NP č.495 > Téma číslaTady je moje. Tady je tvoje.Darek Šmíd

Lidská kolonizace Marsu se nebude potýkat s Marťany, ale s tím, jak si rozdělit jeho území.

Podle amerického sci-fi filmu Život, který se teď zrovna hraje v kinech, budou lidští kolonizátoři Marsu potřebovat minimálně tank, aby si poradili s agresivními Marťany. Ve skutečnosti budou však lidé na Marsu potřebovat hlavně právníky. Číňané údajně hodlají vyslat své kosmonauty na Mars do roku 2020, vynálezce Elon Musk chce dostat člověka na rudou, nikoli zelenou planetu v roce 2022, další mise se chystají, ale nikdo si dosud není zcela jistý, jak si vlastně pozemšťané rozdělí marsovské pozemky.


Publicistka Maggie Koerth-Bakerová ve článku pro web FiveThirtyEight uvádí, že vykolíkovávání vesmírného prostoru se stále řídí směrnicí z roku 1967 (známou coby „Outer Space Treaty"), již podepsalo 104 zemí; směrnice byla ale psána ještě ve světě, kdy se veškeré potenciálně kolonizační výpravy mimo zemskou oběžnou dráhu týkaly pouze velmocí; Spojených států Amerických a Svazu sovětských socialistických republik. Od té doby se Zeměkoule párkrát otočila kolem osy a dobývání vesmíru má nyní podstatně jiný charakter – počínaje tím, že z pozemské gravitační studny vystrkují růžky také vesmírné agentury NASA a ESA a indická i izraelská vesmírná plavidla (obě tyto země by se měly letos účastnit závodu Lunar Xprize, v němž se budou předjíždět vozítka na Měsíci), ale také soukromé subjekty, jako je Muskův SpaceX či iniciativa Mars One.

Popkultura nás učí, že první lidé na marsu budou svádět boj s domovskými marťany. skutečnost je ale taková, že namísto laserových děl budeme na marsu potřebovat právníky.

Funkčním příkladem toho, jak se dá prostor mimo zemský povrch rozdělit, je Mezinárodní vesmírná stanice ISS, která nám prolétá nad hlavou šestnáctkrát denně. Plukovník a profesionální astronaut Chris Hadfield, který se proslavil kupříkladu tím, že na ISS natočil svou cover verzi Bowieho písně Space Oddity, v knížce Astronautův průvodce životem na Zemi popisuje, jak si jednotlivé země osazují ISS astronauty v poměru podle toho, kolik procent ISS samy vybudovaly. Což je mnohem optimističtější vyhlídka než ta, kterou nabízí kniha O poklad Ciboly z populární sci-fi série Expanze autora Jamese S. A. Coreyho, v níž se lidé na nových planetách chovají mnohem spíše jako zlatokopové v době zlaté horečky nebo kolonizátoři, kteří si zabrali prostě ten kus země, kam jako první seskočili z lodě.


Možná to nakonec vyřeší háček, který v celém podniku výpravy na Mars vězí: stále znovu se ukazuje, že vybudovat na Marsu první lidskou kolonii bude stát nesmírné prachy. Možná dokonce takové prachy, že to nakonec bude mimo možnosti jediné vlády i jediného multimiliardáře. V tom případě by museli všichni zúčastnění spojit síly, zatáhnout za jeden provaz... a vypravit se na Mars společně. To by mohlo dát vykolíkovávání rudé planety alespoň nějaký základní rámec – v tom geopolitickém zmatku, který tam na první kolonizátory čeká namísto krvežíznivých Marťanů.


autor / Darek Šmíd VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články

celý archiv