NP č.495 > KulturaPotíže s BohémouIvan Adamovič

Televizní seriál Bohéma rozvířil diskusi, jak to ostatně filmy režiséra Roberta Sedláčka umějí. Rozhodl se narušit obraz nejmilovanějších herců první republiky, navíc v tíživých časech okupace. A reakce byla bouřlivá. Chtěli jsme od režiséra a jeho odborného poradce, historika Petra Koury, zjistit, kam může tvůrce zajít v autorské licenci na dějiny. Kde je hranice mezí uměleckého zobrazení?

Bohéma byla podrobena kritice. Není to tím, že si diváci na rozdíl od historiků neuvědomují, že historie je vždy interpretací?
RS: Každý, kdo se snaží dělat historické filmy, je ve velmi nevýhodné pozici, protože divák stále očekává přesnou rekonstrukci historie. Tvůrce historického dramatu je vlastně velmi odvážný, protože ví, že nejen historii, ale ani včerejšek není možné zrekonstruovat. Kdybyste šli včera do hospody s kamarády, zjistíte, že tu situaci vnímal každý z vás jinak. Klíčem je najít si k té době nějakou osobní zkušenost. Vytvořit si názor a chtít totéž po divákovi. Jenže to vždycky bolí.

Jsem překvapen, že v dnešním mediálním prostoru někteří lidé stále ještě používají v souvislosti s výkladem dějin pojmy jako „pravda" nebo „lež".

Já se historií zabývám velmi poctivě. Vím, že historii nevzkřísím. Co je ale věčné, jsou lidské pocity v historické situaci. Těmi se zabývám a snažím se je prožívat, úplně jako v konstelacích, kde si za pomoci psychologa přehráváte určité scénáře. Dobrý režisér si to umí v hlavě přehrát a odpovědět si na otázku, jak by se v tu chvíli zachoval on. Musím samozřejmě respektovat historickou realitu. K tomu patří i vědomí, kdo si jak s režimem zadal. Víme, že některé naše postavy si ve skutečnosti zadaly ještě mnohem víc, než jak je líčíme. Ale my je šetříme. Proto jsme tam zamíchali fiktivní figury, jako jsou Arnošt Žák a Lili Krallová.

 

Jak to myslíte?
RS: Oni totiž nesou tíži hříchů těch reálných figur, na které jsme to nechtěli všechno říct. Třeba jak pragmaticky vstupovali do komunistické strany, jak se zříkali bývalých přátel, jak podle přímých svědectví hlasovali pro trest smrti pro herečku Štěpničkovou…


PK: My historici víme, že historie je interpretace. Učím to i studenty. Jsem docela překvapen, že v dnešním mediálním prostoru někteří lidé stále ještě používají v souvislosti s výkladem dějin pojmy jako „pravda“ nebo „lež“. Nejsem fanoušek postmodernismu, ale vím, že i já sám píšu vždy interpretaci. Neodvažuju se tvrdit, co je pravda nebo lež. Vaši čtenáři určitě znají film Vyšší princip, který je považován za jeden z nejlepších českých historických filmů. Byl natočený podle skutečné události a výborně zobrazuje atmosféru ve školách za protektorátu. Když se ale podíváte na fakta, zjistíte, že ve skutečnosti tam byla spousta věcí trochu jinak. Je to dofabulované scenáristou Janem Drdou. Přesto dnes nikdo neřeší, jestli ti studenti byli ve skutečnosti v oktávě, nebo sextě.

 

RS: Je spousta filmů, které se tváří jako historické. Teď tu máme Masaryka se spoustou cen. V cizině by se tomu filmu leda vysmáli. Není vůbec jisté, jestli Jan Masaryk v roce 1939 pobýval ve Spojených státech v blázinci, neexistují k tomu žádné prameny. A nikomu to nevadí, protože Masaryk tu nemá žádné příbuzné, natož pak ty, kteří mají za sebou vlivný mediální dům a jsou z nich všichni podělaní.

 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Ivan Adamovič VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Sen o české Africe / Libor Hruška > NP č.495 > Téma čísla Po 1. světové válce někteří Češi podlehli imperiálním choutkám. Co kdybychom po poraženém Německu získali Togo? Pokud se o tom mezi evropskými diplomaty kdy jednalo, tak pouze v kuloárech. Historik a spisovatel Pavel Kosatík se ale zamýšlí, jakými bychom byli koloniálními správci a jak by to ovlivnilo naše další dějiny. číst dále Tady je moje. Tady je tvoje. / Darek Šmíd > NP č.495 > Téma čísla Lidská kolonizace Marsu se nebude potýkat s Marťany, ale s tím, jak si rozdělit jeho území. číst dále Kolonizace. Jak ji vidí botanik. / Libor Hruška > NP č.495 > Téma čísla Urbanisté a krajinní architekti dnes zhusta řeší, jak nově využít kolejiště zrušeného nákladového nádraží, opuštěnou těžební jámu nebo areál bývalé fabriky. Spontánní proměna přitom už dávno začala, vlastně hned ve chvíli, kdy místo ztratilo svou původní funkci. Které rostliny jsou nejschopnějšími kolonizátory brownfieldů, jsme probrali s Janem Albertem Šturmou, botanikem, jenž se specializuje právě na tak trochu jinou městskou přírodu. Přírodu, kterou „skoro nikdo nemá rád“. číst dále Tady prodávám, tady je to moje / Jakub Yellen > NP č.495 > Život prodejce Prodej NP je pro naše prodejce nejen možností vydělat si na základní životní potřeby. Když každý den prodáváte třeba u pražského metra, stanete se brzy součástí zdejšího ekosystému. Poznáte se nejen s denně procházejícími lidmi, ale také se zaměstnanci z okolních stánků a obchodů. Tohle je pár příběhů o tom, že prodej NP nemusí být vždy jen o penězích. Že je to návrat do života se vším všudy. číst dále

Nejčtenější články autora

Malíři dobrodružství / Ivan Adamovič > NP č.516 > Kultura Milovníci dobrodružných knih a ilustrací ve stylu Zdeňka Buriana mohou slavit. Na světě je první česká ucelenější publikace o výtvarnících, bez nichž bychom často nevěděli, jaký pohled měl vlastně Old Shatterhand, jak vypadaly čelenky indiánských bojovníků či hřebci pouštních beduínů. číst dále Umění na půl cesty / Ivan Adamovič > NP č.520 > Téma čísla Jedenáctitisícový Humpolec má od letošního dubna galerii, jakou mu může závidět i Praha. Popřípadě Brno. číst dále Není o čem mluvit / Ivan Adamovič > NP č.510 > Rozhovor Na jeho vtipech naše generace, která pro vás připravuje Nový Prostor, vyrůstala. Plešatí muži bez tváře byli mlčenlivými průvodci našeho dětství a jejich absurdní situace beze slov nám od malička naznačovaly, že svět je jedna velká absurdita. Kreslíř Miroslav Barták bydlí s rodinou v domku na kraji lesa kousek od Prahy a proud jeho kresleného humoru neustává ani po neuvěřitelných téměř padesáti letech tvorby. číst dále Zakládání kyberkultury v Čechách / Ivan Adamovič > NP č.515 > Téma čísla První číslo časopisu Živel vznikalo v rámci debat snad šest let, v reálu snad rok a grafičce Kláře Kvízové posloužilo jako součást diplomky v ateliéru písma. Živel se pro grafiky stal pískovištěm, kde si mohli zkoušet nová písma - ke zděšení čtenářů odkojených Times New Romanem. číst dále
celý archiv