NP č.492 > Téma číslaJak vrátit smrt do životaJakub Yellen

HRAČKY A NAŠE TABU
Smrt je citlivé téma. Výchova dětí a různé cesty k ní jakbysmet. Když se pokusíte smrt s výchovou dětí spojit dohromady, citlivost se násobí tak dramaticky, že se o tom přestává mluvit vůbec. V tématu „hračky“ jsme tak v podstatě náhodou objevili obrovské, tiché tabu, o kterém by se v zájmu úplně všech mělo začít otevřeně mluvit.

Všemožné studie a výzkumy, které se snaží přijít na kloub tomu, jak děti vnímají smrt, provází jeden společný jmenovatel – neochota škol a především obstrukce rodičů pustit psychology s otázkami o smrti k jejich dětem. Děti se přitom podle výzkumů, které se ve školách podařilo prosadit, o smrti vůbec mluvit nebojí. Naopak, přemýšlejí o ní a řeší ji jako vše ostatní, co stimuluje jejich zvědavost. V hovorech s rodiči pak potřebují cítit upřímnost a otevřenost. Ta ale většinou nepřichází, protože umírání jsme z běžného rodinného života zcela vytěsnili, považujeme ho za morbidní a nekompatibilní s něčím tak nevinným a plným života, jako je dítě. Velké ALE přichází ve chvíli, kdy použijeme statistiku a selský rozum. Dnešní dětský divák stráví před televizí průměrně 2,5 hodiny denně a za měsíc je ve vysílání svědkem přibližně 400 vražd, k tomu připočtěte pohádkové příběhy, násilné počítačové hry a život sám, ve kterém umírají zvířata i blízcí lidé. Není divu, že má dětská mysl své otázky, uvážíme-li, že už ve věku tří let je strach z vlastní smrti jednoznačně sdělitelný. Bez logických a pravdivých odpovědí se pak tabuizovaná smrt stává v dětské hlavě jen znepokojivou událostí bez napojení na životní zákony a cykly. S touto „mezerou" pak dítě vstupuje i do dospělosti, vychovává v ní svoje děti a „mezera" se protahuje na celé generace.


Umění truchlit

Nejednoznačný vztah ke smrti, který jako dnešní společnost máme, je zcela bez pochyb dán také tím, že jde o niterný a hluboce intimní okamžik. Nelze tedy vše hodit jen na dnešní dobu, protože tahle nejednoznačnost tu v lidské historii zřejmě byla vždy. Jeho tíhu a neuchopitelnost ale lidé dříve dokázali odlehčit pomocí náboženství, umění a rituálů.

Děti nemají potřebu si na pohřeb hrát, protože žádný nezažily

Člověk umíral mezi svými, mluvilo se o posmrtném životě, žádným tabu nebylo ani majetkové uspořádání. Vše mělo svůj smysl, řád a postup. Celé události byly přirozenou součástí také děti, účastnily se pohřbu, měly ve svém vlastním smutku plnou podporu všech příbuzných a na pozadí tohoto sdíleného prožívání vnitřně rostly a zrály. Podle psycholožky Pavly Koucké, kterou jsme k tématu „hračky" oslovili, je důležitý moment, kdy si děti na vše, s čím se v životě setkávají, také hrají. Pavla říká: „Kdyby se lidé o smrti dnes víc bavili, kdyby se kolem ní víc setkávali, kdyby to fungovalo jako v přirozeně žijících společnostech, kdy jde na pohřeb celá vesnice, pak by děti měly potřebu si na ten pohřeb i hrát. Nedávno jsem četla, že třeba v Mexiku, kde jsou pohřby vnímané jinak než u nás, si děti běžně hrají s rakvičkami." I socioložka Jiřina Šiklová volá po návratu umění truchlit. Podle ní není lhostejné, jak se s mrtvým rozloučíme. „Smuteční obřad musí mít nějakou formu. Odbýt pohřeb jako zbytečné divadlo se může pozůstalým vymstít. Nočními můrami, depresemi, neurózami," píše Šiklová v knize „Vyhoštěná smrt".

 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Balada o očích černouškových / Adam Borzič > NP č.492 > Novinky / Kultura 98 % procent na filmovém serveru Rotten Tomatoes se nevidí moc často. Čím to, že vcelku nenápadný film Moonlight tak upoutal světovou kritiku, že se o něm hovoří i jako o velké naději pro letošní Oscary? číst dále Dědictví versus exekuce. Co s tím? / Jan Kalous > NP č.492 > Poradna první pomoci Co se stanete, když je váš plat zatížen exekucí a vy do toho dědíte? co dělat v případě, kdy dědíte podíl rodinného majetku? jak zabránit tomu, aby vaše exekuce nedolehla i na majetek zbytku rodiny? číst dále Háčkaři / Jan Stern > NP č.492 > Fejeton Češi dali světu spoustu důležitých, užitečných, ba revolučních věcí. Nohejbal, Ďáblovu bibli napsanou za jednu noc, remosku, lehký tank vzor 38, počítačovou hru Mafia, spodně kvašené pivo, semtex, Švejka, becherovku, velmi elegantní tramvaj Tatra T3 s oblými bruselskými tvary, pražského krysaříka, kostkový cukr, reformaci, pomlčkovou válku, nejdražší halu na světě, nejdražší tunel na světě, českou uličku a všechny Kaplického nepostavené stavby. číst dále Jak se připravit na konec světa, když je člověk bohatý / Darek Šmíd > NP č.492 > Novinky / Technoskop Survivalismus je životní přístup, kdy se neustále připravujete na konec civilizace nebo podobnou nepříjemnou událost biblických rozměrů. číst dále
celý archiv