NP č.492 > Téma číslaJak vrátit smrt do životaJakub Yellen

HRAČKY A NAŠE TABU
Smrt je citlivé téma. Výchova dětí a různé cesty k ní jakbysmet. Když se pokusíte smrt s výchovou dětí spojit dohromady, citlivost se násobí tak dramaticky, že se o tom přestává mluvit vůbec. V tématu „hračky“ jsme tak v podstatě náhodou objevili obrovské, tiché tabu, o kterém by se v zájmu úplně všech mělo začít otevřeně mluvit.

Všemožné studie a výzkumy, které se snaží přijít na kloub tomu, jak děti vnímají smrt, provází jeden společný jmenovatel – neochota škol a především obstrukce rodičů pustit psychology s otázkami o smrti k jejich dětem. Děti se přitom podle výzkumů, které se ve školách podařilo prosadit, o smrti vůbec mluvit nebojí. Naopak, přemýšlejí o ní a řeší ji jako vše ostatní, co stimuluje jejich zvědavost. V hovorech s rodiči pak potřebují cítit upřímnost a otevřenost. Ta ale většinou nepřichází, protože umírání jsme z běžného rodinného života zcela vytěsnili, považujeme ho za morbidní a nekompatibilní s něčím tak nevinným a plným života, jako je dítě. Velké ALE přichází ve chvíli, kdy použijeme statistiku a selský rozum. Dnešní dětský divák stráví před televizí průměrně 2,5 hodiny denně a za měsíc je ve vysílání svědkem přibližně 400 vražd, k tomu připočtěte pohádkové příběhy, násilné počítačové hry a život sám, ve kterém umírají zvířata i blízcí lidé. Není divu, že má dětská mysl své otázky, uvážíme-li, že už ve věku tří let je strach z vlastní smrti jednoznačně sdělitelný. Bez logických a pravdivých odpovědí se pak tabuizovaná smrt stává v dětské hlavě jen znepokojivou událostí bez napojení na životní zákony a cykly. S touto „mezerou" pak dítě vstupuje i do dospělosti, vychovává v ní svoje děti a „mezera" se protahuje na celé generace.


Umění truchlit

Nejednoznačný vztah ke smrti, který jako dnešní společnost máme, je zcela bez pochyb dán také tím, že jde o niterný a hluboce intimní okamžik. Nelze tedy vše hodit jen na dnešní dobu, protože tahle nejednoznačnost tu v lidské historii zřejmě byla vždy. Jeho tíhu a neuchopitelnost ale lidé dříve dokázali odlehčit pomocí náboženství, umění a rituálů.

Děti nemají potřebu si na pohřeb hrát, protože žádný nezažily

Člověk umíral mezi svými, mluvilo se o posmrtném životě, žádným tabu nebylo ani majetkové uspořádání. Vše mělo svůj smysl, řád a postup. Celé události byly přirozenou součástí také děti, účastnily se pohřbu, měly ve svém vlastním smutku plnou podporu všech příbuzných a na pozadí tohoto sdíleného prožívání vnitřně rostly a zrály. Podle psycholožky Pavly Koucké, kterou jsme k tématu „hračky" oslovili, je důležitý moment, kdy si děti na vše, s čím se v životě setkávají, také hrají. Pavla říká: „Kdyby se lidé o smrti dnes víc bavili, kdyby se kolem ní víc setkávali, kdyby to fungovalo jako v přirozeně žijících společnostech, kdy jde na pohřeb celá vesnice, pak by děti měly potřebu si na ten pohřeb i hrát. Nedávno jsem četla, že třeba v Mexiku, kde jsou pohřby vnímané jinak než u nás, si děti běžně hrají s rakvičkami." I socioložka Jiřina Šiklová volá po návratu umění truchlit. Podle ní není lhostejné, jak se s mrtvým rozloučíme. „Smuteční obřad musí mít nějakou formu. Odbýt pohřeb jako zbytečné divadlo se může pozůstalým vymstít. Nočními můrami, depresemi, neurózami," píše Šiklová v knize „Vyhoštěná smrt".

 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Armáda nechce psychopaty / Jakub Yellen > NP č.494 > Téma čísla Vojenský psycholog Daniel Štrobl zkoumal chování lidí v zátěžových situacích a s posttraumatickým syndromem. Byl také u výběru personálu vyššího vojenského managementu. „Armáda psychopaty nechce!“ řekl nám na úvod, jen co uvařil kafe. číst dále Máme FACEBOOK! A na něm krátké filmy s prodejci. Jak to vzniká? / Jakub Yellen > NP č.489 > FB deník Tohle je už druhá verze textu pro tuhle rubriku. Tu první mi šéfredaktor hodil na hlavu. „To má být deník ze zákulisí! O tom, jaký to je v první linii Novýho Prostoru. Co zažíváš při natáčení s prodeci! Musí to bejt víc osobní, živelný!“ křičel na mě do telefonu. Je to tyran, takže jsem se s ním radši moc nehádal a sednul k tomu znova. číst dále Nedělní poezie / Jakub Yellen > NP č.490 > FB deník Od začátku prosince minulého roku se na fejsbuku Nového Prostoru objevují křehká videa plná slov, která v běžném životě neuslyšíte. Naši prodejci totiž recitují básně. Proč to dělají? Co z toho mají? K čemu je jim to dobré? K čemu to může být dobré vám? číst dále Alexander Hemala versus prodejce Bohouš Jirásek, Hlasatelství jsem zatlačil oči / Bohouš Jirásek, Jakub Yellen > NP č.491 > VIP Rozhovor Co vlastně dneska dělá Alexander Hemala? „No to by mě děsně zajímalo, s ním bych si moc rád popovídal, je to ikona mýho mládí,“ prohlásil prodejce Bohouš. A co tedy dělá pan Hemala? Dělá toho strašně moc. Nevěřili byste, že tenhle pán má tak nabitý diář, že sehnat ho na rozhovor nám trvalo několik týdnů. číst dále Autismus v sobe má velikou lidskost / Jan Štěpánek, Jakub Yellen > NP č.505 > Téma čísla Martinu Selnerovi, pečovateli ve stacionáři s autistickými dětmi, autorovi blogu Autismus & Chardonnay, v těchto dnech vychází stejnojmenná knížka. Povídali jsme si o tom, jak jeho práce ovlivňuje jeho psaní a že to někdy funguje i obráceně. číst dále Trvalé štěstí je úplná iluze / Jakub Yellen > NP č.490 > Téma čísla Tento text vznikl na základě rozhovoru s propagátorem svobody v práci Tomášem Hajzlerem, který na plný úvazek pomáhá lidem najít svůj důlek, ve kterém budou žít svůj vlastní dobrý život. Z rozhovoru jsme vytáhli to nejzajímavější. číst dále Seniorajťáci / Jakub Yellen > NP č.493 > Startér Jak naučit babičku, co jsou ta divná slova jako fejsbuk, lajk nebo vocap. Unikátní služba, kterou jednou možná budeme potřebovat všichni. číst dále My to štěstí loudíme (Štěstí podle komiků) / Jakub Yellen, Jan Štěpánek > NP č.490 > Téma čísla Tomáš Baldýnský je autorem seriálu Comeback a Kosmo, je také jedním z autorů Zeleného Raoula. Luďek Staněk je jedním z nejvýrazějších českých stand-up komiků, jeho Pořad na Streamu si pouštějí statisíce lidí. číst dále
celý archiv