Vždy, když si to přiznáme, dobře to zreflektujeme a pokorně světu nabídneme okrajový hlas z okraje, je dokonce ochoten nám naslouchat a někdy nás i pozvat k hlavnímu stolu. Pozvání dostal třeba ordonanc 11. marškumpanie 91. regimentu nebo ten Hrabalův opilec ze sběrných surovin a surovostí. Svět od nás čeká přesně tohle. Přiznání, co jsme, a nějakou tu malebnost zapadákova.
Jádro evropské civilizace se nachází zjevně jinde než mezi Vltavou, Olší a Dyjí. Není ovšem jediné. Existují tři, která se přetahují o to, kdo vlastně vytvořil tu nejvyšší evropskou kulturu, a je tedy jádrem všech jader.
Řím věří, že je jádrem kvůli vší té volně pohozené antice a té haldě obrazů, soch a fontán. Samozřejmě se mýlí, všechny ty fresky jsou jen takový komiks, jimi se Evropa teprve nadechovala.
Paříž věří, že to ona je městem všech měst, neboť nasilážovala největší množství podivínů, kteří namalovali všechny ty kankánové tanečnice, co nám osvobodily imaginaci. I Paříž se však pochopitelně mýlí. Tedy nic proti podvazkům. Všichni chápeme, že podvazek a síťované punčochy jsou něco tak okatě zbytečného, že to vysoká kultura být musí. Ale stejně je to zase jen komiks. Trochu ujetější a rozmazanější, ale je.
Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.
Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.
Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.
