NP č.456 > Pošli to dálAgent, kam se podívášOndřej Slačálek

Já jsem agent Sí Aj Ej, jsem nebezpečnej a jsem zlej. Čím víc jsem zlej, tím líp jsem placenej…“ zpíval svého času Pepa Nos. Reagoval tak na někdejší paranoiu z temných „zahraničních centrál“ a tajné služby Spojených států amerických, která podle Rudého práva měla stát za jakoukoli kritikou tehdejších poměrů.

Je víc než pětadvacet let po pádu sklerotického režimu, který se musel s kritikou vyrovnávat podobným způsobem – a abychom si snad Nosovu písničku zpívali zase. I přední liberální hlasy by najednou rády omezily veřejnou debatu, jinak totiž prý hrozí, že do ní proniknou jiné temné síly. A tak jindy svobodomyslný Martin C. Putna říká: „Lidé, kteří šíří kremelskou propagandu, jsou zrádci a patří před soud.“ Bývalý rockový hudebník a chartista Jan Macháček zase navrhuje, aby na televizní vysílání získaly vliv tajné služby – prý mají informovat televizní radu, kdo z expertů a komentátorů, zvaných na obrazovku, je skrytý ruský agent…

Jenže co když někdo kupříkladu „šíří ruskou propagandu“ proto, že s ní souhlasí, proto, že jej přesvědčila? Můžeme s ním jistě nesouhlasit, ale smíme ho hnát před soud? Za co přesně? Co vlastně takový člověk zradil? Naše nepřátelství k oficiálnímu nepříteli? Kdy bylo takové nepřátelství uzákoněno?

Pokud nás Rusové skutečně sledují tolik, jak si myslí české intelektuální a žurnalistické autority (a vyloučit to jistě nelze), musejí se královsky bavit – především nad tím, jak snadno přebírají někteří horliví antiputinovci putinovskou mentalitu. Živě si představuji pupkatého oficíra ruské tajné služby, který si z nedostatku lepší práce s širokým úsměvem čte ve svodce překlady výše citovaných výroků a říká si: To bylo řečí o svobodě slova a jen přijde první krize, už by přední liberálové za nesprávné názory posílali před soud a zatahovali do veřejnoprávních médií tajné služby. Proti tomu je Putinovo označování neziskových organizací placených ze Západu za „zahraniční agenty“ snad ještě celkem umírněný krok…


autor / Ondřej Slačálek VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Singl drama / Jan Stern > NP č.456 > Fejeton Kdybych byl Američan a psal o životě třicátníků, co jsou singl, budu mít jednou týdně sloupek v New York Times, za který si po třech letech pořídím vilu v Malibu. číst dále Stěrače stírají, agresivita narůstá / Filip Malý > NP č.456 > Pošli to dál Posledních několik let se více či méně pravidelně dozvídáme, že agresivita žadatelů o sociální dávky povážlivě roste. Naposledy jsme si mohli o neplechách chudých prosebníků o státní almužnu počíst z Jihomoravského kraje – prý pověstného vysokou mírou agresivity klientů. Řešení? Plexisklo a zvýšený policejní dohled. Jakkoli je tahle mediální zkratka čtenářsky dráždivá a atraktivní, je s ní jedna potíž – moc dobře nefunguje. číst dále Krize důvěry / Petr Pospíšil > NP č.456 > Téma čísla V tradičně proočkovaném Česku to zní jako konec světa. A přece – přibývá lidí, kteří odmítají očkování svých dětí. Sankce pro tyto rodiče se v nedávných měsících řešily v parlamentu i před Ústavním soudem. číst dále Když se chce, tak to jde? / Tomáš Brus > NP č.456 > Pošli to dál Ve věznici pracuju jako vychovatel už devět let a ta práce mě baví, i když je trochu frustrující, říkal mi. Většina odsouzených se prý po čase vrátí, ale čest výjimkám! Důležitý je, aby byli motivovaný, uvědomili si svoji vinu a chtěli se napravit. Když se jeden snaží, tak to jde, tvrdil nezlomně. číst dále
celý archiv