NP č.495 > Téma číslaSen o české AfriceLibor Hruška

Po 1. světové válce někteří Češi podlehli imperiálním choutkám. Co kdybychom po poraženém Německu získali Togo? Pokud se o tom mezi evropskými diplomaty kdy jednalo, tak pouze v kuloárech. Historik a spisovatel Pavel Kosatík se ale zamýšlí, jakými bychom byli koloniálními správci a jak by to ovlivnilo naše další dějiny.

Bylo by Československo v roce 1919 dobrým správcem kolonií?
Asi ne, dobrým správcem kolonií nebyl skoro nikdo, ani Britové, kteří na to měli několik staletí. U Čechů se to navíc představuje obtížně i s ohledem na jejich novodobý vývoj. Když jsme se jako národ v obrození obnovili, učinili jsme tak v opozici vůči většímu, vládnoucímu národu. Tohle opozičnictví jako stereotyp nám pak přešlo i do demokratické první republiky. Peroutka o tom ve dvacátých letech napsal Jací jsme, jednu ze svých nejlepších knih. Uvědomil si, že vznikem státu se jeho obyvatelstvo ještě nestane státním národem. To jest národem vedoucím, přijímajícím odpovědnost za ten stát, menšiny v něm atd. Takže si moc nedokážu představit, jak by to v nějaké té kolonii vypadalo, kdyby se tam vládlo s opozičnickým světonázorem. Ale smysl má i protinázor. Když se naskytne šance, má se jí národ chopit a nefilosofovat o tom, jestli na to má, nebo ne. Masaryk se taky nikoho neptal, jestli má právo založit stát. Prostě šel a Němcům ho vzal. A Slovensko, nemluvě o Podkarpatské Rusi, byly obě k českým zemím připojeny jako slabší partneři, od začátku určení k českému ovládání, byly to tedy taky jakési kolonie svého druhu.

Imperiální šalbě tehdy podléhal kdekdo, včetně prezidenta Masaryka.

Když se jednou zrodí sebevědomí, jak předem poznat, kde jsou jeho správné hranice? Imperiální šalbě tehdy podléhal z Čechů kdekdo, včetně Masaryka, který taky jednu chvíli, když se legionáři zmocní magistrály, takovým zvláštním tónem říká: „Jsem, abych tak řekl, pánem Sibiře a poloviny Ruska." Myslím si, že je lepší, že jsme tomu pokušení tenkrát vystavení nebyli, ale možná mám jen malou fantazii.


Hovořilo se hlavně o africkém Togu, které bylo před válkou německou kolonií.
A v úvahu hypoteticky přicházely i další německé kolonie v Africe, o které říše přišla v důsledku prohrané války. Nevím. Do roku 1919 na expanzi do Toga nikdo z Čechů nepomyslel, byl by to nápad z rodu šílených. Ale příležitost dělá zloděje... Na tu Podkarpandu, jak už jsem naznačil, předtím nikdo nemyslel taky, a tam pak ten dvacetiletý český kulturní vývoz, jak známo, neskončil úplným fiaskem. Dnešní potomci tehdejších obyvatel Podkarpatské Rusi mají tu dobu v hlavách jako jednu z nejlepších ve své historii... Jestli ale byl někdo proslulý kvalitní koloniální správou, tak to byli Němci. Takže vstoupit do jejich koloniálních stop třeba v té Africe by pro Čechy znamenalo vystavit se tvrdému srovnávání.

Tento článek je v plném znění dostupný pouze předplatitelům Nového Prostoru.

Pořiďte si online-předplatné a krom přístupu k článkům záskáte i možnost stáhnout si Nový Prostor ve formátu pdf.

Pokud již jste předplatitelem, přihlašte se prosím.


autor / Libor Hruška VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

Nejčtenější články z tohoto čísla

Kolonizace. Jak ji vidí botanik. / Libor Hruška > NP č.495 > Téma čísla Urbanisté a krajinní architekti dnes zhusta řeší, jak nově využít kolejiště zrušeného nákladového nádraží, opuštěnou těžební jámu nebo areál bývalé fabriky. Spontánní proměna přitom už dávno začala, vlastně hned ve chvíli, kdy místo ztratilo svou původní funkci. Které rostliny jsou nejschopnějšími kolonizátory brownfieldů, jsme probrali s Janem Albertem Šturmou, botanikem, jenž se specializuje právě na tak trochu jinou městskou přírodu. Přírodu, kterou „skoro nikdo nemá rád“. číst dále Potíže s Bohémou / Ivan Adamovič > NP č.495 > Kultura Televizní seriál Bohéma rozvířil diskusi, jak to ostatně filmy režiséra Roberta Sedláčka umějí. Rozhodl se narušit obraz nejmilovanějších herců první republiky, navíc v tíživých časech okupace. A reakce byla bouřlivá. Chtěli jsme od režiséra a jeho odborného poradce, historika Petra Koury, zjistit, kam může tvůrce zajít v autorské licenci na dějiny. Kde je hranice mezí uměleckého zobrazení? číst dále Tady je moje. Tady je tvoje. / Darek Šmíd > NP č.495 > Téma čísla Lidská kolonizace Marsu se nebude potýkat s Marťany, ale s tím, jak si rozdělit jeho území. číst dále Psanci této země / Jan Stern > NP č.495 > Fejeton Když jsem byl malý chlapec, zaslechl jsem čas od času něco o vykořisťování. Protože jsem se však staral více o Třeskoprsky a samolepky Šmoulů, nezachytil jsem, co to přesně je a kdo koho vlastně v tom kapitalismu za kopcem vykořisťuje. Nakonec ovšem kapitalismus kopec přelezl, doplížil se až k Blaťáku a já dostal možnost si tu věc prostudovat takříkajíc zblízka. Dnes už mám zcela jasno. Důkazů jsem nashromáždil hafo: Vykořisťování existuje. Nelze vskutku nevidět, jak zaměstnanci vykořisťují své zaměstnavatele. číst dále

Nejčtenější články autora

Příští stanice: Petržalka / Libor Hruška > NP č.498 > Téma čísla I Bratislava měla mít své metro, budovat se začalo v roce 1988, ale po pádu režimu se práce zastavily. Stopy projektu jsou dodnes k vidění na sídlišti Petržalka. „Bratislava si na svoji druhou šanci mít metro bude muset ještě dost dlouho počkat. V nejbližších 15 letech to určitě nebude,“ říká Peter Martinko, odborník na historii i současnost bratislavské hromadné dopravy. číst dále Za vlnkou doleva / Libor Hruška > NP č.510 > Téma čísla Žlutá, modrá, zelená, červená. Značky se nemalují jen na kůru stromů, v osmdesátých letech se barevné symboly objevily také na fasádách panelových domů při výstavbě sídliště Jižní Město II. O propracovaném systému, který člověka dokáže beze slov – jen za pomoci kombinace symbolů a barev – nasměrovat na tu správnou adresu, jsme si povídali s jeho spoluautorkou, architektkou Vítězslavou Rothbauerovou. číst dále Krásná geometrie / Libor Hruška > NP č.530 > Příběh Ikonické geometrické kompozice Zdeňka Sýkory mizejí z veřejného prostoru. Jeho žena Lenka neúnavně bojuje za jejich záchranu. číst dále Kolonizace. Jak ji vidí botanik. / Libor Hruška > NP č.495 > Téma čísla Urbanisté a krajinní architekti dnes zhusta řeší, jak nově využít kolejiště zrušeného nákladového nádraží, opuštěnou těžební jámu nebo areál bývalé fabriky. Spontánní proměna přitom už dávno začala, vlastně hned ve chvíli, kdy místo ztratilo svou původní funkci. Které rostliny jsou nejschopnějšími kolonizátory brownfieldů, jsme probrali s Janem Albertem Šturmou, botanikem, jenž se specializuje právě na tak trochu jinou městskou přírodu. Přírodu, kterou „skoro nikdo nemá rád“. číst dále
celý archiv