NP č.422 > FejetonKdyž pražce nestačíJan Stern

Roku 1981 se nic moc zajímavého nestalo...

 

 

Roku 1981 se nic moc zajímavého nestalo. Antigua a Barbuda vyhlásila nezávislost na Velké Británii, v Praze otevřeli Palác kultury, byl objeven virus AIDS, v zajetí se narodila první panda, konal se 16. sjezd KSČ, na Ronalda Reagana a Alžbětu II. byl spáchán atentát, Wojciech Jaruzelski vyhlásil stanné právo, Pepsi Cola vstoupila na čínský trh, Gustáv Husák zavítal do Etiopie a Jižního Jemenu, byl zakázán veškerý lov velryb, manželka Mao-Ce tunga Zelená řeka byla odsouzena k smrti, šest jugoslávských dětí vidělo Pannu Marii, rezignovala italská vláda kvůli spojení s fašistickými zednáři, François Mitterrand zvítězil v prezidentských volbách, byl zavražděn bangladéšský a egyptský prezident, Izrael bombardoval jaderný reaktor v Osiraku, Charles si vzal Dianu, vznikla MTV, v Mauretánii zakázali otroctví, vznikly hudební skupiny Napalm Death a Elán. Jak praví klasik: nuda, nuda, šeď, šeď. Ale jedna zajímavá věc se přeci jen odehrála: jel jsem prvně v životě vlakem. S dědou do Křince.

 

Bylo mi pět. Netuším, jak je to možné, ale byl jsem tehdy jízdou samotnou plně uspokojen. Vážně nevím, proč pětiletému klukovi stačí ke štěstí pražce, vůně kolomazi a falický tvar soupravy. Prostě to tak je. Jenomže, jak mi začaly přibývat roky, falus a kolomaz mi nějak přestaly stačit. Kouzlo vyprchalo. A já tak od jisté doby řeším kardinální problém: co mám ve vlaku proboha dělat? Jak tam ty hodiny přežít? Ne, já vážně tápu a vezmu zavděk dobrou radou.

 

Kultura mne bohužel nechává ve štychu. Ta totiž ohledně pobytu ve vlaku lidem jenom blbne hlavu. Namlouvá jim neuvěřitelné nesmysly. Že ve vagónu lze podiskutovat s průvodčím o funkci ruční brzdy a na místě ji prozkoušet. Že to možná řídí Tom Hanks a jede to na severní pól. Že se tam Matýsek může klidně posrat durch. Že když vás zapíchnou, nadutý Belgičan to vyřeší do první zastávky. Že v Hošticích vám přibrzdí ta vyvinutá, co už pak nikde nehrála. Že na střeše dělají kovbojové a agenti stojky. Že tam můžete sbalit Natašu Gollovou na neuvěřitelně blbý kecy. Že podél trati můžou lítat zbytky série C-L. Že se lze v kupé naučit egyptsky snadno a rychle. Že můžete potkat Anděla, a ten zase Vyhlídku, nebo dokonce kouzelného dědečka, co vede komunálně-satirické rozprávky. Ba, že to celé řídí Burian s precizní znalostí morseovky, takže bude o zábavu postaráno.

 

Celé tohle bujaré pop-kulturní snění má zakrýt jednu jedinou, bolavou pravdu: že vlak je prostě nejnudnější místo na světě. Jistě, existují obvyklé iluze o tom, jak se lze ve vlaku zabavit. K nejnebezpečnějším iluzionistům patří tzv. diskutéři, kteří se pokoušejí zapříst hovor se spolucestujícími, jim do té doby zcela neznámými. Tuto úchylku již naštěstí analyzovali Sobota, Šimek a Nárožný ve své scénce, a pokud správně interpretuji větu „vy jste mě kop obličejem do nohy“, zdá se být jasné, že tudy cesta nevede.

 

Takřečení bageťáci zase předstírají, že celou jízdu vlakem lze prožrat. Kdepak, přátele, nelze. Řízek v chlebu zmizí už ve Vyšehradském tunelu, lanšmít dojde u Vraného a za Davlí už se do vás nevejde ani křupka, za to vám ručím. A prázdnota vás počne znovu obestírat.

Tzv. okýnkáři živí odpradávna mýtus, že pohled na ubíhající krajinu zabaví víc než vila Vyvolených. Já teda nezbožňuji reality show, ale buďme objektivní: Prasečák ani kupky sena Vladkův hysterák nahradit nemohou.

 

No a pak jsou tu samozřejmě tzv. študenti, kteří předstírají, že ve vlaku lze číst knížky, noviny, internetové noviny, pracovat nebo cosi podobného. To samozřejmě může dělat jen hluchý, který neslyší, jak se omladina vedle baví („on je fajn, ale se sockou fakt chodit nebudu“), neřkuli – nedejbože – dokonce filozofuje („do politiky by měli chodit jen ti, co si už nakradli v byznysu, aby už nemuseli krást v politice“), což může být obzvláště zraňující.

 

Ne, přátelé, tohle nemá řešení. Jestli nějaké máte, prosím vás, napište mi. Podotýkám ovšem, že na pohádky o erotických dobrodružstvích v tunelu nevěřím, ty si nechte od cesty.

 

Jediná věc, o níž dnes už bezpečně vím, že se dá ve vlaku dělat, je psát fejetony, minimálně tento. Ale pokud vás neuspokojil, mně nenadávejte. Co byste chtěli bez Hankse a vyvinutý?


 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Sinfonietta / Jan Stern > NP č.491 > Fejeton Mám rád vědce. Nejsou obvykle tak zábavní jako ti v seriálu Teorie velkého třesku, ale šeď to rozhodně není. S gustem sleduji zejména jejich zápolení s všedním životem a inovace, které do něj vnášejí. číst dále Vánoce: Návod k použití a přežití / Jan Stern > NP č.388 > Fejeton No jo, už je to tady zase. Vánoce čili všeobecné pomatení mysli. Důkaz je samozřejmě už ta Neckářova písnička.   číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv