NP č.501 > FejetonBiolit na andělyJan Stern

Karel Čapek kdysi napsal takovou povídku. Kdyby ji nedopsal, mohl být dneska řazen k magickému realismu či fantasy literatuře. Byla totiž o jedné takové vězeňské cele v Itálii, kde se pravidelně děly zázraky. Ať do ní strčili jakéhokoli delikventa a hříšníka, tento se tajuplnou mocí v té cele napravil a vydal na správnou cestu.
Tedy k bohu.

Jenže Čapek tu povídku dopsal. Jednoho dne do té cely podle páně Čapka zavřeli prapodivnou bytost. Říká se jí obvykle Čech. A bylo po zázracích. Poprvé v magických dějinách Komnaty napravení k obrácení na pravou cestu nedošlo. Čech zázraku odolal. A nejen to! Čech zázračný efekt cely definitivně zrušil. Od pobytu zarputile zapírajícího středoevropského bezvěrce už se v ní nikdo nikdy nenapravil a nevydal duchovní cestou. Pouhý pobyt bytosti zvané Čech místnost zcela dezinfikoval a zbavil andělů, cherubínů, Panny Marie, teofanie a tak vůbec. Čímž se Karel Čapek nestal zakladatelem fantasy literatury a Jakub Deml si ho nezamiloval.


Avšak mnohem podstatnější než Čapkovo odmítnutí být Tolkienem je jeho výkon vědecký. Neboť tato povídka přeci byla v zásadě úkonem, který bych nazval literární antropologií. Čapek jí popsal, co je to vlastně Čech, lépe než všechny etnografické časopisy světa. Etnografové umějí zmapovat mrskuty a šmigrusy a podobné muzeální záležitosti, o nichž nebozí novinářští elévové musejí každý rok psát do nedělních příloh, avšak podstata jim protéká mezi prsty. A to je právě objev, že kam strčíte Čecha, tam končí zázraky. Anděl a Čech, to je něco jako Komár a Biolit. Čech, to je vynález přírody proti nadýmání duše. Vrcholný meliorační nástroj k vysušování posvátna.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Vánoce: Návod k použití a přežití / Jan Stern > NP č.388 > Fejeton No jo, už je to tady zase. Vánoce čili všeobecné pomatení mysli. Důkaz je samozřejmě už ta Neckářova písnička.   číst dále Sinfonietta / Jan Stern > NP č.491 > Fejeton Mám rád vědce. Nejsou obvykle tak zábavní jako ti v seriálu Teorie velkého třesku, ale šeď to rozhodně není. S gustem sleduji zejména jejich zápolení s všedním životem a inovace, které do něj vnášejí. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Paradigma pekla / Jan Stern > NP č.451 > Fejeton Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí. číst dále
celý archiv