NP č.513 > FejetonSnění o bemberizaciJan Stern

Přiznejme si, že nejsme jádrem evropské civilizace. Jsme periferie. Neboli okraj.

Vždy, když si to přiznáme, dobře to zreflektujeme a pokorně světu nabídneme okrajový hlas z okraje, je dokonce ochoten nám naslouchat a někdy nás i pozvat k hlavnímu stolu. Pozvání dostal třeba ordonanc 11. marškumpanie 91. regimentu nebo ten Hrabalův opilec ze sběrných surovin a surovostí. Svět od nás čeká přesně tohle. Přiznání, co jsme, a nějakou tu malebnost zapadákova.


Jádro evropské civilizace se nachází zjevně jinde než mezi Vltavou, Olší a Dyjí. Není ovšem jediné. Existují tři, která se přetahují o to, kdo vlastně vytvořil tu nejvyšší evropskou kulturu, a je tedy jádrem všech jader.


Řím věří, že je jádrem kvůli vší té volně pohozené antice a té haldě obrazů, soch a fontán. Samozřejmě se mýlí, všechny ty fresky jsou jen takový komiks, jimi se Evropa teprve nadechovala.


Paříž věří, že to ona je městem všech měst, neboť nasilážovala největší množství podivínů, kteří namalovali všechny ty kankánové tanečnice, co nám osvobodily imaginaci. I Paříž se však pochopitelně mýlí. Tedy nic proti podvazkům. Všichni chápeme, že podvazek a síťované punčochy jsou něco tak okatě zbytečného, že to vysoká kultura být musí. Ale stejně je to zase jen komiks. Trochu ujetější a rozmazanější, ale je.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Univerzity čobogaj něbogaj / Jan Stern > NP č.472 > Fejeton Jeden dosti přeceňovaný autor kdysi vydělal pár milionů na tom, když nám prozradil, že všechno, co kdy potřeboval znát, se naučil v mateřské školce. Já, jakožto autor dosti nedoceněný, myslím si o tom svoje. číst dále Peklie, peklíčko / Jan Stern > NP č.458 > Fejeton Já jako fejetonista nejsem k ničemu zavázán. Na rozdíl od svých kolegů nejsem povinen zaznamenávat podstatné rysy epochy. Když chci, můžu psát klidně o beďarech. A můj pravidelný čtenář ví, že chci nezřídka. Leč občas se v epoše utrhne cosi tak podstatného, občas mineme tak epochální civilizační milník, že mi to nedá a začnu se hnípat v něm, namísto v pupíncích. A dnes je právě ta chvíle. Nemohu totiž nezaznamenat, že do našeho světa sestoupilo takřečené selfie, neboli selfíčko. číst dále My jsme všichni ho-ho / Jan Stern > NP č.459 > Fejeton Občas člověka pronásledují určité nutkavé představy. Člověka běžného (homo ordinaris) třeba představa, že má rozepnutý poklopec, i když nemá. Velké škody při tom nevznikají, krom toho, že si trochu unavíte ruku neustálým ohmatáváním rozkroku. Člověk hollywoodský (homo hollywoodiensis, slangově někdy též ho-ho) má nutkavé představy stejně jako člověk běžný, leč liší se tím, že mu tyto představy přinášejí nikoli malé škody, ale velké zisky. číst dále Christmasiáda / Jan Stern > NP č.488 > Fejeton O Vánocích se dějí divné věci. Jindy vcelku normální lidé počínají šílet. Nejsem výjimkou. O každých Vánocích vyvine se u mne jistá úchylka. číst dále
celý archiv