NP č.462 > Pošli to dálZkoumat lidský terénTereza Virtová

Že má mít věda také praktické dopady a užitek v reálném světě a neměla by se schovávat se svými teoretickými disputacemi ve věži ze slonoviny, slýcháme dnes a denně. Vědci, humanitní nevyjímaje, mají aplikovat, inovovat, přispívat k růstu HDP. Jak to ale dopadá, když je začne hromadně rekrutovat armáda?

Zřejmě nejznámější projekt, kde jsme mohli takovou aplikaci se zatajeným dechem sledovat, byl program americké armády s názvem Human Terrain System. Po sedmi letech své existence byl však nedávno v tichosti ukončen. Antropologové, ale i religionisté či sociologové v něm měli zvyšovat kulturní porozumění mezi armádními představiteli a místní populací, tedy „lidským terénem“. Výsledkem této protipovstalecké strategie v Afghánistánu a Iráku, o níž se někdy mluví jako o součásti „kulturního obratu“ v americké válečné politice, měly být kromě posílení úspěchu misí i příznivější statistiky zabitých vojáků a civilistů. Přestože si program armádní velitelé pochvalovali, z kopce to s ním začalo jít záhy. Několik antropologů zemřelo v terénu, jiní psali kriticky o svém bleskovém náboru po telefonu a popularitu mu nezvyšoval ani poněkud orwellovský název. Skandál okolo armádních dokumentů, jež v roce 2013 získal americký tisk a které upozorňovaly na rozsáhlou korupci, rasovou diskriminaci a sexuální obtěžování, tak programu uštědřil už jen pomyslnou ránu z milosti.

Nejhlasitější tábor, který nad projektem planul pohoršením a nesouhlasem, tvořila přitom sama antropologická obec. Po letech útlumu se zase na antropologických kongresech a konferencích vášnivě debatovalo i odsuzovalo. Vznikala prohlášení, stanoviska a vyšetřovací komise. Jak už tomu bývá, debaty o etice vyvstanou, když se nesouhlasí s politikou schovanou za kontroverzními výzkumy. Škoda, že neproběhly zásadnější diskuse také nad tím, kde končí antropologie a začíná práce zpravodajských služeb a jak v budoucnu podobným mizerným projektům předcházet. Přece jen, antropologie se mermomocí snaží odříznout od svých koloniálních kořenů a tento program ji k nim zase až nebezpečně přibližoval. Možná ani ne tolik svým obsahem, protože propojování vědy s válčeními má svou bohatou historii, ale svojí explicitností a rozsahem. A jestli se program vrátí dveřmi učesanější a v hezčích barvách, doufejme, že budou antropologové zase tak etičtí.


autor / Tereza Virtová VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Místo činu: Duchcov / L. Kratochvílová, Tereza Virtová > NP č.418 > Pošli to dál Tomáš Sedláček ve svém komentáři v Hospodářských novinách (23. 5.) tvrdí, že nacionalismus nemá s ekonomickou krizí moc co do činění (...) Škoda, že si pan ekonom nepočkal na smršť, kterou vyvolalo video z napadení v Duchcově.  číst dále Uprchlíci ve squatu / Tereza Virtová > NP č.467 > Pošli to dál „Dokonce i v době, kdy se Brazílie snaží překonat vlastní těžkosti, vítá s otevřenou náručí všechny uprchlíky, kteří zde chtějí žít a pracovat. Koneckonců, země, ve které žije více než 10 milionů občanů syrského a libanonského původu, nemůže konat jinak,“ napsala před měsícem brazilská prezidentka Dilma Rousseff v editorialu zpravodajského serveru Huffington Post.   číst dále Zlaté časy js ou pryč / Tereza Virtová > NP č.457 > Téma čísla Moni žije na věhlasném berlínském squatu Köpi. Bavily jsme se o pankáčích z východu, podpoře imigrantů i jak to vypadá, když se squat utrhne ze řetězu. číst dále Apríl po Chebsku / Tereza Virtová > NP č.476 > Pošli to dál „Na místě kláštera na Spáleništi, jehož demolice začíná právě dnes, a na pozemcích v jeho sousedství vyroste největší zábavní park v České republice – Ocean park Cheb. Smlouva o jeho vybudování byla podepsána během nedávné návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v České republice,“ píše prvního dubna Tomáš Ivanič z odboru kanceláře starosty Chebu. číst dále
celý archiv