NP č.513 > FejetonSnění o bemberizaciJan Stern

Přiznejme si, že nejsme jádrem evropské civilizace. Jsme periferie. Neboli okraj.

Vždy, když si to přiznáme, dobře to zreflektujeme a pokorně světu nabídneme okrajový hlas z okraje, je dokonce ochoten nám naslouchat a někdy nás i pozvat k hlavnímu stolu. Pozvání dostal třeba ordonanc 11. marškumpanie 91. regimentu nebo ten Hrabalův opilec ze sběrných surovin a surovostí. Svět od nás čeká přesně tohle. Přiznání, co jsme, a nějakou tu malebnost zapadákova.


Jádro evropské civilizace se nachází zjevně jinde než mezi Vltavou, Olší a Dyjí. Není ovšem jediné. Existují tři, která se přetahují o to, kdo vlastně vytvořil tu nejvyšší evropskou kulturu, a je tedy jádrem všech jader.


Řím věří, že je jádrem kvůli vší té volně pohozené antice a té haldě obrazů, soch a fontán. Samozřejmě se mýlí, všechny ty fresky jsou jen takový komiks, jimi se Evropa teprve nadechovala.


Paříž věří, že to ona je městem všech měst, neboť nasilážovala největší množství podivínů, kteří namalovali všechny ty kankánové tanečnice, co nám osvobodily imaginaci. I Paříž se však pochopitelně mýlí. Tedy nic proti podvazkům. Všichni chápeme, že podvazek a síťované punčochy jsou něco tak okatě zbytečného, že to vysoká kultura být musí. Ale stejně je to zase jen komiks. Trochu ujetější a rozmazanější, ale je.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Jiny, jangy a hipsteři / Jan Stern > NP č.533 > Fejeton Svět je v rovnováze. Zdá se, že nikoli, ale dojem nerovnováhy vzniká tehdy, když nevidíme svět v jeho celku. číst dále Šmejdi rumburacký / Jan Stern > NP č.466 > Fejeton Měl jsem babičku. Nebyla nijak výjimečná. Vařila kompoty, drbala a byla sprostá jak dlaždič po třetím rumu. Ale jedna věc na ní byla hodna pozorování: Mluvila na televizi. Tedy, rozumějte, nemluvila na ni, když byla vypnutá, na tyhle nóbl psychické poruchy jsme u nás neměli. Babička mluvila na bednu zapnutou, na postavy na obrazovce. Jako kdyby ji mohly slyšet. Kolikrát jsem se snažil zaostalou generaci upozornit, že to jaksi nemá smysl, ale babička pokaždé nesouhlasila jak po třetím rumu.   číst dále Simonina éra / Jan Stern > NP č.461 > Fejeton Život je rozčlánkován. Na etapy. Já osobně třeba prožil etapu Julie. Robertsové, samozřejmě, v kozačkách nad kolena a se žvejkačkou. Pak přišla éra Marie, tedy Fredrikssonové, z Roxette, v elasťákách, v klipu Joyride. Pak mi vlítla do denního snění Alice na laně. Tedy Alicia Silverstoneová, z klipu Cryin od Aerosmith. Načež nastala éra Rejčl, přesněji tedy přiléhavého trička Jennifer Anistonové v Přátelích. Od Mars útočí! začala epocha Natalie. Tedy Portmanové. Kvůli jedné vánoční krizi se nakrátko vyhoupla na trůn epochy Keira, no ale pak nastoupila do zpráv na Nově Charvátová (to je ta bloncka, co se po ní slehla zem) a bylo vymalováno. Na chvilku. Než přišla Avril. Které jediné dokážu odpustit černé oční stíny. číst dále Nebýti cvrčkem / Jan Stern > NP č.464 > Fejeton O tyto své fejetony vedu pravidelně spor. Mám přítele, básníka, který mne za ně haní. Prý jde o suterén literatury. číst dále
celý archiv