NP č.515 > Jiné čteníTemné kouty srdcíStanislav Komárek

Rakouský etolog Konrad Lorenz uvedl do moderního světa tezi, že agresivita v duších lidí a zvířat vzniká spontánně, má jakýsi biologický význam a nevybíjena se hromadí jako voda za přehradou.

Kniha Takzvané zlo, přeložená do mnoha jazyků, mu vynesla velikou slávu i zatrpklé nepřátele – k nim ostatně patřili i marxističtí teoretici zemí východní Evropy, protože agrese směla být jen plodem třídních antagonismů a po jejich odstranění mělo přijít jen všeobecné bratrství, jásání a plesání. Není ani nutno znát všechny ostatní Lorenzovy teze a být o nich přesvědčen, aby bylo zřejmo, že to tak zřejmě bude. Hypotéza ostatně není zcela původní a nápadně připomíná církevní koncepci dědičného hříchu – už v evangeliích se praví, že nejrůznější špatnosti „pochodí ze srdce lidského" a je darmo pečlivě mýt jídelní nádoby ze strachu před rituálním znečištěním. Lorenz radil kumulující se agresivitu investovat třeba do sportovních zápolení či jiné formy společensky neškodných bojovných soutěží. 

 

Obávám se, že tohle v poněkud paranoidní a zároveň zákopnické náladě přítomné doby není úplně proveditelné. Starý etolog se nedočkal jiného poznatku, který se vynořil až po jeho smrti, nicméně by jej jistě nadchl: v některých rezervacích na jihu Afriky se dospívající sloní samci, přestěhovaní kvůli „přelidnění" (spíše „přeslonění") z jiných chráněných území, náhle začali vrhat na jiná zvířata, například nosorožce, a ubíjet je k smrti, což se normálně neděje. Nežli padlo rozhodnutí je odstřelit, vzpomněl si kdosi na možnost přisadit k nim dospělého sloního samce, bez jehož přítomnosti a autority chobotnatí pubescenti vyrůstali. Rázem se situace uklidnila, aniž by je dominantní slon musel nějak zjevně pacifikovat, ba jim značně klesla i hladina testosteronu v krvi. Absence nějakých dospělých autorit ve společnosti, zastupovaných jen neosobní mocí předpisů a státního aparátu, pak celkem snadno vede k bloudění volného potenciálu agresivity, který si hledá nepřítele často na zcela bizarních místech...


autor / Stanislav Komárek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

90. léta Tvá vláda, lide, se k tobě navrátila / Redakce > NP č.515 > Téma čísla Na každé dekádě 20. století by se dal najít celý vagón zajímavých námětů pro tvořivé uchopení. Když jsme ale někdy v lednu seděli na poradě kolem našeho kulatého redakčního stolu, nikoho ani nenapadlo, že bychom se pustili třeba do sedmdesátek. Všichni jsme chtěli devadesátky. číst dále Tričko & puberta / Martin Selner > NP č.515 > Jiné čtení Jedna z nejzákladnějších potřeb nově narozeného dítěte je pocit, že je tady správně, že je milované a že svět pro něj představuje bezpečné místo. Já většinu svého pracovního dne trávím s autisty a pozoruju jejich rituály, které si vytvořili, aby jim ten „cizí“ svět nepřipadal tak nebezpečný. Vytvořili si je i přesto, že byli a jsou milovaní. číst dále Zakládání kyberkultury v Čechách / Ivan Adamovič > NP č.515 > Téma čísla První číslo časopisu Živel vznikalo v rámci debat snad šest let, v reálu snad rok a grafičce Kláře Kvízové posloužilo jako součást diplomky v ateliéru písma. Živel se pro grafiky stal pískovištěm, kde si mohli zkoušet nová písma - ke zděšení čtenářů odkojených Times New Romanem. číst dále Kazil jsem vkus národa / Ivan Rössler > NP č.515 > Téma čísla Ještě po letech občas narazím na internetu v nějaké diskuzi na záštiplnou poznámku, že jsem kazil vkus národa bezduchými estrádami. Přiznávám: bylo to tak. A omlouvám se všem čtenářům Kanta a Prousta za postnormalizační zábavu, kterou jsem jako šéfredaktor redakce zábavy TV NOVA pěstoval, abych je od oblíbené literatury odvedl k televizní obrazovce. číst dále
celý archiv