NP č.531 > PříběhJiná ObživaŠtěpán Materna

Michaela Křivková vzpomíná, jak se dostala k projektu spolkového obchodu Obživa

To, co dělám, jsem chtěla dělat vždycky. Takže mě vlastně vůbec nepřekvapilo, když mě Honza Veleška s Jaroslavem Lenhartem oslovili, abych s nimi pracovala na projektu Obživa.


Honza s Jaroslavem mluvili o založení spolku sdružujícího pod jednou střechou zemědělce (Živitele) a konzumenty (Obživníky) už dlouho. Inspirací jim byla nejen fungující družstva v zahraničí, ale i vlastní zkušenost s bio zemědělstvím. Věci se začaly hýbat v roce 2016, kdy jsme jeli na exkurzi do drážďanského družstva a dali dohromady první pracovní skupinu. Na konec letošního ledna jsme na oplátku pozvali členy družstva do Prahy, aby byli u otevření našeho prvního odběrného místa.


Řešili jsme, že získávání obživy je pro řadu lidí samozřejmost. kterou si jen málo uvědomují. Vydělávají peníze, aby mohli financovat zisky lidí, kteří obživu obstarávají za ně. Přitom obživa je jedna z nejdůležitějších věcí a její kvalita má přímý vliv i na naše zdraví. My bychom rádi z obstarávání obživy udělali něco, na čem nám záleží. Máme rádi bio zemědělství, ale věříme, že to není nic zvláštního, nic radikálního. Že bio je normální stav. Máme rádi komunitou podporované zemědělství (KPZ), kdy zemědělec má jistotu odbytu a komunita do něj vkládá svou důvěru. Chtěli bychom ale věci posunout ještě kousek dál. Chtěli bychom transformovat obchod, prolnout více producenty se spotřebiteli. V běžném obchodě jsou proti sobě dvě strany, které spolu soupeří o cenu. Ve výsledku nevyhrává nikdo nebo každý jen krátkodobě. My bychom chtěli obnovit spolkovou tradici, kdy obě strany – zemědělci i spotřebitelé – jsou součástí toho obchodu a mají zájem navzájem se naslouchat a spolupracovat.


Původně jsme měli v plánu počkat, až nás bude dvě stě a otevřít velký obchod v pražských Kobylisích. Pak ale přišla nabídka menšího prostoru na Florenci, v budově nazvané Bar/ák. Prostor je menší, proto nám stačilo na začátek osmdesát členů a mohli jsme otevřít již prvního února. Kdo chce, může se za námi přijít podívat a zjistit, jak spolek obŽIVA funguje. Odebírat zde však mohou pouze členové spolku, protože ceny nezahrnují žádné marže a jsou určeny pro lidi, kteří se na chodu spolku podílejí finančně a dobrovolnou prací.


autor / Štěpán Materna VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Jiná Obživa / Štěpán Materna > NP č.531 > Příběh Michaela Křivková vzpomíná, jak se dostala k projektu spolkového obchodu Obživa číst dále Jak se tiskne divadlo / Štěpán Materna > NP č.531 > DIY Od stanice metra Želivského je to co by kamenem dohodil. Průmyslový areál sevřený mezi Olšanské hřbitovy a nákladové nádraží ale působí ponuře, jako by se nacházel na dohled od konce světa. K tomu tma a sněhové vločky a bloudící slečna, která se u brány ptá vyjíždějícího řidiče, kde že je ten FutLab. Přidávám se k ní a společně se nám podaří najít nenápadné správné dveře. Ujistím se, že mám v kapse plastové držátko, které se mi utrhlo z moka konvičky a těším se, že se mi dnes večer podaří vytisknout si podle něj nové. číst dále Porcelánový šperk / Štěpán Materna > NP č.529 > DIY Když vejdete do sklepa jednoho obyčejného smíchovského činžovního domu, první, co uvidíte, jsou police plné nádobí a keramických objektů všech velikostí a tvarů. A když píšu plné, mám na mysli, že kdyby se  tu místo workshopu konal večírek, museli by všichni držet své skleničky a šálky v ruce, protože i kdyby je  dokázali někam odložit, už by je pak nikdy nenašli. číst dále Dejvické malování / Štěpán Materna > NP č.530 > DIY Říkáte si: přijít někam a něco načmárat na papír, to nic není! Také jsem si to říkal. Jenže pak jsem najednou zjistil, že už čtvrt hodiny sedím za stolem a přemýšlím, co vlastně budu malovat. Když jsem se totiž domlouval s Monikou Kočendovou, majitelkou Dejvického ateliéru, na vzniku této reportáže, byla trochu tajemná. číst dále

ročník 2019

čísla 529 - 530

celý archiv