NP č.514 > StartérOsmičkové lípyLibor Hruška

Čas od času se stane, že se úplně stejný nápad zrodí ve dvou hlavách naráz. Přesně to se přihodilo autorům projektů Lípy republikyStromy svobody, které se shodně pokoušejí zmapovat exempláře národního stromu zasazené na oslavu založení samostatného Československa.

První lípy republiky se mohly začít sázet bezprostředně po vyhlášení samostatnosti v říjnu 1918, z dendrologického hlediska byl rozpad mocnářství načasován dokonale. První velká vlna ale přišla až v roce následujícím, hodně stromů pamatuje také jubilejní roky 1928 a 1968.


Většinou výsadbu iniciovaly obce nebo místní spolky, které ji obvykle spojovaly s velkolepými národními slavnostmi. Dokládá to například zápis z kroniky středočeského Klučova: „Sešla se celá obec za pěkného slunného odpoledne – děti a děvčata oblečené za družičky v bílém oděvu, větší mládež v národních krojích. Několik sokolů v krojích si vzalo na starost pořádání celého průvodu." V Klučově bylo ten den vysazeno hned pět stromů – lípy Masarykova, Wilsonova, svobody, zastupitelstva a mládeže. Všechny tu dodnes rostou. „Úplně se mi zatajil dech, když jsem objevil stoleté lípy přesně podle popisu kroniky. Protože ale nejsou označeny, mnozí návštěvníci obce netuší, že tito dárci stínu nesou tak důležitá poselství." říká pražský dendrolog Aleš Rudl, který stojí za projektem Lípy republiky.


Rudl se dlouhodobě věnuje mapování významných stromů a téma lip ho napadlo před pěti lety, kdy se dozvěděl příběh nijak neoznačeného košatého listnáče rostoucího na úpatí pražského Petřína u sochy Jana Nerudy. Ústřední lípa republiky byla zasazena přesně 28. října 1968 členy Sboru ochrany přírody při Společnosti Národního muzea v Praze, dobrovolné ochranářské organizace, která iniciovala také sázení stromů v dalších koutech Československa.

Mapy Lip republiky a Stromů svobody se rychle zahušťují.

Jak ale upozorňuje David Kopecký z Nadace Parterství, která koncem loňského roku spustila projekt Stromy svobody, najdou se rituálně zasazené stromy i na soukromých zahradách. „Tato situace nejspíše nebyla příliš častá v případě výsadeb v letech 1918 a 1919, ale v roce 1968 někteří lidé na tichý protest sázeli i takto soukromě. Máme také záznam o lípě svobody v zahradě u rodinného domku na okraji chatové oblasti ve středočeské obci Zdiby. Téměř osmdesátiletý strom byl vysazený za druhé světové války paní Capouškovou, která k jeho kmeni každý den pokládala květiny či svíčku. Tuto tradici se dodnes snaží držet její prasynovec," vypráví Kopecký. Mapy, kam mohou lidé zanášet své objevy, se tedy postupně plní nejen exempláři samotnými, ale i příběhy podobnými těm ze Zdib nebo Klučova.


Když mluvím s Davidem Kopeckým, pozastavuji se i nad jménem projektu: Stromy svobody. Znamená to, že nebyly vysazovány pouze lípy, ale i jiné druhy? „Lípa jako národní strom byla samozřejmě nejtypičtější, sázely se ale i buky, jinany, nebo dokonce modříny. Jubilejními stromy, které nám završily tisícovku zmapovaných exemplářů, byly čtyři jírovce maďaly, lidově kaštany, ze Žermanic," odpovídá mi. Mapy lip republiky a stromů svobody se rychle zahušťují, výjimku tvoří pohraniční oblasti. „Logicky to vychází ze silné německé menšiny, která často nesdílela nadšení Čechoslováků z nového státu. Pokud se tam stromy sázely, tak to byly spíše duby jako symboly Německa," upozorňuje Kopecký. Lípy zasazené během první republiky se v Sudetech často stávaly terčem vandalských útoků, po válce pak byla výsadba obnovována.


Paradoxní situace nastala také v roce 1968, kdy si Československo připomínalo padesát let od svého vzniku. Srpnová invaze náhled na plošné sázení „masarykovských" stromků lehce pozměnila. „Ještě měsíc po sově­tské okupaci k výsadbám Stromů republiky v rozhlase vyzývalo samotné předsednictvo vlády a ÚV Národní fronty. S ­nastupující normalizací se ale na řadu stromů zapomnělo, některé pamětní desky byly odstraněny, a dokonce jsme zaznamenali případ, že u jednoho stromu byla vydána výzva k jeho pokácení. Jednalo se ale spíše o izolované případy než o masovou akci proti stromům," upozorňuje Kopecký.


Podobně popisuje rok 1968 i Rudl: „Většinou problémy nebyly, jen u některých lip byly narychlo odmontovávány cedulky, že se jedná o strom republiky. Známe ale i případy, kdy bylo sázení skutečně zakázáno. Jeden čtenář našeho webu se podělil o informaci, že v Příbrami měla být v roce 68 taky vysazena lípa republiky ve spolupráci se včelaři a místním národním výborem. Ten nakonec plánovanou akci zakázal, ale protože už byl strom objednaný, tak si ho včelaři vyzvedli a tajně ho zasadili v nedalekých Bratkovicích. Ta lípa je tam dosud, byl to hrdinský čin."


V České kotlině zkrátka lípa není jen jedním listnáčem z mnoha. Její zasazení, stejně tak jako poničení nebo pokácení, je i vše­obecně srozumitelným politickým aktem.


autor / Libor Hruška VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Velký dům – velký sen / Libor Hruška > NP č.491 > Téma čísla Na začátku bývá malý dům a velký sen, na konci velký dům a často i velký problém. Sociální antropolog Radan Haluzík objíždí svět a zkoumá megalomanské vily „bohatých chudých“ – zbohatlých vesničanů, kteří se stavbou vil snaží zbavit stigmatu nízkého sociálního statusu. Paradoxně tím vytvářejí nová ghetta, z nichž už není úniku. číst dále Odpadkoví Stalkeři / Libor Hruška > NP č.489 > Téma čísla S analýzou odpadu pracují nejenom antropologové a archeologové, ale i vyšetřovatelé, bulvární novináři nebo političtí aktivisté. číst dále Architektura 489 / Libor Hruška > NP č.511 > Startér V číslici 489 jsou zašifrovány dva klíčové roky československé historie – 1948 a 1989. Projekt, který před dvěma lety rozjeli Pavlína Krásná a Pavel Hrubý, se právě na toto období zaměřuje – mapuje stavby vybudované za socialismu a snaží se je zbavit nálepky nejošklivější české architektury. číst dále Tvá stopa / Libor Hruška, Jan Kalous > NP č.489 > Téma čísla Odpadky, které po sobě zanecháváme, jsou zátěží pro naši planetu. No, to je jasné jako facka. O tom se asi nemá smysl znova rozepisovat. My jsme se rozhodli na fenomén odpadu podívat z těch méně zjevných úhlů. Odpadky jsou totiž kromě jiného i úžasným zdrojem příběhů, na kterých lze ukázat nejen obecnější trendy vypovídající o naší civilizaci, ale i o konkrétních lidech a jejich osudech. číst dále Zákoutí kolektivní paměti / Libor Hruška > NP č.513 > Téma čísla Vzpomínky na lidský život jako předmět vědeckého zkoumání. S ředitelem Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Miroslavem Vaňkem jsme si povídali o nástrahách pamětnického vzpomínání, zvlášť když jde třeba o vysoké funkcionáře minulého režimu. číst dále Jak se kde prodává / Libor Hruška > NP č.492 > Život prodejce Kde se prodejcům Nový Prostor prodává dobře a kde to jde hůř? Jak to v NP funguje s prodejními místy? Kdo rozhoduje o tom, kde budou prodejci prodávat? číst dále Voda na čaj? Zmrzla / Libor Hruška, Jan Kalous > NP č.491 > Život prodejce Většina prodejců Nového Prostoru bydlí na ubytovnách, pár z nich ale mrazivé noci přečkává v extrémně spartánských podmínkách – jedni na podlaze opuštného domu, další v zahradní chatce bez kamen. O mezních situacích hovoří téměř nevzrušeně. Pátnáct pod nulou, to ještě jde. Při dvaceti už nám zamrzne voda v konvici. číst dále Ti za plotem / Libor Hruška > NP č.491 > Téma čísla „Uzavřený rezidenční areál bude přístupný jen vám, kteří v něm budete doma. Samozřejmostí je recepce, která se postará o vaši poštu i vzkazy, a reprezentativní lobby pro přijímání návštěv i setkávání rezidentů. Společná místa pro obyvatele viladomů se stanou oázou plnou zeleně.“ číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv