NP č.507 > Život prodejceUvěřit siJan Štěpánek

V norském Oslu se letos konal patnáctý ročník ? Homeless World Cup, tedy MS ve fotbale bezdomovců. Že je to ale turnaj nejen pro bezdomovce, ale i pro jinak sociálně vyloučené osoby, dokazuje letošní účast týmu SANANIM, který reprezentoval Českou republiku.

Manažerem týmu SANANIM byl Jakub Chudomel, náš bývalý kolega z Nového Prostoru, ostatně NP vyslal na mistrovství své týmy v letech 2004 a 2005. Takže jsme se s Jakubem po návratu z turnaje sešli, abychom porovnali své zkušenosti.


Kdo jsou klienti SANANIM, koho jste vlastně v týmu do Norska vezli?
Jde o lidi s nějakou závislostí na nelegálních drogách. Jsou to klienti buď aktuálně v terapeutickém programu, nebo klienti, kteří jsou ve fázi roku dvou od absolvování takového programu. Když jsme tam tou dodávkou jeli, cítil jsem, jak jsou nervózní, čím víc jsme se blížili k Oslu, a tím pádem i nějakému riziku komunikace a vůbec té výzvě, tím víc byli jako parta uzavření sami do sebe. Nemusí to být jen takový ten předsudek o stigmatu Čecha jako paštikáře, který je v zahraničí outsiderem, tady to bylo ještě umocněno tím, že naši klienti se často cítí jako outsideři i ve vlastní zemi. Ale pozor! Odjížděli jsme po dvanácti dnech a oni hulákali na všechny lidi, na všechny strany: „Nice to meet you!".

 

Turnaj se jmenuje Homeless World Cup, ale vzhledem k tomu, že jsou tam desítky mužských i ženských týmů z celého světa, tak se tím ta představa nějakého turnaje čistě jen lidí bez domova jeví trochu nepřesná.
Kritéria pro účast na turnaji hovoří o lidech bez domova, lidech, kteří prodávají street-paper a nebo lidech léčících se ze závislostí. Takže jsme tam nebyli coby ne-bezdomovci nějakou výjimkou. Hráli jsme třeba s klukama z Grenady, což byli brousci světového kalibru, nešli pod 85 kilo a metr devadesát a já jsem si tak říkal – jak vlastně vypadá bezdomovectví na Grenadě? Jsem tam asi na pláži od rána do večera, od narození do smrti a chodím tam celý dny a prodávám turistům brejle. Což je úplně jiná kategorie bezdomovce, než jak je známe z našeho kulturního okruhu. Skamarádili jsme se i s klukama ze Zimbabwe. A ti zase mluvili o tom, že se jednoho dne kolem jejich čtvrti začaly srocovat buldozery a vláda jim spolu s nějakým investorem celou čtvrť srovnala se zemí. A nikoho to nezajímalo. Byli to do té doby obyčejní lidé a trvalo jim pak asi osm let, než se v té nové situaci bezdomovců dali dohromady.

 

Ať už se na hřišti potkávají lidé z jakýchkoli zemí, skoro vždy vyhrají Brazilci...
Přesně tak. (směje se) Tam je ta vášeň pro fotbal úplně jinde. Vůbec ten zájem o fotbalový rozměr turnaje byl u zemí, jako jsou Chile, Mexi­ko, Argentina nebo Brazílie, úplně fascinující. Vezmi si jen tohle: organizátoři platí ubytování deseti lidem, nejčastěji je to osm hráčů, trenér a nějaký manažer týmu. Třeba z Chile přijeli týmy hned dva, mužský a ženský, a v zázemí měli asi sto lidí. Teď nikoho neobviňuju, oni si to musej bezesporu platit sami, ale je znát, že kolem fotbalu v jejich zemi je takové haló, že si na to dokážou sehnat sponzory. Podle toho pak i ta jejich hra a nasazení vypadá.

 

Vy jste skončili nějaký sto šedesátý, ne?
(směje se) Ale nekecej, třicátý devátý. Turnajový systém je hrozně přátelský. Po prvních dvou třech zápasech, který proběhnou ve vylosovaných skupinách, se nestane, že by se někdo musel sbalit a odjet. Ale z těchle prvních zápasů se generují skupiny výkonnostně si mnohem bližší a pokračuje se hrou v těchto skupinách, kde se hraje o samostatné malé poháry. Bojuje se furt. Jak se jmenoval pohár té naší skupiny, to už nevím (my jsme to, Jakube, zjistili a ty i čtenáři to najdete v tajence na konci čísla), v té naší skupině jsme skončili z osmi pátí. Z tý sumy asi třiceti zápasů, co jsme hráli, jsme jich asi pět vyhráli a zbytek jsme prostě projeli.


Je mi jasný, že o výsledky až tak nejde. Spíše jde o tu účast, komunikaci, poznávání nových lidí, situací...
Ta atmosféra je tam neskutečně silná, má to takový ten sportovní fair-play náboj. Nám se stala taková věc: povrch hřiště je umělá tráva, a když zaprší, tak je to nekontrolovatelný kluziště a je třeba na to mít speciální kopačky. Náš brankář měl nějaký placatý tenisky, takže sotva mohl i jen stát. A přišel za ním chlápek: „Čau, já jsem brankář brazilskýho týmu, koukám, jak ti to tu klouže, podívej, já si přivezl dvoje kopačky, já ti ty jedny dám."


Co dál? Jste pár týdnů doma, jak lze takovouhle zkušenost vytěžit, i co se nějaké terapeutické práce týče?
Kdo se něčeho takového účastní, ten si odnese neopakovatelné zážitky, které můžou posloužit i jako motivace k důležitým rozhodnutím. Ze statistiky HWC Foundation vyplývá, že 85 % těch, kteří se HWC zúčastní, v tom sportu pokračují. Což je sám o sobě skvělý efekt umocněný tím, že tě nikdo nenutí, chceš sám. Sport je v principu zdravý v různých vrstvách, a když do toho skočíš na základě takové zkušenosti, a ne že ti to papouškuje nějakej terapeut, pak je to úžasný. Navíc celé Oslo tím turnajem žilo, záštitu převzala norská princezna, byla to obrovská událost. Chodíš ve dresu po ulici a lidi tě zdraví. Být součástí toho, i to je socializace! Ty pak máš tendenci v té své cestě zpět do společnosti pokračovat. Ono ti to zavoní, zachutná ti to, uvěříš sobě, uvěříš většinový společnosti.


autor / Jan Štěpánek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Budoucnost hledej v detailu / Jan Štěpánek > NP č.493 > Téma čísla „O budoucí podobě města už je do velké míry dávno rozhodnuto,“ říká Martin Barry, krajinný architekt a zakladatel reSITE, společnosti zabývající se možnostmi budoucího rozvoje měst. „Klíčem je infrastruktura, neviditelné město, něco, co jsme zdědili od předků. Takže pokud hledáte budoucnost města, hledejte v minulosti.“ číst dále Prodejce Tomáš: Kde je Hradec, tam žijí králové / Jan Štěpánek > NP č.492 > Moje město Tomáš Máša je už z dálky nepřeslechnutelný. Usazen na židličce na rohu třídy Karla IV. a Baťkova náměstí čte nahlas vybrané pasáže z aktuálního vydání NP. Je jedním z pár prodejců NP v Hradci, městě, které se stalo jeho druhým domovem a na které nedá dopustit. V Praze je blaze, ale taky draze, říká původem Libeňák. „Tady mám přátele a známé, kteří mě drží nad vodou nejen teď, ale hlavně v době, když jsem utrpěl úraz, který mi otočil celý život vzhůru nohama.“ číst dále mapa ŠŤASTNÝCH / Jan Štěpánek > NP č.490 > Téma čísla Slovo je mocné. Pokud si často něco opakujeme, snadno se nám to dostane pod kůži. Šťastná myšlenka dělá šťastného člověka. No ne? A co když se dokonce někdo jmenuje Šťastný, hm? Nebo Šťastná? Ne, nebojte, tohle nemyslíme jako vážný výzkum, jen jsme se koukli na stránky www. kdejsme.cz a nechali si najít všechny Šťastné, co jich v Česku je. A výsledky nás docela pobavily. Co myslíte, mají nějaký přesah i do skutečného světa? číst dále Říká se, že jsem tak trochu ras / Jan Štěpánek > NP č.494 > Téma čísla Nakonec by to chtělo rozhovor se skutečným psychopatem, říkali jsme si. Ale kdo je až takový psychopat, že nám k tomu přizná? Šéfkuchař Radek Kašpárek je proslulý svou tvrdohlavostí a výbušností, stejně jako svým kuchařským uměním. Dokáže být arogantní, až bezcitný. Umí chladně riskovat a jít za hranu. Ví, že je v podstatě psychopat. A ví, jak to zúročit v něco, co česká gastronomie nepoznala. číst dále Nejistá doba přeje psychopatům / Jan Štěpánek > NP č.494 > Téma čísla Lidmi, které si ze svého středu volíme, aby nám vládli a hýbali dějinami, bývají často osoby s psychopatickými poruchami. Proč nás přitahují a čím společnost fascinují? Rozhovor s filosofem a biologem Stanislavem Komárkem. číst dále Autismus v sobe má velikou lidskost / Jan Štěpánek, Jakub Yellen > NP č.505 > Téma čísla Martinu Selnerovi, pečovateli ve stacionáři s autistickými dětmi, autorovi blogu Autismus & Chardonnay, v těchto dnech vychází stejnojmenná knížka. Povídali jsme si o tom, jak jeho práce ovlivňuje jeho psaní a že to někdy funguje i obráceně. číst dále Google šeptá o štěstí / Jan Štěpánek > NP č.490 > Téma čísla Říká se, že kdo hledá, najde. A kdo dneska něco hledá, často hledá na Googlu. Zkusili jsme se tedy podívat na to, co vám našeptávač Google nabídne, zadáte-li slovo štěstí. číst dále My to štěstí loudíme (Štěstí podle komiků) / Jakub Yellen, Jan Štěpánek > NP č.490 > Téma čísla Tomáš Baldýnský je autorem seriálu Comeback a Kosmo, je také jedním z autorů Zeleného Raoula. Luďek Staněk je jedním z nejvýrazějších českých stand-up komiků, jeho Pořad na Streamu si pouštějí statisíce lidí. číst dále
celý archiv