NP č.508 > VIP RozhovorZachránili mě Osho a Jungprodejce Miloš

Prodejce Miloš je trochu rošťák. Z rukávu sype historky, neposedí, většinou nepoznáte, jestli mluví vážně, nebo z legrace. Ideální partner k rozhovoru s Luďkem Sobotou. A Miloš nezklamal. Jeho svižné otázky bavily Luďka Sobotu, našeho fotografa i paní Sobotovou, která se chvílemi smála, až se stařičký tenisový klub, ve kterém jsme se sešli, otřásal v základech.

Víte, co jsem se o vás doslechl? Že prý jste se učil na železničáře...
Vystudoval jsem průmyslovou školu dopravní, protože v době, kdy je člověku patnáct, neví, co má dělat. Sestra studovala gymnázium, což podle názoru rodičů pro kluky moc nebylo, takže abych dělal něco praktickýho, nasměrovali mě rodiče na průmyslovku. Mašinky mě bavily, vždycky jsem si ve škole vyryl násadkou do lavice nádraží a tou násadkou jsem po nádraží jezdil. Dával jsem si pozor jenom na to, aby mě nebylo vidět a aby se mi nesrazila násadka s perem. (smích)

 

Já totiž bydlím v Lysý nad Labem a tam žije i jeden výpravčí, kterej dělá v Horních Počernicích. On mi povídal, že jste se na železničáře učil, a taky mi řekl jednu takovou perličku. Vám určitě Lysá nad Labem něco říká, je to tak...?
Něco mi to určitě říká, ale nic jsem v Lysé nad Labem nepodnikal.


Neuzavřel jste tam manželskej vztah?
(překvapeně) Ne.


Tak to byla ode mě otázka na tělo, a ona je to fáma... (směje se)
S otcem jsme jezdili z Hlavního nádraží v Praze vlakem na chalupu do Českýho ráje, kde měl rodiče, moji babičku a dědečka. Protože byl táta chvílema trochu zmatkař, nastoupili jsme jednou do jinýho rychlíku a místo do Mladé Boleslavi přijeli do Lysý nad Labem. Tím celý můj vztah k Lysý začíná i končí...

 

Co vás přivedlo na hereckou dráhu?
Ve škole jsem se v tomhle smyslu nijak neprojevoval. Na škole v přírodě jsem si dokonce z nabídky kroužků nevybral divadelní, ale botanický a radši jsem týden hrabal listí. Divadelní kroužek na naší škole jednou ale udělal představení, do kterýho jsem se přihlásil, a začal od tý doby vystupovat na různejch besídkách. Tehdy jsem hodně chodil do kina na filmové grotesky, Charlieho Chaplina nebo Bustera Keatona. To mě bavilo a zajímala mě proto jedině komika. Jirka Krampol, kterej je stejně jako já ze Žižkova, mi jednou řekl, že chodí na divadelní fakultu, a nasměroval mě na tehdy asi jedenadevadesátiletou profesorku Suchánkovou Mlynářovou, která kdysi hrála i s Eduardem Vojanem v Národním divadle, a ta mě připravila na zkoušky na DAMU. Ty jsem napoprvý neudělal, ale napodruhý už jo.

 

DAMU není úplně škola pro komiky, přesto jste se ale komice celej život dokázal věnovat.
Na škole nás učili, že herec má zahrát takzvaně všecko. Já jsem na to profesorům řekl, že si myslím, že pokud má herec zahrát všecko, tak ve výsledku nezahraje nic. Taky jsem si myslel, že mám ke komice předpoklady, a naštěstí se teda ukázalo, že asi jo. Bylo to tak ale tehdy a je tomu tak dodnes, že komici nebyli tak vážení jako třeba dramatické postavy. Jedinej, kdo to byl schopen pochopit, je prezident naší republiky Miloš Zeman. To je asi první prezident, kterej ocenil komika.

 

Vy jste vlastně od něj nedávno dostal vyznamenání...
Je to asi i tím, že má smysl pro humor. Když jsem cenu přebíral, kancléř Mynář mě jmenoval jako režiséra, scenáristu, herce a baviče. Prezident jako kdyby věděl, že já slovo bavič nesnáším, mi pošeptal: „Nic si z toho nedělejte, já jsem taky bavič."

Komická role je těžší v tom smyslu, že musíte lidi rozesmát.
Když je nerozesmějete, je to rovnou tragédie.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


prodejce Miloš autor / prodejce Miloš VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

celý archiv