NP č.440 > FejetonBryndáková oponaJan Stern

resized/img/clanky/801x268c-ad07-1728-header.jpg

Historici tvrdí, že roku 1947 po projevu Winstona Churchilla ve Fultonu padla napříč Evropou Železná opona. Já to posoudit nemohu, nebyl jsem u toho, neb jsem v podstatě jehně. Ale o padajících oponách přeci jen něco vím. Jedna padá do mého života každou chvíli a roztíná svět do dvou nesmiřitelných bloků. 

Historici tvrdí, že roku 1947 po projevu Winstona Churchilla ve Fultonu padla napříč Evropou Železná opona. Já to posoudit nemohu, nebyl jsem u toho, neb jsem v podstatě jehně. Ale o padajících oponách přeci jen něco vím. Jedna padá do mého života každou chvíli a roztíná svět do dvou nesmiřitelných bloků. Jeden tvoří skupina moudrých, vyrovnaných, interesantních a svěžími postřehy sršících džentlmenů, kteří jsou bezdětní. Druhý blok je tvořen bývalými moudrými a interesantními, kteří si dítě pořídí – a zmagoří.

 

Ten jev je mysteriózní. Sedíte s fajn chlapem, se kterým lze podiskutovat o teorii strun, počítačových hrách, Rosického šajtli, internetovém pokeru, geopolitických zvratech, zkrátka o věcech podstatných a světodějných, a najednou se narodí dítě (kterých se mimochodem rodí každou vteřinu miliony) a naproti vám sedí místo fajn chlápka mutant. Pleny, nebo co, mu zjevně ozáří a změní DNA. Opona mezi vámi spadne a jen tak nevyleze nahoru. Chvilku máte trpělivost, chvilku ty řeči o pacičkách a bobečcích snášíte a věříte, že to přejde. Ale ono se to nějak zanítí a léčba se vleče.

 

Po čase už vám kontakt s mutantem počne činit drobné obtíže. Nadhodíte třeba úvahu, jestli vesmír není náhodou hologram, a on vám začne vykládat, že to jeho geniální dítě včera na něco řeklo „ně! ně!“ Tak na něj koukáte a říkáte si: to není možný, on mě asi neslyšel, co mám dělat s tím, že dítě zažvatlalo? Jak to jako ovlivní temnou hmotu, nebo aspoň světové dějiny?

 

No nic, není vždycky nálada na finální otázky, uznáte, a tak vytasíte lehčí žánr. Nominaci na hokejový šampionát. Nahrávka na smeč. Vždycky přeci jede někdo, kdo tam nemá naprosto co pohledávat. Vždycky si jde dát hlavu do dlaní a zděsit se, co to zase ten blázen na lavičce povolal. Jenže mutant naproti vám si nedá hlavu do dlaní, divně mu svítí oči a začne tlachat o tom, jaký je to jeho bejbátko rarach, ano opravdu vysloví slovo „rarach“, které jste naposledy slyšeli od vaší babičky, a úplně vážně se vás snaží pobavit historkou o tom, jak si „rarach“ včera postavil hlavu a nechtěl si oblíknout oteplovačky. Slyšíte dobře: oteplovačky. Ten magor, místo aby nenechal nitku suchou na Růžičkovi, vám tu vážně vykládá o oteplovačkách. To už opravdu rozdýcháváte jen těžce, to už v hlavě řvete: proboha, já chci zase mezi normální lidi, vemte mě z týhle bryndákový žvatlorarachový oteplovačkový planety pryč, no ale nedáte nic najevo, křečovitě se usmíváte a cedíte skrz zuby nějaký zoufale neutrální fráze jako „to víš, děti“. Stejně si ale říkáte: proboha, přeci není možný, aby se zbláznil úplně, přeci ho musí vrátit mezi nás, svěží a interesantní, aspoň třeba nějaký otřes. A tak vytáhnete nejtěžší kalibr. Ukrajinskou (nebo jinou) krizi (naštěstí vždycky nějaká je). „Tam se to pěkně mele, co, viděl si to včera ve zprávách? To je hrůza, co?“ odpálíte raketu země vzduch. Jenže tam na druhý straně pořád tak dementně svítěj oči a vy vidíte, že raketa spadla na pole, že se blíží zase nějaký ten „brouk e-e“ nebo dokonce „lulání“, a tak přitvrdíte: „Ty zohavený mrtvoly, co, to je děs.“ Jenže krtečkovou propagandou zpracovaný nebožáky za bryndákovou oponou nějaký zohavený mrtvoly nezajímaj, za oponou dávaj asi něco do jídla, tam proběh brainwashing nebo hypnóza nebo lobotomie či kdo ví co. Zohavený mrtvoly nebožáka na chvilku sice umlčej, protože to i on pochopí, že je potřeba pokejvat hlavou nebo vzdychnout, jenže po pár vteřinách se vymytý mozek zase vzpamatuje, zavoní svěže vůní citrónů a dorazí vás historkou, jak ho rarášek včera vzal kolem krku a řekl „tatínku, nechoď pryč“. A to už litujete, že nemáte nějaký ten bryndák po ruce, neboť nemůžete ručit za to, že nebudete blinkat. No co v takové chvíli můžete dělat? Postavit berlínskou zeď z panáků, žádným jiným způsobem se ten ideový mor zastavit nedá.

 

Ne, vážně, čím to proboha je, že lidi z dětí tak vyšilujou? Jak to, že chlápek, co poslouchal Nirvanu a nosil na tričku Kill the System, je vám schopný se chlubit tím, jak ho má rádo čtyřletý dítě? Opravdu to považuje za svůj největší životní úspěch? Chlápek, co studoval na Sorbonně? Jak může takhle někdo zblbnout a změknout? To ho Kurt nic nenaučil? Copak by Kurt zpíval o tepláčkách? Pokud by je nenosil depresivní maniak?

 

Ale naštěstí žádný tepláčkovo-bubákovo-lulánkový strom neroste do nebe. Pravda a Růžička musí jednoho dne zvítězit nad lží a přesnídávkou. Berlínská zeď padne. Trvá to dlouho, je to bolestivé, ale zbortí se neodvratně. Rarach jednoho dne vyroste, vyraší mu první vous, stane se z něj pubertální satan, v pokoji si pustí něco stokrát hustšího, než byl něžný Kurt, a pak to všechno těm dobrovolně zmutovaným bláznům vrátí. Už to znám. Vím, jak probíhá taková nádherná satisfakce. To takový mutant jednoho krásného dne přileze smutně zpátky k vašemu stolu a zašeptá zdrceně, co že mu ten parchant řekl do očí. Většinou je to něco jako „Doprdele, nech mě žít.“

 

Ano, takhle to končí. Já samozřejmě v takové chvíli v hlavě skřehotám: dobře ti tak, to máš za ty oteplovačky. Ale nahlas vzdychnu, objednám panáka, řeknu „to víš, děti“ a s pocitem vítěze studené války sleduji, jak se ke mně zpoza padlé zdi plouží trabanťák v šusťáku, se kterým se konečně zase dá mluvit o temné hmotě, jež se nenachází v plínkách. 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Dobře vypečené gestapíčko / Jan Stern > NP č.454 > Fejeton Možná tomu nebudete věřit, ale jsou věci, o kterých se mi žertuje těžko. Ovšem nejspíše vás překvapí, které to jsou, či spíše, které to nejsou. číst dále Paradigma pekla / Jan Stern > NP č.451 > Fejeton Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv