NP č.491 > Novinky / TechnoskopPravidla morálky ve virtuální realitěDarek Šmíd

Internetové stránky britské Společnosti virtuální reality (Virtual Reality Society) vybízejí v souvislosti s masivním nástupem zařízení zprostředkovávajících virtualitu k tomu, aby si lidé položili otázky ohledně morálního chování a motivace ve virtuálních vesmírech – a to ať už jde o počítačové hry, či virtuální zážitky jiného charakteru.

Rizikem číslo jedna je tu tzv. „znecitlivění“: pokud bude člověk trávit hromadu času ve virtuální realitě, v níž bude virtuálním autem přejíždět postavičky ne nepodobné opravdovým lidem, hrozí tu, že jeho lidská citlivost otupí a on bude náchylnější k násilí i ve skutečném světě? Pokud vám takové riziko nepřijde příliš reálné, představte si to takhle: když hrajete počítačovou hru na monitoru, stále víte, že je to jen „jako“, jenže když si nasadíte přilbu na virtuální realitu, pak je ta „hra“ všude kolem vás, a nejen to – postavy, které v ní potkáte, jsou ve vašem zorném poli stejně velké jako vy sami a velmi brzo budou nepochybně i stejně hmatatelné (díky ovladačům na rukou). Vaše vnímání prostě nedostane šanci uvěřit vašemu úsudku, že to není skutečné.

Riziko číslo dvě má název „virtuální kriminalita“ a představuje ještě zajímavější dilema: pokud se lidé budou ve virtuální realitě potkávat, bude existovat i riziko, že tam jeden druhému ublíží: ať už hovoříme o emocionálních traumatech, či o možných fyzických ranách způsobených pokročilými periferiemi. V tuto chvíli jde o teoretickou možnost, ale připravme se na budoucnost – co kdyby? Pokud k něčemu takovému dojde – jde o zločin virtuální, nebo skutečný? A je tedy namístě vytvořit specifické zákony morálky, nebo se na virtuální vesmíry bude vztahovat ta, kterou razíme i ve skutečném světě? A když na virtualitu vztáhneme stejná morální pravidla jako na svět kolem nás, neomezujeme tím fantastické možnosti, jak ve virtualitě poznat sami sebe? A nevydláždíme tak navíc cestu k ilegálním virtuálním činům, jimiž bychom plnili zase jen věznice ve skutečném světě?


autor / Darek Šmíd VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Alexander Hemala versus prodejce Bohouš Jirásek, Hlasatelství jsem zatlačil oči / Bohouš Jirásek, Jakub Yellen > NP č.491 > VIP Rozhovor Co vlastně dneska dělá Alexander Hemala? „No to by mě děsně zajímalo, s ním bych si moc rád popovídal, je to ikona mýho mládí,“ prohlásil prodejce Bohouš. A co tedy dělá pan Hemala? Dělá toho strašně moc. Nevěřili byste, že tenhle pán má tak nabitý diář, že sehnat ho na rozhovor nám trvalo několik týdnů. číst dále Adidasky z budoucnosti / Darek Šmíd > NP č.491 > Novinky / Technoskop Po čtyřech dekádách vývoje je na světě vakcína proti smrtícímu viru ebola. Test, který pod vedením Světové zdravotnické organizace (WHO) probíhal v Guineji, spočíval v tom, že tam dostalo vakcínu 5837 lidí – a ani jeden z nich následně nebyl ebolou nakažen. číst dále Voda na čaj? Zmrzla / Libor Hruška, Jan Kalous > NP č.491 > Život prodejce Většina prodejců Nového Prostoru bydlí na ubytovnách, pár z nich ale mrazivé noci přečkává v extrémně spartánských podmínkách – jedni na podlaze opuštného domu, další v zahradní chatce bez kamen. O mezních situacích hovoří téměř nevzrušeně. Pátnáct pod nulou, to ještě jde. Při dvaceti už nám zamrzne voda v konvici. číst dále Štětí, co je Štětí? Město paneláků a papíru / Prodejce Marek > NP č.491 > Moje město Čtyřicátník Marek několikrát týdně pendluje mezi Prahou a Ústím nad Labem, Nový Prostor totiž prodává jak na severu, před ústeckým nádražím, tak v Praze 5. Doma ale není tam ani tam, jeho rodným městem je Štětí, ze kterého to má na obě svá prodejní místa skoro stejně daleko. Co to zkusit taky ve Štětí? „My jsme hrozně malý město, tady bych toho asi moc neprodal,“ říká. číst dále
celý archiv