NP č.495 > Téma číslaKolonizace. Jak ji vidí botanik.Libor Hruška

Urbanisté a krajinní architekti dnes zhusta řeší, jak nově využít kolejiště zrušeného nákladového nádraží, opuštěnou těžební jámu nebo areál bývalé fabriky. Spontánní proměna přitom už dávno začala, vlastně hned ve chvíli, kdy místo ztratilo svou původní funkci. Které rostliny jsou nejschopnějšími kolonizátory brownfieldů, jsme probrali s Janem Albertem Šturmou, botanikem, jenž se specializuje právě na tak trochu jinou městskou přírodu. Přírodu, kterou „skoro nikdo nemá rád“.

Existuje nějaký typ brownfieldu, se kterým si rostliny neporadí, nezvládnou ho kolonizovat?
Téměř ne, napadá mě snad jen příklad Hromnického jezírka u Plzně, kde dřív býval lom na sirnaté břidlice, tam najdeme asi nejextrémnější substrát u nás – je strašně kyselý a svahy lomu jsou navíc hrozně drobivé. I když se tam větší kytka uchytí, gravitací se časem utrhne. Kdyby to ale byl stabilní substrát, klidně holý kolmý beton, tak si ho nakonec příroda osedlá. Samozřejmě pokud by to byla stometrová betonová věž, tak nahoru se kytky dostanou za tisíc let, ale pokud by to byl beton, sto na sto metrů, klidně svislý, tak ho dostanou bez problémů.
Co extrémně toxická půda v bývalých fabrikách nebo dolech?


Otázkou je, o jakém horizontu se bavíme, ona totiž samozřejmě probíhá i proměna substrátu, rostliny nakonec osídlí i ty extrémně toxické.

Například na Slovensku, na výsypkách měděných dolů, došlo během několika málo let k mikroevoluci psinečku. Tahle tráva si pomocí oddenků vytvořila rezistentní, od původních jedinců geneticky lehce odlišné klony, které byly schopné na jedovatém substrátu přežívat.

Jak by vypadal václávak, kdyby ho opustili lidé? Všechny ty ozdobné keříky by šly rychle do kopru. Plochu by zaplnily porosty celíku kanadského.

Je nějaký způsob, jak si namodelovat, co na ladem ležící ploše za x let vyroste?

Bohužel ne, závisí to na konkrétním substrátu, historii a kontextu místa – když taková plocha vznikne uprostřed smrkových lesů, nejspíš vám tam nevyrostou samovolně meruňky. Existují ale určité základní principy. Pokud se budeme bavit třeba o velké betonové ploše, nejprve se tu objeví bakteriální povlaky, které postupně vrostou do mikropórů povrchu, a první sinice, po nich přijdou na řadu lišejníky. Takové stanoviště je ale stále hodně nestabilní, silně exponované a větší rostliny to na něm mají těžké. V další fázi přijdou mechy, které už jsou schopny vytvářet ony známé polštáře, ve nichž umí udržovat příznivější a stabilnější mikroklima. Vzniká slabá vrstvička půdy, nastupují první vyšší kytky, keře a stromy. Sukcese ve většině případů v našich středoevropských podmínkách končí něčím, co lze označit za les.

 

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Libor Hruška VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Odpadkoví Stalkeři / Libor Hruška > NP č.489 > Téma čísla S analýzou odpadu pracují nejenom antropologové a archeologové, ale i vyšetřovatelé, bulvární novináři nebo političtí aktivisté. číst dále Velký dům – velký sen / Libor Hruška > NP č.491 > Téma čísla Na začátku bývá malý dům a velký sen, na konci velký dům a často i velký problém. Sociální antropolog Radan Haluzík objíždí svět a zkoumá megalomanské vily „bohatých chudých“ – zbohatlých vesničanů, kteří se stavbou vil snaží zbavit stigmatu nízkého sociálního statusu. Paradoxně tím vytvářejí nová ghetta, z nichž už není úniku. číst dále Tvá stopa / Libor Hruška, Jan Kalous > NP č.489 > Téma čísla Odpadky, které po sobě zanecháváme, jsou zátěží pro naši planetu. No, to je jasné jako facka. O tom se asi nemá smysl znova rozepisovat. My jsme se rozhodli na fenomén odpadu podívat z těch méně zjevných úhlů. Odpadky jsou totiž kromě jiného i úžasným zdrojem příběhů, na kterých lze ukázat nejen obecnější trendy vypovídající o naší civilizaci, ale i o konkrétních lidech a jejich osudech. číst dále Ti za plotem / Libor Hruška > NP č.491 > Téma čísla „Uzavřený rezidenční areál bude přístupný jen vám, kteří v něm budete doma. Samozřejmostí je recepce, která se postará o vaši poštu i vzkazy, a reprezentativní lobby pro přijímání návštěv i setkávání rezidentů. Společná místa pro obyvatele viladomů se stanou oázou plnou zeleně.“ číst dále Voda na čaj? Zmrzla / Libor Hruška, Jan Kalous > NP č.491 > Život prodejce Většina prodejců Nového Prostoru bydlí na ubytovnách, pár z nich ale mrazivé noci přečkává v extrémně spartánských podmínkách – jedni na podlaze opuštného domu, další v zahradní chatce bez kamen. O mezních situacích hovoří téměř nevzrušeně. Pátnáct pod nulou, to ještě jde. Při dvaceti už nám zamrzne voda v konvici. číst dále Jak se kde prodává / Libor Hruška > NP č.492 > Život prodejce Kde se prodejcům Nový Prostor prodává dobře a kde to jde hůř? Jak to v NP funguje s prodejními místy? Kdo rozhoduje o tom, kde budou prodejci prodávat? číst dále V malování hledáme ztišení / Libor Hruška > NP č.493 > Rozhovor V pražské Bolzanově ulici, kde dnes sídlí denní centrum Naděje, malíř Michal Singer dříve pracoval. Bylo to na začátku 90. let, kdy jako grafik dával tvář týdeníku Respekt. Dnes uznávaný český autodidakt na stejné adrese vede kurzy malby pro lidi bez domova. „Pro klienty je to azyl, forma vnitřní emigrace,“ říká. číst dále Autonapůl / Libor Hruška > NP č.490 > Startér Ještě relativně nedávno bylo v Česku sdílení aut doménou hrstky alternativních rodin nebo jednotlivců. Tuzemský trh se ale profesionalizoval, existuje i Asociace českého carsharingu, která o podpoře tohoto způsobu dopravy jedná s radnicemi velkých měst. Jednou z firem, které sdílení nabízejí, je brněnské Autonapůl, historicky vůbec první český profi carsharing. číst dále
celý archiv