NP č.516 > Téma číslaZahradnice s nitíJakub Yellen

Díky finanční krizi zaměnila Lenka práci na zahradách klientů za kokedamy, maličké zahrady na niti.

Vybavujete si tu chvíli, kdy se vám vaše Zahrada na niti zrodila v hlavě?
Vybavuju. Úplně přesně. Měla jsem už nějaký čas doma jednu kokedamu s malým cypřišem na kmínku, kterou mi můj muž přivezl z Amsterdamu. V té době jsem si myslela, že je to jenom módní výstřelek nějakého holandského floristy. A v té mojí kokedamě rostla tráva, která najednou zmizela. Sedla jsem k počítači a hledala, jaký druh trávy bych tam mohla dosít. A tak jsem mimoděk objevila celý ten tajemný svět kokedam, který sahá až na počátek sedmnáctého století. Tak mě to zaujalo, že jsem začala vyrábět vlastní kokedamy jako dárky pro kamarády. Jsem původně zahradní architektka a v té době jsem se snažila vést svoje studio a navrhovat zahrady. Jenže bylo po krizi v roce 2008 a nebyly zakázky. A jednou můj muž říká: „A co kdyby sis otevřela krám s kokedamama?"

 

Jakou původní filozofii ty kokedamy mají?
Dočetla jsem se, že v Japonsku se v období Edo odstraňovaly všechny lidské zásahy v zahradách, takže se vyndavaly bonsaje z květináčů a stavěly se na zem nebo na kámen a kořenový bal té rostliny se nechal porůst mechem, aby to bylo co nejvíc přírodní. Takhle to vzniklo. Zavěšování kokedam do prostoru je pak otázka až dvacátého století.

Můžete udělat krásnou kokedamu,

ale když nebudete o  té rostlině nic vědět,

tak to nebude fungovat.

Vnímáte kokedamy jako uměleckou disciplínu?
Částečně je to umění a částečně je to řemeslo. Vymyslela jsem si svůj způsob, jakým kokedamy vyrábím, protože ten japonský nefunguje úplně s každou kytkou. Oni do balu používají speciální jíl, který sice dobře drží kulatý tvar, ale ne každá rostlina ho zvládá. Já si mixuju svoje substráty podle druhu rostlin. Takže to není jenom o té estetické stránce. Můžete udělat krásnou kokedamu, ale když nebudete o té rostlině nic vědět, tak vám to nebude fungovat.

 

Může mít člověk s rostlinou plnohodnotný vztah?
Rozhodně. Musím to zaklepat, ale mě třeba velmi málo kytek umírá. Nevím, jestli to je získaná vlastnost nebo se s tím člověk narodí, ale nějak podvědomě vím, co ta kytka potřebuje.


autor / Jakub Yellen VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Kam chodí vlaky na záchod / Jakub Yellen > NP č.506 > Téma čísla Při cestách po železnici nám vždycky vrtalo hlavou, kam všechny ty vlaky chodí na záchod, když se jim naplní jejich vakuová bříška. Zašli jsme se na to přeptat do depa kolejových vozidel v pražské Michli. číst dále Z pasťáku za bar / Jakub Yellen > NP č.519 > Téma čísla Tihle dva srdcaři se potkali ve výchovném ústavu pro mládež, kde pracovali jako vychovatelé. Pak se přihlásili do výběrového řízení a provozovatele sociální restaurace SANANIMu z. ú. a vyhráli. Jakub Janyška a Samuel Bachmann. číst dále Je to jednoduché, ale není to snadné / Jan Štěpánek, Jakub Yellen > NP č.533 > Téma čísla „Lidé mohou začít meditovat z velmi blbých důvodů. Třeba se jim líbí, jak hezky to vypadá. To opravdu důležité přichází později“, říká kněz a ředitel kolínského kláštera Petr Vacík. Do Kolína se na jeho meditační kurzy sjíždějí lidé z celé země, bez ohledu na vyznání. číst dále Tma léčí / Jakub Yellen, Jan Štěpánek > NP č.497 > Téma čísla Terapie tmou je původně stará tibetská technika yangtig neboli příprava na smrt. V Beskydech ji svým klientům nabízí Andrew A. Urbiš. Týdenní pobyt v naprosté tmě a tichu má prý blahodárné účinky na vaše psychické i fyzické zdraví. Prostě se vypnete a jste sami se sebou. Děsivé? Ozdravné. číst dále
celý archiv