NP č.498 > Téma číslaSplněný sen archeologa?Libor Hruška

Zdeněk DragounMichal Tryml měli to štěstí, že se na začátku kariéry v 70. letech dostali k vykopávkám spojeným s výstavbou pražského metra. Splněný sen archeologa? Jen pokud by na práci bylo více času. Stavba metra se nesmí zpozdit, zněl stranický úkol, a tak si archeologové museli vybírat, co zachránit.

Letos na jaře uspořádal římský dopravní podnik den otevřených dveří v prostorách dokončované stanice metra San Giovanni. Stavba nové trasy C, která se má otevřít do konce roku, se táhla přes deset let, za tu dobu tady archeologové ze země vysvobodili přes 40 tisíc historických artefaktů. Část mohla skončit v některém ze stávajících muzeí, zbytek navždy zmizet v depozitáři, město se ale rozhodlo proměnit v muzeum přímo vestibul stanice San Giovanni. Pravděpodobně bude jedním z nejnavštěvovanějších muzeí světa.

Dno vestibulů je v hloubce, kam se archeolog normálně nedostane.

Co se při vykopávkách podařilo objevit v Praze? Budování prvního úseku metra ze Sokolovské (dnes Florenc) na Kačerov na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se obešlo bez větších archeologických manévrů. Odlišná situace nastala v následující dekádě, kdy se razicí štít Metrostavu zakousl i pod Staré Město. Neznamená to, že by se na céčku nenašlo vůbec nic. Asi nejznámějším artefaktem je kamenný reliéf s dvojicí lvů a znaků zavěšený dnes ve stanici I. P. Pavlova, který býval ozdobným prvkem barokního opevnění Nového Města. Nejzajímavější archeologická akce paradoxně neproběhla v historickém centru města, ale na Pankráci. S budováním linky C souvisela pouze nepřímo. „Šlo o výzkum v areálu kostela svatého Pankráce. Metro mělo vést přímo pod tímto kostelem. Záchranný archeologický výzkum v letech 1968 až 1970 zde přinesl jedno z prvních velkých překvapení. Uvnitř v interiéru barokního kostela z konce 17. století byly odkryty základy románské rotundy," vypráví specialista na románskou Prahu, archeolog Zdeněk Dragoun.


On sám se kolem výstavby pražského metra začal pohybovat po roce 1972. Kvůli účasti na demonstraci v srpnu 1969 ho jako politicky nespolehlivou osobu vyhodili z Filozofické fakulty, a tak nedostudovaný archeolog nastoupil alespoň do Průzkumové čety pražského stavebního podniku, která byla k ruce památkářům z Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody. „Oficiálně jsem byl kopáč, ale neoficiálně jsem se podílel na vedení některých výzkumů," vzpomíná Dragoun. Mimochodem, archeologické pracoviště pražských památkářů bylo v šedesátých letech založeno právě kvůli výstavbě metra, v Muzeu hlavního města Prahy ani v Archeologickém ústavu Československé akademie věd totiž neměli dost lidí. „Myslím, že například muzeum mělo jenom tři archeology, navíc jen jeden z nich dělal středověk. Obhospodařovávalo celou Velkou Prahu a – nevím přesně do jakého roku – i okresy Praha-východ a Praha-západ," říká Dragoun. Archeologický ústav měl odborníků na středověk více, ale jen jeden měl na starosti pražské podhradí. Ostatní řešili Pražský hrad nebo Vyšehrad. „Ta kapacita byla skutečně velmi omezená," přidává se dlouholetý Dragounův kolega, archeolog Michal Tryml, který u pražských památkářů pracuje od roku 1973.

Středověký Můstek přežil jen díky své mimořádně šťastné poloze na okraji výkopu.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Libor Hruška VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Odpadkoví Stalkeři / Libor Hruška > NP č.489 > Téma čísla S analýzou odpadu pracují nejenom antropologové a archeologové, ale i vyšetřovatelé, bulvární novináři nebo političtí aktivisté. číst dále Velký dům – velký sen / Libor Hruška > NP č.491 > Téma čísla Na začátku bývá malý dům a velký sen, na konci velký dům a často i velký problém. Sociální antropolog Radan Haluzík objíždí svět a zkoumá megalomanské vily „bohatých chudých“ – zbohatlých vesničanů, kteří se stavbou vil snaží zbavit stigmatu nízkého sociálního statusu. Paradoxně tím vytvářejí nová ghetta, z nichž už není úniku. číst dále Tvá stopa / Libor Hruška, Jan Kalous > NP č.489 > Téma čísla Odpadky, které po sobě zanecháváme, jsou zátěží pro naši planetu. No, to je jasné jako facka. O tom se asi nemá smysl znova rozepisovat. My jsme se rozhodli na fenomén odpadu podívat z těch méně zjevných úhlů. Odpadky jsou totiž kromě jiného i úžasným zdrojem příběhů, na kterých lze ukázat nejen obecnější trendy vypovídající o naší civilizaci, ale i o konkrétních lidech a jejich osudech. číst dále Ti za plotem / Libor Hruška > NP č.491 > Téma čísla „Uzavřený rezidenční areál bude přístupný jen vám, kteří v něm budete doma. Samozřejmostí je recepce, která se postará o vaši poštu i vzkazy, a reprezentativní lobby pro přijímání návštěv i setkávání rezidentů. Společná místa pro obyvatele viladomů se stanou oázou plnou zeleně.“ číst dále Voda na čaj? Zmrzla / Libor Hruška, Jan Kalous > NP č.491 > Život prodejce Většina prodejců Nového Prostoru bydlí na ubytovnách, pár z nich ale mrazivé noci přečkává v extrémně spartánských podmínkách – jedni na podlaze opuštného domu, další v zahradní chatce bez kamen. O mezních situacích hovoří téměř nevzrušeně. Pátnáct pod nulou, to ještě jde. Při dvaceti už nám zamrzne voda v konvici. číst dále Jak se kde prodává / Libor Hruška > NP č.492 > Život prodejce Kde se prodejcům Nový Prostor prodává dobře a kde to jde hůř? Jak to v NP funguje s prodejními místy? Kdo rozhoduje o tom, kde budou prodejci prodávat? číst dále Autonapůl / Libor Hruška > NP č.490 > Startér Ještě relativně nedávno bylo v Česku sdílení aut doménou hrstky alternativních rodin nebo jednotlivců. Tuzemský trh se ale profesionalizoval, existuje i Asociace českého carsharingu, která o podpoře tohoto způsobu dopravy jedná s radnicemi velkých měst. Jednou z firem, které sdílení nabízejí, je brněnské Autonapůl, historicky vůbec první český profi carsharing. číst dále V malování hledáme ztišení / Libor Hruška > NP č.493 > Rozhovor V pražské Bolzanově ulici, kde dnes sídlí denní centrum Naděje, malíř Michal Singer dříve pracoval. Bylo to na začátku 90. let, kdy jako grafik dával tvář týdeníku Respekt. Dnes uznávaný český autodidakt na stejné adrese vede kurzy malby pro lidi bez domova. „Pro klienty je to azyl, forma vnitřní emigrace,“ říká. číst dále
celý archiv