NP č.505 > TravelDigitální nomádstvíMarkéta Štěpánková

Termín digitální nomádství jsme trochu světácky přejali ze zahraničí, ale tam ho většina lidí vůbec nepoužívá a ani by o sobě netvrdili, že jsou digitální nomádi. Lepší termín je „location independent proffesionals“. Každopádně co to znamená? Jak skloubit stálou práci doma s cestováním po světě?

Digitální nomádství je teď v Čechách strašně sexy pojem...
No ono to tak vypadá hlavně kvůli tomu, jak je to prezentované – že se jenom válíš na pláži a opaluješ se a nic neděláš. Ale DN je práce jako každá jiná a někdo naopak může zjistit, že mu takový systém práce nevyhovuje. Protože na to musíš mít i sebedisciplínu a to ne každý člověk zvládá. Například pokud víte, že ani doma na home office nic moc neuděláte, je velká pravděpodobnost, že toho moc neuděláte ani na pláži na Bali.


Vnímáš ten pojem spíš lokálně, nebo psychologicky jako způsob života?
Já to mám hrozně široké. Někdo to bere jako life style, a podle mě, pokud tři z dvanácti měsíců netrávíš někde prací jako digitální nomád, tak bys to o sobě neměl tvrdit. Někdo vycestuje na dva měsíce, trochu na cestách pracuje, a už o sobě tvrdí, že je digitální nomád. Ale mně je to celkem jedno, ať si o sobě každý říká, co chce. Mně to ale přijde jako zbytečně nafouknutý termín, aktuálně populární.

 

Takže ta vysmátá holka na Instagramu na Bali není ta pravá nomádská realita?
No jasně, vždyť o tom jsou sociální sítě, tam se lidi prezentují jinak a přece pro ně je lepší tam dát fotku na pláži než veřejně přiznávat, že jim docházejí peníze. Přesně tohle pak vytváří ten dojem, že ten člověk si jen užívá a nic nedělá.

 

Považuješ sám sebe za digitálního nomáda, když jsi tak často pryč?
Když jsem na cestách, tak jo. Protože pracuju. Protože si už ani nemůžu dovolit odjet třeba na měsíc a práci totálně vypnout.
Není práce na dálku ale jen pro ajťáky, grafiky a podobné profese?
Pracovat na dálku může každý, kdo je schopný být aspoň týden na home office. Je spousta profesí, kde se musíš potkávat s lidmi, ale i to se při troše dobré vůle dá řešit na dálku. Nebo si všechny schůzky zařídit během jednoho měsíce a ten další, kdy jste na cestách, už jen pracovat od stolu.

 

Ale stejně mi pořád přijde, že se bavíme o profesionálech na volné noze. Co ale zaměstnanec, který pracuje od–do v nějakém korporátu? Má vůbec šanci vedení přesvědčit, aby mu s prací na dálku vyšli vstříc?
Jasně, ta šance je tu nižší, protože korporace na takovou flexibilitu ještě nejsou moc nastavené. Ale v Thajsku jsem třeba potkal kluka, který pracoval v IT, normálně na fulltime, denně musel chodit do práce. A tenhle kluk šéfovi sepsal oficiální několikastránkový dokument, proč by mu zaměstnavatel měl dovolit pracovat tři měsíce z Thajska.

 

A není to spíš ojedinělý případ?
Ano, sice je takových příběhů zatím málo, ale je vidět, že ten pracovní trh se pomalu mění. Protože spousta lidí už od určitého okamžiku nevnímá zvýšení platu jako benefit, a naopak je pro ně cennější i jenom týden dovolené navíc. A odtud je pak další cesta k tomu, aby si firma uvědomila, jaké výhody může mít pro obě strany práce na dálku.

 

Dobře, tak si představme, že takhle jdeš za šéfem, vysvětlíš mu všechny ty výhody práce na dálku a on tě sejme odpovědí „To by ale pak chtěl každej"...
To ale není pravda, že by tohle chtěli všichni. Mnoho lidí takové nutkání vůbec nemá a vyhovuje jim rutina, jedno pracovní prostředí a není na tom vůbec nic špatného. A někdo nemůže takhle dlouhodobě pracovat třeba z důvodu, že má rodinu nebo partnera, kteří s ním jet prostě nemůžou. Tenhle argument je podle mě lichý, pokud se to dobře vykomunikuje. A je také důležité to správně odprezentovat kolegům. Aby právě neměli ten pocit, že se budete opalovat na pláži, ale opravdu pochopili, že tam budete pracovat.

 

Pořád se tady bavíme o výhodách práce na dálku, můžeš nějaké hlavní vyjmenovat?
Změna prostředí, která spoustu lidí vede k mnohem vyšší produktivitě a motivaci. To platí dvojnásob, když v zimě můžete vyrazit do tepla. Navíc tu zemi chcete i při práci aspoň trochu poznat, takže činnosti, které normálně děláte osm hodit, zvládnete tak nějak automaticky rychleji, abyste měli čas i na cestování. Další velkou výhodou je, že v coworkingových centrech všude po světě poznáte spoustu podobně smýšlejících lidí, a můžete tak navázat i pracovní spolupráci, která může být jedním z kroků k práci na volné noze.

 

A co nějaká úskalí práce na dálku?
Tak třeba často nemůžete jet úplně kamkoli, protože spousta zemí je mnohonásobně dražší než Česko a s českým platem tam zkrátka i při práci nevyžijete. Pak časový posun, což ale může být zároveň i výhodou, záleží, jestli jedete na východ „do budoucnosti", nebo na západ „do minulosti". A z logiky věci není asi dobrý jezdit na místo, kde není spolehlivé připojení k internetu.

 

Kde je podle tebe ta hranice, kdy by člověk už neměl jen plánovat, překonat strach a jít do toho?
Na strach bych měl jednu radu – zkuste si takhle pracovat „nanečisto" na dálku z nějakého místa v Čechách, z chaty na Šumavě například. Další krok může být sousední země. Vlastně mi tohle přijde docela rozumné, taky znám spoustu lidí, kteří se rovnou vrhli do Thajska a pak se vrátili s tím, že ten skok nezvládali.

 

Kde ve světě jsou největší české nomádské komunity?
Hodně Čechů teď jezdí do Las Palmas. Na tohle je skvělý web třeba nomadlist.com, tam se dají předem zjistit i životní náklady v různých zemích, spolehlivost internetu, spousta informací se dá zjistit i v diskusích.


autor / Markéta Štěpánková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv