NP č.498 > Téma číslaMetro bylo nejvíc...Jakub Yellen

Tolik legrace jako při vzpomínkách na mládí asi při jiných hovorech nezažijete. Zvlášť když to vaše mládí bylo pěkně divoké. Našli jsme dva sprejery, kteří byli na počátku 90. let u zrodu graffiti scény u nás a povídali si s nimi o pětadvacet let starých historkách z pražského metra a přilehlých zdí.

Z pohledu dospívání musela být graffiti scéna na začátku 90. let velkým dobrodružstvím, adrenalinem. Byly to do tý doby nevídaný věci, navíc se to pak zaměřilo i na metro...
Duchy: Adrenalin to byl velikej, to určitě. Tenkrát graffiti obecně asi mělo podtext boje proti establishmentu, ale řek bych bez šance na nějaký vítězství. Byl to zkrátka protest. A metro má samozřejmě takovou tu auru nedostupnosti, je to vlastně i atomovej kryt, na noc se to zavírá, nesmíš tam... Tramvaje jezděj furt, těch si nikdo nevšímal.


Byli jste součástí tý graffiti subkultury, nebo jste si jeli na vlastní triko?
Duchy: Když jsme v roce 1992 začali sprejovat, tak jsme u nás určitě nebyli první, protože jsme to nejdřív viděli kolem sebe. Bylo to spojený s hip hopem, poslouchali jsme Beastie Boys, Public Enemy a oni to měli ve svejch klipech. Ale zpět k otázce, nikdy to nebylo o jednotlivcích, vždycky to byly partičky. Každej rok se konal Graffiti Jam, kdy se do Prahy sjeli všichni z celý republiky, a kolik nás tam mohlo bejt? No, vagon metra jsme asi naplnili, takže nějakejch šedesát nás bylo.


Bylo mezi váma nějaký hecování? Jako kdo udělá graffiti na bizarnějším místě nebo tak?
Duchy: Úplně jsme nesoutěžili, bylo to spíš o tý výtvarný stránce. Vždycky jsme řešili ten motiv a potom jak čistě a pěkně je to udělaný. Když to někdo dělal dobře, tak jsme ho uznávali.
Lišák: Ty nejlepší věci měly hlavně kaligrafickou hodnotu, jako dobře udělaný písmo. Někdo ty písmena dělal kulatý, někdo zase hyperostrý, že jsi půl hodiny luštil, co ten nápis znamená. Pak byli lidi, co tomu dávali plasticitu a zkoušeli 3D efekty.


A to místo, kde se malba objevila, hrálo jakou roli?
Duchy: Čoveče, nijak velkou. Když jsme dělali nějakou věc na metro, tak to vždycky byla rychlá, jednoduchá čmáranice ve stylu – super, jsem na metru –, ale rozhodně se tam nevymaluješ k ničemu pěknýmu.

Jízda mezi vagonama nebyla zas až takovej adrenalin, tím byl pohled dovnitř, kdo z těch lidí jako první zatáhne za brzdu.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Jak vrátit smrt do života / Jakub Yellen > NP č.492 > Téma čísla HRAČKY A NAŠE TABU Smrt je citlivé téma. Výchova dětí a různé cesty k ní jakbysmet. Když se pokusíte smrt s výchovou dětí spojit dohromady, citlivost se násobí tak dramaticky, že se o tom přestává mluvit vůbec. V tématu „hračky“ jsme tak v podstatě náhodou objevili obrovské, tiché tabu, o kterém by se v zájmu úplně všech mělo začít otevřeně mluvit. číst dále Armáda nechce psychopaty / Jakub Yellen > NP č.494 > Téma čísla Vojenský psycholog Daniel Štrobl zkoumal chování lidí v zátěžových situacích a s posttraumatickým syndromem. Byl také u výběru personálu vyššího vojenského managementu. „Armáda psychopaty nechce!“ řekl nám na úvod, jen co uvařil kafe. číst dále Máme FACEBOOK! A na něm krátké filmy s prodejci. Jak to vzniká? / Jakub Yellen > NP č.489 > FB deník Tohle je už druhá verze textu pro tuhle rubriku. Tu první mi šéfredaktor hodil na hlavu. „To má být deník ze zákulisí! O tom, jaký to je v první linii Novýho Prostoru. Co zažíváš při natáčení s prodeci! Musí to bejt víc osobní, živelný!“ křičel na mě do telefonu. Je to tyran, takže jsem se s ním radši moc nehádal a sednul k tomu znova. číst dále Nedělní poezie / Jakub Yellen > NP č.490 > FB deník Od začátku prosince minulého roku se na fejsbuku Nového Prostoru objevují křehká videa plná slov, která v běžném životě neuslyšíte. Naši prodejci totiž recitují básně. Proč to dělají? Co z toho mají? K čemu je jim to dobré? K čemu to může být dobré vám? číst dále Alexander Hemala versus prodejce Bohouš Jirásek, Hlasatelství jsem zatlačil oči / Bohouš Jirásek, Jakub Yellen > NP č.491 > VIP Rozhovor Co vlastně dneska dělá Alexander Hemala? „No to by mě děsně zajímalo, s ním bych si moc rád popovídal, je to ikona mýho mládí,“ prohlásil prodejce Bohouš. A co tedy dělá pan Hemala? Dělá toho strašně moc. Nevěřili byste, že tenhle pán má tak nabitý diář, že sehnat ho na rozhovor nám trvalo několik týdnů. číst dále Seniorajťáci / Jakub Yellen > NP č.493 > Startér Jak naučit babičku, co jsou ta divná slova jako fejsbuk, lajk nebo vocap. Unikátní služba, kterou jednou možná budeme potřebovat všichni. číst dále Trvalé štěstí je úplná iluze / Jakub Yellen > NP č.490 > Téma čísla Tento text vznikl na základě rozhovoru s propagátorem svobody v práci Tomášem Hajzlerem, který na plný úvazek pomáhá lidem najít svůj důlek, ve kterém budou žít svůj vlastní dobrý život. Z rozhovoru jsme vytáhli to nejzajímavější. číst dále Autismus v sobe má velikou lidskost / Jan Štěpánek, Jakub Yellen > NP č.505 > Téma čísla Martinu Selnerovi, pečovateli ve stacionáři s autistickými dětmi, autorovi blogu Autismus & Chardonnay, v těchto dnech vychází stejnojmenná knížka. Povídali jsme si o tom, jak jeho práce ovlivňuje jeho psaní a že to někdy funguje i obráceně. číst dále
celý archiv