto příčin zapálil Artemidin chrám, byl jen vrcholem mnohem větší ledové hory.

Minulost minula a vše jen trochu „větší“, třeba dálnice, je dnes krajně podezřelé.

I kdyby se Hitler vůbec nepustil do výbojů a uskutečnil jen své bombastické architektonické fantazie, byla by německá města znešvařena na staletí. Dnes se zdá nepochopitelným úsilí celého Egypta soustředěné na budování pyramid a středověku na stavbu gigantického kamenného krajkoví katedrál vyčnívajících nad nakupením chaloupek s doškovou střechou. Minulost minula a je pryč a vše jen trochu „větší", třeba dálnicí počínaje, je dnes krajně podezřelé. Problém je v naší době zcela opačný než v éře „heroické" minulosti – dostatečně nemodernizujeme ani stávající infrastrukturu a vše, co se nějak vymyká digitálním technologiím, zanedbáváme. Nemáme-li „projíst" budoucnost a stát se jen folkloristicky malebným přívěskem Asií dominovaného světa, je třeba se i v tomto směru urychleně vzpamatovat. Na nejrůznějších rovinách žijeme na úkor budoucnosti – v souvislosti s environmentální problematikou už o tom bylo dost řečeno i napsáno. Je dobře, že doba „velkých činů" minula a čert ji snad definitivně odnesl, ale možná by bylo dobře občas nějaký ten čin vidět, aspoň malý.


autor / Stanislav Komárek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Jen se tak pojistit... / Stanislav Komárek > NP č.501 > Jiné čtení Eseje biologa, spisovatele a filozofa Stanislava Komárka a blogera Martina Selnera, který popisuje životní zkušenosti vychovatele kupy autistických dětí. Zkrátka jiné čtení. číst dále Spatřit sebe sama / Stanislav Komárek > NP č.502 > Jiné čtení Roku 1921 předložil švýcarský psychiatr Hermann Rorschach učenému světu test, který se používá k mapování duševního světa jednotlivců s úspěchem do dneška. číst dále Ptactvo jako fenomén / Stanislav Komárek > NP č.503 > Jiné čtení Kdybychom vedli šetření, o které skupině živočichů, snad s výjimkou lidoopů, vzniklo nejobsáhlejší písemnictví, a která má mezi lidmi nejvíce příznivců, byli by to rozhodně ptáci. číst dále Rezervace / Stanislav Komárek > NP č.504 > Jiné čtení Představme si krásnou velikou louku, porostlou celou řadou zajímavých rostlin, z části velmi vzácných či esteticky nádherných. Leč intenzivně se na ní pasou kozy. číst dále My, děti apokalypsy / Stanislav Komárek > NP č.506 > Jiné čtení Západní svět se od východního, rozumí se zde od světa žluté Asie, liší mimo jiné i v jedné podstatné věci. Nedílně k němu patří apokalyptická tradice, očekávání hrůzných, tragicky katastrofických a emočně vzepjatých konců. číst dále Neprůchodnost / Stanislav Komárek > NP č.507 > Jiné čtení Kdyby se konec minulého režimu u nás dal stručně charakterizovat dvěma hesly, pak by kromě zcela prvořadého „Vše je pod kontrolou!“ následovalo hned na druhém místě zvolání „Nic nejde!“. číst dále Rajch v nás / Stanislav Komárek > NP č.508 > Jiné čtení Dvaasedmdesát let po konci války je v německy mluvících zemích i u nás už jen velice málo těch, kdo ji pamatují – naopak, v populaci naprosto převládají ti, kdo se narodili až po pádu Berlína. číst dále
celý archiv