NP č.440 > Pošli to dálHajzlíky a civilizaceRad Bandit

Dnes aby jeden veřejný hajzlík pohledal. Ti, co můžou, čůrají na ulici, ti, co nemůžou, zůstali doma. Ti, co nemají „doma", tak nečůrají, anebo se hádají s ochrankou v obchoďácích, aby je pustila na záchod.

Dřív, v dávných časech, se čůrávalo na ulicích a města smrděla, chcanky tekly všude proudem. Když pak někdo přišel s nápadem otevřít veřejné záchodky, to bylo slávy. Pásky se stříhaly, starostové s manželkami u toho byli. To byla nádhera, a jak se v nich čůralo! Měly mosazná zábradlí, vykachlíčkované místnosti, leckdy červené, zelené i zlacené. Páni vlevo, dámy vpravo, keramická umyvadla, růžová mýdla. Bělostný toaleťák malebně povlával teplým londýnským, pařížským, pražským i benátským vzduchem. Vše na důkaz slávy moderní civilizace a jejích výdobytků. Evropa vzkvétala.

 

Teď aby hajzlík pohledal a dvacku k tomu. Ti, co můžou, čůrají na ulici, ti, co nemůžou, zůstali doma. Ti, co nemají „doma“, tak nečůrají, anebo se hádají s ochrankou v obchoďácích, aby je pustila na záchod. Slavné pařížské, benátské, pražské i ty londýnské veřejné hajzlíky zahradily tu mříže, tu ocelové dveře, jinde je rovnou zazdili. Pásky se dnes stříhají, když se otevírá Tesco, Kaufland či jiný předimenzovaný záchod.

 

Ty ale hlídají ostříží oči. Nedej bože, aby se do nich vagus přišel umýt, výletníky aby tu jeden pohledal. Nesvítí v nich totiž slunce, takže nejsou ideálním místem k procházkám. A tak myslím na osmdesátiletého Jona: „Kdysi jsem chodil na procházky, jen tak. Vzal jsem to od Oxford street na Picadilly. Teď jsem nebyl osm let. Od té doby, co zavřeli záchody, do centra nejezdím. Stydím se ptát v hospodách. Londýn pro mě jakoby umřel a já umřu v něm, a bez něho.“

 

Chcanky stále tečou proudem, nově se za ně ale platí pokuty. Ruce jsou nemyté a důchodci radši zůstávají doma. Civilizace upadá. Všimli si toho kluby seniorů, lidé trpící inkontinencí, taky maminy s dětmi a ti ostatní, co nemají rádi obchoďáky nebo odmítají pít kafe za šedesát, aby se mohli vyčůrat. „Prý ať dodržuju pitný režim, říkal doktor. A kde bych asi celej den chodila čůrat, pane doktore?“ Lidé bez domova o úpadku civilizace také vědí své. 


autor / Rad Bandit VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Soucitná ruka zákona / Rad Bandit > NP č.473 > Pošli to dál Až dvanáct set policistů v americkém Louisville bude vyškoleno pracovníky Mezinárodního centra solidárních organizací  číst dále Sváteční dilema / Rad Bandit > NP č.480 > Pošli to dál Prý chtějí o svátcích zavírat obchoďáky, aby si zaměstnanci odpočinuli a rozhostily se opravdové dny klidu. Jak skvělý nápad. číst dále Jiné maso je možné! / Rad Bandit > NP č.482 > Pošli to dál Představte si malou krabici, něco jako troubu, do které se vloží malé množství zvířecí tkáně a nastolením správných podmínek v onom klonátoru vyroste perfektní kus svalu. Řízek je na světě. číst dále

Nejčtenější články z tohoto čísla

Něco jsem vybudoval / Tomáš Havlín, Tomáš Malík > NP č.440 > Téma čísla Václav Kočka starší je tak trochu kolotočář bez kolotočů. Příští rok to bude už padesát let, co v Praze na Výstavišti pořádá tradiční Matějskou pouť.  číst dále Živobytí na pouti / Tomáš Havlín > NP č.440 > Téma čísla Půjdou kolotočáři demonstrovat? A co s tím mají společného Holanďané? Čtyři momentky ze života světských.  číst dále Labutí píseň autíček / Tomáš Malík > NP č.440 > Téma čísla Život světských obnáší vůni svobody, tvrdou řeholi a ne vždy snášenlivé reakce okolí. Mají kolotoče šanci i v 21. století?  číst dále Uklidněte se, maminko / Anna Hausnerová > NP č.440 > Pošli to dál číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv
//