NP č.471 > FejetonS mloky?Jan Stern

Doufám, že jste ocenili, že jsem dosud netěžil humor ze psů. Teda ne, že by se o psech nedalo psát, každý humorista jednou skončí u Alíkem rozkousaných bačkor.

Ba, ne že bych psí humor považoval za méně decentní než své proslulé hry s dvojsmysly, zvláště se slovy buchar a meloun, nevyčerpatelnými to zdroji jemného sternovského humoru. Ba, ne že bych o psech nic nevěděl. Vím o nich až dost. Ale důvod, proč jsem dosud nenapsal veselý fejetonek o podavačích oslintaných míčků, je zkrátka ten, že celou věc považuji za příliš vážnou, než aby se o ní žertovalo. Psi jsou záhada. Filozofická.

Aby mně bylo dobře rozuměno, musím se vrátit až k Aristotelovi. Ten soudil, že bytosti se dělí na tři druhy – lidi, zvířata a anděly. Lidé a andělé jsou dle Aristotela bytosti nepřirozené, zvířata naopak přirozené. To lze celkem snadno pochopit – všichni víme, že člověk je bytost veskrze zvrhlá a lze od něj čekat v zásadě cokoli. Jan Werich kdysi vyprávěl takovou historku (no ano, už došlo i na pana Wericha). Koupil si za první republiky na svou dobu mimořádně silný automobil. Jednou se rozhodl, že v něm sveze svou babičku z vesnice, která ještě nikdy v žádném autě nejela. Aby ji poděsil, pořádně na to šlápl. Ve chvíli, kdy z mašiny vymáčkl tehdy famózní rychlost sto kilometrů v hodině, která vůz div nerozvařila, pyšně babičce oznámil: „Babi, jedem sto!“ Babička se však jen mile usmála a špitla: „Tak jeď dvě stě, Honzíku.“ Čímž verifikovala (v tomto případě snad i werifikovala) hypotézu Aristotelovu, že člověk přirozenost nemá, je to holt potvora vyšinutá, vykloubená z řádu a posadíte-li ji do čertova stroje, místo křižování se (o němž v souvislosti s babičkami tolik píší publicisté, patrně sirotci) vám suše oznámí, že se ta cesta do pekel nějak vleče.

U andělů to bude nejspíš podobné, alespoň mohu-li soudit dle těch, s nimiž trávím večery já, těch od Victoria‘s secret (no ano, i na podprsenkový humor došlo). Ovšem zvířata, ta by měla, aspoň dle Aristotela, býti zosobněním přirozenosti a autenticity. Ta by měla vycítit bouřku, zemětřesení a tydlety věci, ta by měla být napojena na vyšší vědomí matky Země a intuicí rozpoznat, kdy se děje něco divného, nepřirozeného, něco, co není zapsáno v genech a nepatří to sem. Měla by se toho děsit. Kňučet znepokojením – jako v těch filmech, kde přiletí UFO, tam přeci první pod postel zaleze vždycky pes a pak teprv dojde těm civilizací zkaženým tupcům, že Mars útočí.

Jenže podívejte se na psy v autobuse! Měli by být zneklidněni, co se to vlastně děje za podivnost. Jak to, že to jede? Jak to, že to jede tak rychle? Co je to za hluk? Kam to vůbec jede? Ale oni se – nudí. Je jim to šumák! Co dělá proboha evoluce v nich? Co instinkty? Proč nebijou na poplach?

Možným vysvětlením samozřejmě je, že soužitím s člověkem zkrátka zparchantěli, a kdyby mohli mluvit, řekli by: „Víc z toho nevytáhneš, Honzíku?“

Ale je tu ještě druhá možnost. Opravdu děsivá! A to, že jen dělají jako by nic! Že tu nepřirozenost ve skutečnosti cítí, ale považují za taktické nasadit poker face. Ani nechci domyslet, co by to znamenalo! Radši si nepředstavovat, co se děje, když se takoví dva spiklenci s mokrým čumákem večer sejdou u plotu.

„Hele, co to zas mělo dneska bejt? Seděli sme a přitom sme se hejbali. Běželo to úplně samo.“ „Kdo ví, voni maj furt něco.“

„No já dělal, že mě to nebere.“

„Tos udělal dobře, já to dělám taky tak.“

„Voni sou prostě divný. Ale dokud sypou granule, budu jim toho roztomilýho blbečka hrát.“

„A až dosypou?“

„Tak to vypukne.“

„Jasně, chápu. Pak budou aportovat voni...“

„Budou... Hele, bacha, starej leze do garáže. Má tam podprsenkový katalogy, mlaská u nich a žvatlá něco o melounech. To je taky případ.“

„Jasně, nasčuchanou v lepších časech!“


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Vánoce: Návod k použití a přežití / Jan Stern > NP č.388 > Fejeton No jo, už je to tady zase. Vánoce čili všeobecné pomatení mysli. Důkaz je samozřejmě už ta Neckářova písnička.   číst dále Sinfonietta / Jan Stern > NP č.491 > Fejeton Mám rád vědce. Nejsou obvykle tak zábavní jako ti v seriálu Teorie velkého třesku, ale šeď to rozhodně není. S gustem sleduji zejména jejich zápolení s všedním životem a inovace, které do něj vnášejí. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále
celý archiv