NP č.502 > Téma čísla... a v přírodě to všechno propukneLibor Hruška

Na táboře jsem byl všehovšudy čtyřikrát. Ve třech případech jako dítě, jednou jako vedoucí. Počet letních táborových lásek: 0. Někde se evidentně stala chyba, část mých vrstevníků dokázala léto vytěžit o dost víc. Třeba kamarád P., velký znalec anatomie tábora.

Tvůj otec byl dlouhá léta hlavním vedoucím, v kolika začal na tábory brát tebe?
V šesti, na začátku osmdesátých let. Nejprve jsem jezdil jako dítě, pak jsem dělal praktikanta, vedoucího a nakonec dvakrát i vedoucího hlavního.


Takže jsi letní vzplanutí sám zažíval v různých patrech táborové hierarchie.
Přesně tak, já s naším táborem rostl a neuměl jsem si představit, že bych se některý rok nedal s někým dohromady. Jako dítě s holkama z oddílu, jako praktikant s praktikantkami a jako vedoucí s vedoucími. Připadalo mi to jako naprostá nutnost podpořit romantický zážitek z pobytu v přírodě nějakým vztahem. Vždycky jsem si pak konkrétní tábor pamatoval podle konkrétní holky.


Myslíš si, že děti, které jezdí čistě na chlapecké nebo dívčí tábory, o něco přicházejí?
Jsem přesvědčený, že je výhodou, když je tábor koedukovaný, kluci poznají ženský svět a naopak. Vezmi si třeba čistě mužské třídy za první republiky, chlapce to formovalo k nějaké větší mužnosti, což sice mohlo být užitečné například pro kariérní postup, méně už ale pro rodinný život. Do života je dobré svět druhého pohlaví znát, umět vyjádřit emoce, a myslím, že ježdění na smíšené tábory může být ve druhém plánu dobrou průpravou pro výběr životního partnera.

 

Kolik na váš tábor jezdilo dětí?
Nejvíc, co jsem zažil, bylo 240 dětí v sedmnácti oddílech. Byl to velký podnikový tábor, takže se děti většinou nevídaly v průběhu roku, nechodily dvakrát týdně na oddílové schůzky.

 

Tahle relativní anonymita mohla nahrávat genezi letních lásek, ne?
Myslím, že ano. Když děti chodí celý rok společně do oddílu, nepřijde žádné náhlé vzplanutí, neexistuje žádné napětí. U nás si třeba děti, které se jedno léto sblížily, celý rok psaly a těšily se na sebe. Já jako dítě trochu využíval svého postavení syna hlavase. Dopředu jsem věděl, kdo pojede a kdo ne, a tak jsem tátovi mluvil do toho, jak má poskládat jednotlivé oddíly. Obvykle jsem si takhle vymodeloval ideální základnu pro balení holek.

Tím, že jsem byl syn hlavního vedoucího, měl jsem to u holek jednodušší.

V Praze ale tahle aura přestávala fungovat.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Libor Hruška VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Autismus & prokletí / Martin Selner > NP č.502 > Jiné čtení Každý rok v létě jezdíme s dětmi na tábor. Nějakou dobu nám trvalo prolomit prokletí, kdy jsme s dětmi mohli přijet sice kamkoli, ale všude jen jednou. Majitel ubytování nás díky stylu našeho pobytu už pak nechtěl nikdy vidět. Dnes už jezdíme třetí rok na stejné místo. Máme štěstí. I když zkuste vysvětlit autistickému dítěti nebo jeho rodičům, že mají štěstí. číst dále S jemností baletky / Jan Stern > NP č.502 > Fejeton Sociologové a jiní logové se přou o to, v jakém světě vlastně žijeme. Divím se, že jim to ještě nedošlo. Žijeme ve světě lhostejnosti. V odfrkávací civilizaci. číst dále Ze zeměkoule je plastokoule / Darek Šmíd > NP č.502 > Novinky / Technoskop Od padesátých let vyprodukovali lidé ekvivalent jedné miliardy slonů v plastech číst dále Letní lásky Dovolená? Vše dovoleno / Redakce > NP č.502 > Téma čísla Jet na usmiřovací dovolenou k moři nebyl ten nejlepší nápad, Alena s Milanem by vám mohli vyprávět. Vzali si dva týdny volna, zarezervovali si parádní pokoj s výhledem na moře a těšili se, jak si bez těch každodenních starostí budou pěkně rozumět. Jenže po prvních pěti dnech došla situace tak daleko, že Alena požádala v recepci o samostatný pokoj. Vzhledem k tomu, že sezona byla v plném proudu, neuspěla a stejné to bylo i v jiných hotelích. Na další více než týden tak byli uvězněni v romantickém apartmánu s manželskou dvoupostelí, na které spali zády k sobě. číst dále
celý archiv