NP č.498 > Téma číslaBuskingŠtěpán Materna

Protékám úzkými trubkami londýnského metra. V jednu chvíli udělám krok stranou a zůstanu stát. Nikdo se nepodiví, nikdo se neotočí, každý má dost práce s vlastním protékáním.

Se zvláštním pocitem procházím prázdným postranním prostorem k zavřeným dveřím, u kterých postává chlap z ostrahy. Když se mu představím, podívá se do seznamu, pak se mile se usměje, odemkne dveře a ukáže na stojící eskalátory. Sestupuji kamsi dolů a velmi silně si uvědomuji, že jsem v londýnském metru a přitom mě obklopuje úplné ticho. Teprve skoro dole uvidím nenápadný stolek se dvěma úředníky a naproti nim několik zamlklých osob, jejichž prsty vesměs naprázdno běhají po hmatnících kytar. Nahlásím se a posadím se k postavám. Moje prsty běhají po šesti dírkách nepálské příčné flétny. Odkudsi z útrob nástupiště dozní zbytek jakési notoricky známé písně a vzápětí kolem nás projde kytarista, spěšně nám pokyne hlavou a vydá se na výstup mezi obyčejné smrtelníky.


Čekám. Je to tak měsíc,co jsem se přihlásil do „London Underground Busking Scheme", abych mohl svůj londýnský pobyt financovat z kapes nebohých turistů, kteří uvěří, že když mi hodí dost liber, přestanu konečně hrát. Přišla pozvánka na úřední přezkoušení a popis místa zněl jako zadání bojovky. Jakoby síť londýnského metra nebyla už dostatečně složitá, obsahuje řadu nepoužívaných stanic, které slouží už jen k tomu, aby měl „M" kde předávat nejnovější vybavení tajným agentům a budoucí buskeři aby měli kde předvádět své umění úředníkům.


Dostávám se na řadu a projdu dál do osamělé stanice. Nejvíc jsem ohromen strohostí scény. Na jedné straně jednoduchý stolek s listem papíru, za stolkem na židli pán, který tiše kyne k druhé straně nástupiště. Tam je vyznačený kruh, v něm židle. A teď se chlapče snaž. Nervózně fouknu do bambusu a zaplním celý prostor zastřeným zvukem flétny. Úžasná akustika prázdné haly zesiluje dojem z hraní a snad i odpouští drobné nedostatky tónu. Do hraní se tak zcela ponořím. Když dohraji, otevřu oči a rozpačitě, jako bych řekl něco nepatřičného, pohlédnu na úředníka u stolku.


„Thank you, that was beautiful." řekne mírným hlasem a v tu chvíli opravdu věřím, že to nebyla jen zdvořilostní fráze. Že ten pán musí být minimálně rád, že slyší něco jiného než Oasis na akustickou kytaru. Při odchodu lehce pokynu na ostatní čekající a sebevědomě stoupám k obyčejným smrtelníkům ve vyšším patře podzemí.


No a tím to vlastně končí. Ještě jeden e-mail o tom, že mi Transport of London děkuje za účast, a ať se nebojím to za půl roku zkusit znovu.


autor / Štěpán Materna VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Příští stanice: Petržalka / Libor Hruška > NP č.498 > Téma čísla I Bratislava měla mít své metro, budovat se začalo v roce 1988, ale po pádu režimu se práce zastavily. Stopy projektu jsou dodnes k vidění na sídlišti Petržalka. „Bratislava si na svoji druhou šanci mít metro bude muset ještě dost dlouho počkat. V nejbližších 15 letech to určitě nebude,“ říká Peter Martinko, odborník na historii i současnost bratislavské hromadné dopravy. číst dále Pasivista / Jan Stern > NP č.498 > Fejeton Jsou věci, na které nejsem zrovna hrdý. Třeba že jsem viděl všechny díly seriálu Dva a půl chlapa. Ale pak jsou věci, za které se nestydím, ač mi leckdo naznačuje, že bych měl. Třeba za to, že jsem pasivista. číst dále Střecha, která přežije smrt vesmíru / Darek Šmíd > NP č.498 > Novinky / Technoskop Psát katastrofické články o tom, jak se konec světa blíží a jak nás zmutované bakterie nesežerou pouze v případě, že nás dřív stihnou superinteligentní roboti přeměnit v baterky, je sice zábavné, ale zapomínat na dobré zprávy by se také nemělo. Takže tady jsou hned dvě. číst dále Prosíme, nastupte! A neopírejte se o dveře. / Redakce > NP č.498 > Téma čísla Symbol pokroku. Atomový kryt. Velkolepá galerie. Umělá noc. To vše může být metropolitní železnice, zkráceně METRO. Když do labyrintu tunelů, nástupišť, eskalátorů a vestibulů vstoupíte poprvé v životě, nevstoupíte jen do nějaké dopravní stavby, vkročíte do podzemního království, do zhmotněné představy Julese Verna. Přesně tahle jsme se na metro chtěli podívat i my. číst dále

Nejčtenější články autora

Sešit od slova „sešít“ / Štěpán Materna > NP č.525 > DIY Mezi všemi těmi 3D tiskárnami a digitálními kutily 21. století působí hlouček lidí s barevnými papíry a tiskátky jako návštěva ze století předminulého. Nacházíme se na pražském Výstavišti na festivalu Maker fair. U stánku autorského papírnictví Papírna stojí menší stůl, kolem něj sedí šest lidí a soustředí se na krátký výklad instruktora Ondřeje. Začíná workshop zaměřený na ruční výrobu sešitů, kterého jsme se přijeli zúčastnit. číst dále Porcelánový šperk / Štěpán Materna > NP č.529 > DIY Když vejdete do sklepa jednoho obyčejného smíchovského činžovního domu, první, co uvidíte, jsou police plné nádobí a keramických objektů všech velikostí a tvarů. A když píšu plné, mám na mysli, že kdyby se  tu místo workshopu konal večírek, museli by všichni držet své skleničky a šálky v ruce, protože i kdyby je  dokázali někam odložit, už by je pak nikdy nenašli. číst dále 5 věcí, které jsem se dozvěděl o moderní kaligrafii / Štěpán Materna > NP č.532 > DIY Jak u psaní správně sedět a dýchat, kdy má být linka tenká a kdy má být naopak tlustá? Jak se dá psát kávou nebo vývarem z černého bezu? A k čemu je vlastně dobré umění krasomalby v době, kdy si můžeme posílat elektronické vzkazy vyvedené některým z nabídky tisíců písem? Co vás čeká, přihlásíte-li se na kurz moderní kaligrafie, zjišťoval Štěpán Materna. číst dále My to Jinak neumíme / Štěpán Materna > NP č.514 > Téma čísla Jestli lze někoho s klidným svědomím nazvat věčným dítětem, pak určitě členky a členy loutkového divadelního souboru Buchty a loutky. V průběhu představení se nebojí zcela změnit měřítko a perspektivu, odložit loutky a vzít práci za ně. Jak jsme se dozvěděli v rozhovoru se zakládající členkou souboru Zuzanou Bruknerovou, hravé představení neuděláte bez toho, abyste si při jeho tvorbě sami hráli. číst dále
celý archiv