NP č.498 > Téma číslaMetro bylo nejvíc...Jakub Yellen

Tolik legrace jako při vzpomínkách na mládí asi při jiných hovorech nezažijete. Zvlášť když to vaše mládí bylo pěkně divoké. Našli jsme dva sprejery, kteří byli na počátku 90. let u zrodu graffiti scény u nás a povídali si s nimi o pětadvacet let starých historkách z pražského metra a přilehlých zdí.

Z pohledu dospívání musela být graffiti scéna na začátku 90. let velkým dobrodružstvím, adrenalinem. Byly to do tý doby nevídaný věci, navíc se to pak zaměřilo i na metro...
Duchy: Adrenalin to byl velikej, to určitě. Tenkrát graffiti obecně asi mělo podtext boje proti establishmentu, ale řek bych bez šance na nějaký vítězství. Byl to zkrátka protest. A metro má samozřejmě takovou tu auru nedostupnosti, je to vlastně i atomovej kryt, na noc se to zavírá, nesmíš tam... Tramvaje jezděj furt, těch si nikdo nevšímal.


Byli jste součástí tý graffiti subkultury, nebo jste si jeli na vlastní triko?
Duchy: Když jsme v roce 1992 začali sprejovat, tak jsme u nás určitě nebyli první, protože jsme to nejdřív viděli kolem sebe. Bylo to spojený s hip hopem, poslouchali jsme Beastie Boys, Public Enemy a oni to měli ve svejch klipech. Ale zpět k otázce, nikdy to nebylo o jednotlivcích, vždycky to byly partičky. Každej rok se konal Graffiti Jam, kdy se do Prahy sjeli všichni z celý republiky, a kolik nás tam mohlo bejt? No, vagon metra jsme asi naplnili, takže nějakejch šedesát nás bylo.


Bylo mezi váma nějaký hecování? Jako kdo udělá graffiti na bizarnějším místě nebo tak?
Duchy: Úplně jsme nesoutěžili, bylo to spíš o tý výtvarný stránce. Vždycky jsme řešili ten motiv a potom jak čistě a pěkně je to udělaný. Když to někdo dělal dobře, tak jsme ho uznávali.
Lišák: Ty nejlepší věci měly hlavně kaligrafickou hodnotu, jako dobře udělaný písmo. Někdo ty písmena dělal kulatý, někdo zase hyperostrý, že jsi půl hodiny luštil, co ten nápis znamená. Pak byli lidi, co tomu dávali plasticitu a zkoušeli 3D efekty.


A to místo, kde se malba objevila, hrálo jakou roli?
Duchy: Čoveče, nijak velkou. Když jsme dělali nějakou věc na metro, tak to vždycky byla rychlá, jednoduchá čmáranice ve stylu – super, jsem na metru –, ale rozhodně se tam nevymaluješ k ničemu pěknýmu.

Jízda mezi vagonama nebyla zas až takovej adrenalin, tím byl pohled dovnitř, kdo z těch lidí jako první zatáhne za brzdu.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Příští stanice: Petržalka / Libor Hruška > NP č.498 > Téma čísla I Bratislava měla mít své metro, budovat se začalo v roce 1988, ale po pádu režimu se práce zastavily. Stopy projektu jsou dodnes k vidění na sídlišti Petržalka. „Bratislava si na svoji druhou šanci mít metro bude muset ještě dost dlouho počkat. V nejbližších 15 letech to určitě nebude,“ říká Peter Martinko, odborník na historii i současnost bratislavské hromadné dopravy. číst dále Splněný sen archeologa? / Libor Hruška > NP č.498 > Téma čísla Zdeněk Dragoun a Michal Tryml měli to štěstí, že se na začátku kariéry v 70. letech dostali k vykopávkám spojeným s výstavbou pražského metra. Splněný sen archeologa? Jen pokud by na práci bylo více času. Stavba metra se nesmí zpozdit, zněl stranický úkol, a tak si archeologové museli vybírat, co zachránit. číst dále Metro podle psychologa / Michaela Rozšafná > NP č.498 > Téma čísla Podle dopravního psychologa Radka Stehlíka se u nás ve veřejné dopravě sociální světy pouze dotýkají, ale neprolínají, což je dané naší mentalitou. číst dále Pasivista / Jan Stern > NP č.498 > Fejeton Jsou věci, na které nejsem zrovna hrdý. Třeba že jsem viděl všechny díly seriálu Dva a půl chlapa. Ale pak jsou věci, za které se nestydím, ač mi leckdo naznačuje, že bych měl. Třeba za to, že jsem pasivista. číst dále

Nejčtenější články autora

Je to jednoduché, ale není to snadné / Jan Štěpánek, Jakub Yellen > NP č.533 > Téma čísla „Lidé mohou začít meditovat z velmi blbých důvodů. Třeba se jim líbí, jak hezky to vypadá. To opravdu důležité přichází později“, říká kněz a ředitel kolínského kláštera Petr Vacík. Do Kolína se na jeho meditační kurzy sjíždějí lidé z celé země, bez ohledu na vyznání. číst dále Docela slušnej čundr / Jakub Yellen, Jan Štěpánek > NP č.533 > Téma čísla Jak chůze tříbí trpělivost, jak se podobá meditaci, jak meditace souvisí s bolestí a co to znamená špatně sbalený batoh, o tom si s námi povídali tři poutníci Alžběta, Kristýna a Tomáš. číst dále Armáda nechce psychopaty / Jakub Yellen > NP č.494 > Téma čísla Vojenský psycholog Daniel Štrobl zkoumal chování lidí v zátěžových situacích a s posttraumatickým syndromem. Byl také u výběru personálu vyššího vojenského managementu. „Armáda psychopaty nechce!“ řekl nám na úvod, jen co uvařil kafe. číst dále Ode dneška už napořád! / Jakub Yellen > NP č.496 > Téma čísla Za spisovatelem Josefem Formánkem jsem přijel do Ústí nad Labem jako přepracovaný, uhoněný pes, který by se tak rád šel koupat do řeky, tak rád by se proběhl lesem, tak rád by vyvalil břicho na slunce, ale nemůže, protože zrovna musí dělat něco jiného. „Jakube, podívej se na mě,“ řekl Josef, natáhl ruku k mému čelu a luskl prsty. „Od teď máš prázdniny. Už nic nemusíš. Jen si užívej...“ Debordelizace mého nitra se po tomhle rozhovoru rozjela jako nákladní vlak z kopce. číst dále
celý archiv