NP č.456 > Pošli to dálAgent, kam se podívášOndřej Slačálek

Já jsem agent Sí Aj Ej, jsem nebezpečnej a jsem zlej. Čím víc jsem zlej, tím líp jsem placenej…“ zpíval svého času Pepa Nos. Reagoval tak na někdejší paranoiu z temných „zahraničních centrál“ a tajné služby Spojených států amerických, která podle Rudého práva měla stát za jakoukoli kritikou tehdejších poměrů.

Je víc než pětadvacet let po pádu sklerotického režimu, který se musel s kritikou vyrovnávat podobným způsobem – a abychom si snad Nosovu písničku zpívali zase. I přední liberální hlasy by najednou rády omezily veřejnou debatu, jinak totiž prý hrozí, že do ní proniknou jiné temné síly. A tak jindy svobodomyslný Martin C. Putna říká: „Lidé, kteří šíří kremelskou propagandu, jsou zrádci a patří před soud.“ Bývalý rockový hudebník a chartista Jan Macháček zase navrhuje, aby na televizní vysílání získaly vliv tajné služby – prý mají informovat televizní radu, kdo z expertů a komentátorů, zvaných na obrazovku, je skrytý ruský agent…

Jenže co když někdo kupříkladu „šíří ruskou propagandu“ proto, že s ní souhlasí, proto, že jej přesvědčila? Můžeme s ním jistě nesouhlasit, ale smíme ho hnát před soud? Za co přesně? Co vlastně takový člověk zradil? Naše nepřátelství k oficiálnímu nepříteli? Kdy bylo takové nepřátelství uzákoněno?

Pokud nás Rusové skutečně sledují tolik, jak si myslí české intelektuální a žurnalistické autority (a vyloučit to jistě nelze), musejí se královsky bavit – především nad tím, jak snadno přebírají někteří horliví antiputinovci putinovskou mentalitu. Živě si představuji pupkatého oficíra ruské tajné služby, který si z nedostatku lepší práce s širokým úsměvem čte ve svodce překlady výše citovaných výroků a říká si: To bylo řečí o svobodě slova a jen přijde první krize, už by přední liberálové za nesprávné názory posílali před soud a zatahovali do veřejnoprávních médií tajné služby. Proti tomu je Putinovo označování neziskových organizací placených ze Západu za „zahraniční agenty“ snad ještě celkem umírněný krok…


autor / Ondřej Slačálek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Vousaté strašidlo / Anastasie Molozina, Ondřej Slačálek > NP č.438 > Téma čísla Alexandr Dugin je dnes v západním tisku trochu za superstar. Stal se jí paradoxně díky těm, kdo na něm chtějí ukázat odpornost a nebezpečnost současného Ruska. Jeho jméno se zasvěceně zmiňuje na znamení, že novinář rozumí dnešnímu dění na východě. číst dále Medvěd, virus, diverzanti / Zuzana Brodilová, Ondřej Slačálek > NP č.438 > Téma čísla „Nechápu, jak někdo může ještě dnes nadávat na Židy, když jsou po ruce Rusové," napsal nedávno básník Roman Rops. Jeho sarkasmus je tak trefný, až z toho mrazí. Umíme vůbec o Rusku mluvit jinak než nesebevědomě? číst dále Bez peněz, ale hrdý / Daniel Černý, Ondřej Slačálek > NP č.447 > Téma čísla Do odborů vstupoval Michal Valíček (36) s ideály, dnes je předsedou odborové organizace v továrně na jižní Moravě. Mluvili jsme spolu o tom, co dnes odbory zmůžou, i o tom, jak pohyblivá složka mzdy dokáže hýbat s lidmi. číst dále Čas začít, čas skončit / Zuzana Brodilová, Ondřej Slačálek > NP č.419 > Téma čísla Nenáviděnou rodičovskou větu najednou říkáme sami. Otcova gesta, kterým jsme se ještě nedávno smáli, zničehonic předvádějí naše vlastní ruce... Z moci, kterou minulost někdy přebírá nad přítomností, se tají dech. Platí to, co známe z vlastního života, také při setkání s nejbližší minulostí? A patří už ti, kteří zažili „devadesátky“ mezi pamětníky? číst dále
celý archiv