NP č.513 > FejetonSnění o bemberizaciJan Stern

Přiznejme si, že nejsme jádrem evropské civilizace. Jsme periferie. Neboli okraj.

Vždy, když si to přiznáme, dobře to zreflektujeme a pokorně světu nabídneme okrajový hlas z okraje, je dokonce ochoten nám naslouchat a někdy nás i pozvat k hlavnímu stolu. Pozvání dostal třeba ordonanc 11. marškumpanie 91. regimentu nebo ten Hrabalův opilec ze sběrných surovin a surovostí. Svět od nás čeká přesně tohle. Přiznání, co jsme, a nějakou tu malebnost zapadákova.


Jádro evropské civilizace se nachází zjevně jinde než mezi Vltavou, Olší a Dyjí. Není ovšem jediné. Existují tři, která se přetahují o to, kdo vlastně vytvořil tu nejvyšší evropskou kulturu, a je tedy jádrem všech jader.


Řím věří, že je jádrem kvůli vší té volně pohozené antice a té haldě obrazů, soch a fontán. Samozřejmě se mýlí, všechny ty fresky jsou jen takový komiks, jimi se Evropa teprve nadechovala.


Paříž věří, že to ona je městem všech měst, neboť nasilážovala největší množství podivínů, kteří namalovali všechny ty kankánové tanečnice, co nám osvobodily imaginaci. I Paříž se však pochopitelně mýlí. Tedy nic proti podvazkům. Všichni chápeme, že podvazek a síťované punčochy jsou něco tak okatě zbytečného, že to vysoká kultura být musí. Ale stejně je to zase jen komiks. Trochu ujetější a rozmazanější, ale je.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Vyjíst život rohlíkem / Jan Stern > NP č.463 > Fejeton Ne že bych byl starcem, ale něco už přeci jen pamatuji. Během těch let, která bohužel pamatuji, už mi namlouvali o tom, jak se lidé na světě dělí, leccos. číst dále Per aspera ad astra / Jan Stern > NP č.490 > Fejeton Za mého dětství bylo oblíbenou kratochvílí děvčat vedení takzvaného památníčku. Asi víte, o co šlo: o takovou knížečku s prázdnými listy, kterou vám děvče dalo a vy jste mu tam měli něco napsat nebo namalovat „na památku“. Potíž byla, že jsem nikdy jaksi nepochopil tu základní poetiku žánru. Co se čeká? Kde jsou meze? Kdo jsou klasici? Já v tom naprosto plaval. V Rozumu do kapsy o tom nic nepsali a dokonce ani v Pionýrské stezce nenavedli mne na správnou stezku. A tak jsem to bral tak nějak od srdce – základ všech katastrof světa.   číst dále Mrazák / Jan Stern > NP č.522 > Fejeton Pověst má člověk jen jednu. A měl by si ji chránit. My, co jsme o ni již přišli, si samozřejmě můžem dát voraz. Ale já dnes nechci psát o pověsti osobní, ale kolektivní. Jde mi teď o nás všechny, o lidstvo. Přesněji o lidstvo současné. číst dále Nenápadný půvab perkarbonátu / Jan Stern > NP č.525 > Fejeton Sigmund Freud tvrdil, že po patnáctém roku věku už je charakter člověka pevně dotvořen, „sádře podoben“. Sádru šlo dle jeho názoru poté na lehátku pokropit vodou a tvar duše lehce přeformovat, avšak jen do padesáti let. Po padesátce se sádra změní v kámen a nemá smysl se již o cokoli pokoušet. číst dále
Odběr novinek

Dobré zprávy z NP Chcete vědět, co je u nás nového? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Zásady zpracování osobních údajů