NP č.513 > Téma číslaHistorie začíná teďJakub Yellen, David Háva

Co po nás zbude za pět set let? „Možná toho bude míň, než máme dnes my od našich předků,“ řekla nám v rozhovoru Alžběta Kulíšková, kronikářka Turnova, která se tomuhle proroctví snaží se svojí kronikou ze všech sil vzepřít.

Máme takovou romantickou představu starého vousatého kronikáře, který při svíčce píše brkem svoje záznamy do obrovské knihy. Asi nás z naší naivity rychle vyvedete...
Turnovská kronika má každý rok přes tři sta stránek, takže si neumím představit, že bychom to psali ručně. Já už jsem takový technicistní kronikář, ale snažím se o dobrou úpravu i v tom počítači. S tím starým kronikářem z předminulého století mě spojuje snad jen to, že také píšu doma.

 

Když se přesuneme o pět set let dopředu, co předpokládáte, že tady o naší době budoucí lidé najdou?
No, mám takový pocit, že toho možná najdou míň, než my po našich předcích, protože elektronický svět nesmírně zhoršuje situaci historické paměti. Proto se i ty kroniky, které vznikají na počítači, uchovávají v tištěné podobě. Naše turnovská kronika dokonce ve třech exemplářích.

 

A vybíráte nějaký trvanlivější papír a inkoust, který odolá zubu času?
U nás se kronika tiskne na kvalitní papír, který není recyklovaný, a tiskneme normální laserovou tiskárnou. Ta trvanlivost a čitelnost se odhaduje na poměrně dlouhou dobu. Ke každému výtisku se přikládá i CD disk, plus je to vše uloženo na serveru města a v mém počítači, takže kdykoli by se s některou tou tištěnou verzí něco stalo, pořád je velká šance data obnovit a zachovat.
Ono je otázkou, jestli za sto let budeme schopní otevřít wordový dokument z nějakého cédéčka...
Ano, je to tak a v tom se krásně spojuje moje profese historika s psaním kroniky. To, co bych normálně jako kronikář neřešila, protože bych tomu nerozuměla, tím se jako kurátorka velkého muzejního archivu zabývám každý den – jak zaznamenávat současnost. Ten problém se ale řeší na celosvětové úrovni.

 

Myslíte obsahově, nebo technicky?
Technicky. Je strašně moc informací, velmi složitě uchovatelných, protože většina komunikace, korespondence, ale i osobních deníků je prostě jen v elektronické podobě – blogy, Instagram, Facebook – a informace velice rychle odcházejí. A tím se vracím k té mojí kronikářské činnosti, protože když něco nestihnu zaznamenat hned, a můžu se k tomu vrátit třeba kvůli dovolené až za měsíc, tak si neumíte představit, jak složité je tu informaci dohledat. Po téhle době totiž nacházíte jenom kvanta komentářů a následného vývoje, ale dostat se na začátek k prvotnímu zdroji je nesmírně složité.


Znamená to tedy, že naše paměť oproti našim předkům více devalvuje?
Já vám odpovím na jednom konkrétním příkladu. Kroniku za uplynulý rok odevzdávám městu až v srpnu roku následujícího, a to si všechny záznamy pročítám a opravuji případné chyby. A vždycky se mi s tímhle půlročním zpětným náhledem stane, že si říkám: Cože? To bylo loni? A na některé věci zapomenu úplně. Až mě to pokaždé překvapí, jak brzy se tohle dostavuje. Myslím, že na vině je právě zahlcení informacemi, které je doslova a do písmene šílené.

 

Zaznamenáváte o Turnovu úplně všechno? A kolik vám to zabírá času?
Myslím si, že Turnov se svými čtrnácti tisíci obyvateli je ještě na hranici, kdy můžu mít ambici zachytit skoro všechno. A protože v zaměstnání obsluhuji také badatelnu, kam chodí studenti a badatelé hledat informace, tak přesně vidím, co by v té kronice lidé potřebovali najít. Tím pádem mě nutí dělat kroniku hodně pečlivě a do hloubky a zabírá mi opravdu velké množství času.

 

Existuje něco jako zákonná povinnost, jak často do kroniky musíte udělat zápis?
Zákon o kronikách stanovuje jen to, že zápis se provádí nejméně jednou ročně a že o jeho obsahu rozhoduje obec. Rozsah a obsah tedy zákonem daný není a je to dobře. Je totiž značný rozdíl mezi kronikou města a kronikou obce, to je úplně jiná práce i poslání.


V čem?
Třeba vesničtí kronikáři vydrží mnoho let, až desítek let, jsou to takové ty místní významné osobnosti, které v okolí všechny znají, znají historii obce hluboko do minulosti, a protože se zabývají mnohem menším počtem událostí, dokážou jít do hloubky. Vesnický kronikář má čas psát kroniku ručně a malovat do ní obrázky, čímž mu vzniká opravdu výstavní kniha. A nebo udělá soupis všech domů, nafotí je a zpracuje jejich historii, kdo tam kdy žil a co se tam stalo. To jsou pak neuvěřitelně cenné a zajímavé prameny, které v budoucnu využije velké množství lidí, ať už historiků, nebo soukromých osob, které třeba pátrají po vlastní rodině. Kdybych to samé chtěla dělat u nás v Turnově, tak nedělám nic jiného následujících deset let, což je nereálné.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA autor / David Háva VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články autora

Je to jednoduché, ale není to snadné / Jan Štěpánek, Jakub Yellen > NP č.533 > Téma čísla „Lidé mohou začít meditovat z velmi blbých důvodů. Třeba se jim líbí, jak hezky to vypadá. To opravdu důležité přichází později“, říká kněz a ředitel kolínského kláštera Petr Vacík. Do Kolína se na jeho meditační kurzy sjíždějí lidé z celé země, bez ohledu na vyznání. číst dále Docela slušnej čundr / Jakub Yellen, Jan Štěpánek > NP č.533 > Téma čísla Jak chůze tříbí trpělivost, jak se podobá meditaci, jak meditace souvisí s bolestí a co to znamená špatně sbalený batoh, o tom si s námi povídali tři poutníci Alžběta, Kristýna a Tomáš. číst dále Kam chodí vlaky na záchod / Jakub Yellen > NP č.506 > Téma čísla Při cestách po železnici nám vždycky vrtalo hlavou, kam všechny ty vlaky chodí na záchod, když se jim naplní jejich vakuová bříška. Zašli jsme se na to přeptat do depa kolejových vozidel v pražské Michli. číst dále Než na světlo sázím na tmu / Jakub Yellen > NP č.497 > Téma čísla Když se řekne tma, vybaví se vám poměrně záhy slovo smrt. Kam vlastně odcházíme? Ze světla do tmy? Nebo obráceně? Profesor Karel Cvachovec, předseda České společnosti anesteziologie (ČSARIM), má ze své praxe bohaté zkušenosti nejen s tmou v bezvědomí, ale také se zážitky v blízkosti klinické smrti. číst dále
celý archiv