NP č.513 > Téma číslaPrvní vzpomínkaAnna Peňásová

Nejranější období života si většinou nepamatujeme. Preverbální období máme uložené jinak než ve slovech. Během života se nám tyhle zasuté obrazy mohou vyplavovat. Někomu se vyplaví i vlastní porod. O prvních vzpomínkách s psychologem Martinem Hofmanem.

Jaká je vaše první vzpomínka z dětství?
Moje nejranější vzpomínka je někdy okolo tří let věku na období, kdy jsem pobýval u svých prarodičů na chatě. Vybavuju si víc emocionální atmosféru a obrysy než přesné detaily. Ale je to vzpomínka příjemná. Někdy říkáme intenzivním raným pozitivním vzpomínkám, že jsou zdrojové. Ty nás propojují s pocitem přijetí, důvěry, bezpečí a lásky.

 

Podle mnoha studií si události z prvních let života většinou nepamatujeme. A na období mezi třetím až zhruba sedmým rokem máme jen kusé vzpomínky. Proč tomu tak je?
Naše nervová soustava se teprve formuje, stejně tak procesy vnímání, ukládání informací a vůbec naše já jako osobnost. Jde o období, kterému se říká preverbální, tedy předtím, než začneme používat slova a jazyk jako nástroj myšlení a uchopování světa. To, co jsme prožili, se ale neztrácí úplně, je to v nás zachyceno jinak než slovy, mnohdy ve více či méně jasných obrazech a pocitech. Kdybych vám řekl, ať zkusíte popsat nějakou svou vzpomínku, ale nesmíte použít slova, nebyl by to lehký úkol. Není ale neobvyklé, že se někdy lidé rozvzpomenou na rané zážitky, které už zapomněli. Obvykle, když se nějak věnují rozvíjení sebe samých – třeba v terapii nebo zážitkových seminářích.

 

Proto se říká, že první roky našeho života jsou klíčové? Ačkoli si nic nepamatujeme, vzpomínky jsou v nás v nějaké formě uložené a stále nás ovlivňují?
Ano, rané zážitky utvářejí naši prvotní zkušenost s tím, jak jsou vnímány a syceny naše potřeby. Tyto zážitky jsou uloženy za branou našeho běžného vědomí, je to prostor nazývaný od dob Sigmunda Freuda jako nevědomí. Obsahy tohoto prostoru nás ovlivňují mnohem více, než si připouštíme, jsou zde skryty různé pudové motivace. A někdo tak třeba může považovat za svoji skvělou vlastnost, že je nezávislý a kompetentní, že se o sebe dokáže sám postarat, ale je pro něj těžké se uvolnit a někomu důvěřovat. A to může souviset se zážitky, kdy nedostával kontakt a péči tak, jak potřeboval. Začne se rozvíjet vzorec, kterému někdy říkáme „self-self saturace", tedy všechno si raději udělám sám.

Nejranější zážitky máme uložené jen jako obrazy a pocity.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Anna Peňásová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv