NP č.426 > Kultura | Výtvarné uměníMorafaniJiří Ptáček

Osobnosti spojené s uměleckou skupinou Rafani se v různých personálních konstelacích přičinily hned o tři paralelní výstavy v brněnském regionu.

 

Je tomu teprve rok, co v brněnském Domě umění uspořádala svou dosud nejrozsáhlejší výstavu umělecká skupina Rafani. Jakkoli nebyla retrospektivní a nad průřezovou částí dominovala nová díla, bylo zřejmé, že je bilanční. Od založení v roce 2000 se Rafani stali pevnou součástí dějin českého umění a institucionálního provozu, prošli výraznými změnami uměleckého názoru i pozvolným personálním přeobsazováním. A koneckonců o třináct let také zestárli.

Nyní se Rafani do Brna vrátili a pro Wannieck Gallery připravili přehlídku Pán Much. Ve stejnou dobu ovšem jeden ze členů, Marek Meduna, představuje v Brně také vlastní práci. A pouze o dvacet kilometrů dál přenechali prostor galerie v Blansku dalšímu z nich, Jiřímu Frantovi s jeho nerozlučným druhem Davidem Böhmem. Spíš než na shodu náhod tak lze hádat plánovitou anexi Moravy.

Kdo vládne mouchám?
Ve Wannieck Gallery Rafani nejsou umělci v běžném slova smyslu, ale neobvyklými kurátory. Výstavu společně vybrali a zařadili na ni i některé zástupce vlastních řad. Do komentáře k ní napsali, že „médium jednotlivých děl není podstatné při hledání smyslu výstavy“ a „že důležitější je typ zobrazení, určitá inklinace“. První citaci zdánlivě vzdorujeme, když povíme, že návštěvník Pána much se nemůže cítit jinak než na výstavě kreseb. Na šedivých panelech jsou rozvěšeny řádky drobných prací na papíře od autorů různého věku a profesních zkušeností. Vedle umělců se objevují psychiatričtí pacienti, autor, který již netvoří, nebo člověk, který začal až na stará kolena. Tímto však vůbec nemusíme vypovědět nic o „médiu“, ale právě o oné „inklinaci“: volném a příčném procházení složkami s ilustrativním materiálem, ze kterých jsou vytaženy ty, v nichž zůstal odlesk bazálního sdělení, právě ustaveného a přitom přímo napojeného na lidské vědomí, tedy toho základního, proč kresba dávno nezmizela ze zemského povrchu.

Kdo krade psy?
O Markovi Medunovi (*1974) se ví, že je nesmírně zajímavým umělcem či přinejmenším nejvýraznějším malířem své generace, ale také to, že ho širšímu uznání vzdaluje jak skupinová identita Rafanů, tak i nedostatek příležitostí poznat jeho dílo komplexně. Doufejme, že Mezi zloději psů bude počátkem nové reflexe jeho nadání. Nemělo by tomu bránit ani upřednostňování vrstev a spletí významů a výtvarných jazyků před srozumitelností. Jeho umění je jako detektivka s archivy stop a hromadami doličných předmětů, kterými lze bloudit, dokud se samotné bloudění nestane radostí.

Kdo dělá oči?
Také Jiří Franta (*1978) s Davidem Böhmem podnikají časté exkurzy do oblasti kresby. Vedle zjevné hbitosti kreslířského projevu ovšem vždy kladou důraz na procesuální a performativní hlediska. S vtipem a nevázaností zkoumají, jak a čím lze kreslit. A přestože tentokrát Epicentrem jsou sochy (vlastně kameny, kterým autoři nechali vyvrtat oči), také zde se autoři dotkli tématu jim vlastního. Tím nejprimitivnějším způsobem změnili amorfní Nic v osobnost. Protože na místo, kde Nic není, stačí nakreslit dvě tečky a hned vás Někdo pozoruje. A rovněž obráceně.

Pán much. Wannieck Gallery, Ve vaňkovce 2, Brno (www.wannieckgallery.cz). Výstava potrvá do 26. ledna. – Marek Meduna: Mezi zloději psů. Fait Gallery, Božetěchova 1, Brno (www.faitgallery.com). Výstava potrvá 14. listopadu. – Jiří Franta a David Böhm: Epicentrum. Galerie města Blanska, Dvorská 2, Blansko (www.galerie.blansko.cz). Výstava potrvá do 13. listopadu.


KRIZE BEZE SMYSLU

Aby toho nebylo málo, byl rafan Luděk Rathouský šedou eminencí další brněnské výstavy Krize bez smyslu. Kurátorka Kateřina Štroblová na ní zařadila mladé autory hledající „vyústění z trendu návratů k modernismu a avantgardě. Tito autoři se svými díly staví mimo realitu, staví vlastní světy, mnohdy na pomezí rozumového vyjádření a mimo vnímání světa běžnými smysly.“

Krize beze smyslu. AZ Tower (21. patro), Pražákova 69, Brno. Výstava trvala do 27. října.

ADAM HOLÝ

Fotografa Adama Holého nejlépe znají pravidelní čtenáři Živlu. Je senzualista s citem pro oslnění světlem a vyzývavý eroticismus. Po tenkém ledu mezi spirituálně romantickým údivem nad ženskou krásou a velkokapacitní oplzlostí chodí tento hřmotný muž už roky a poměrně obratně.

Adam Holý: Outer Core. Polansky Gallery, Štefánikova 43a, Praha 5 (www.polanskygallery.com). Výstava potrvá do 22. listopadu.

 

 


autor / Jiří Ptáček VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA