NP č.413 > UličníciTrošku si onďaťTomáš Havlín

resized/img/clanky/801x268c-aec2-1254-header.jpg

Léta pracoval v dělnických profesích, dnes prodává Nový Prostor. Pana Zoltána Halásze (57) můžete již rok a půl potkávat před hotelem Grand v Brně.

Jak jste se dostal k prodeji Nového Prostoru? 

Bylo to předloni v zimě. Předtím jsem pracoval pro jednu právničku na Vysočině, kde jsme jí opravovali chatu. Ona už to pak ale nemohla realizovat, a tak nám řekla, ať jdeme do Brna, že tam je robota. Asi po jednom dni stráveném na ulici jsem tady potkal sociálního pracovníka, který mi NP doporučil. A tak jsem začal.

 

Co jste dělal předtím v životě?

Dřív jsem pracoval jako horník, na to jsem se u nás v Prievidzi i vyučil. Pak, když jsem se přestěhoval do okresu Levice, jsem začal pracovat v zemědělství. Ošetřoval jsem býky, krmil je, a když jsem si udělal řidičák, jezdil jsem i s traktorem. Po revoluci jsem začal trochu podnikat, ale nešlo to... S přítelkyní jsme se pak přestěhovali do Piešťan, kde jsem taxikařil až do doby, než mi jeden zákazník dal tip, abych šel přes agenturu pracovat do Česka. A tak jsem se stěhoval dál, to bylo v roce 2007. Nejdřív jsem dělal v brněnské slévárně, potom v továrně v Krnově, ale když snižovali stavy a agenturní zaměstnanci museli jít, vrátili jsme se za prací na čas do Trnavy. Mimo to jsem ještě pracoval na stavbách. No, pestré to bylo...

 

Zmínil jste přítelkyni, stěhuje se s vámi?

Ona mi před osmi lety zemřela, byla nemocná...


Chovali se jinak

 

Za dobu prodeje NP máte celkem bohaté zkušenosti s médii. Můžete je čtenářům přiblížit? 

Před minulými vánocemi jsem vystupoval v dokumentu České televize a také jsem dával rozhovor do rádia Proglas.

 

O jaký dokument šlo? 

Jmenoval se Účet jednoho dne (k zhlédnutí online na www.ceskatelevize.cz - pozn. red.) a vystupovali jsme v něm dva, spolu s Milanem Podborským. My jsme byli dobří kamarádi, jeden druhému jsme pomáhali. On o sobě říkával, že byl velkým podnikatelem, na kterého ušili boudu, ale seznámili jsme se na ulici před Grandem, kde jsem mu taky poradil, ať zkusí prodávat Nový Prostor.

Ten dokument byl spíše o něm, v ČT mu ale řekli, jestli by si nesehnal ještě někoho blízkého, s kým by natáčel - a on si vybral mě. Celkově šlo v dokumentu o to, že vzali nás, kteří máme hluboko do kapsy, a naproti tomu nějakého podnikatele, který točí miliony, a ukazovali, jak například kdo nakupuje.

 

Měl jste potom nějaké reakce od čtenářů NP nebo širší veřejnosti?

Hlásili se ke mně lidi, že mě viděli v televizi, tak jsem se jich ptal, co si o tom myslí. Ale většinou jen kývali hlavou... asi si každý udělal svůj názor. Možná mi ho nechtěli prozradit anebo se báli, že mě urazí.

 

Vy sám jste byl s výsledkem spokojený?

Možná jsem od televize očekával lepší dokrútku, lepší celkový dojem. Že když natáčejí a nějak zobrazují nižší vrstvy, že by tam měli dát něco jiného nebo by to mělo jinak navazovat. Prostě jsem měl pocit, že vyšší vrstvě projevili víc náklonnosti.

 

Jaký pro vás byl vůbec kontakt s novináři?

Co se rádia týče, bylo to příjemné, v Proglasu jsem se setkal s milou paní nebo slečnou. A filmaři, ti už se jinak chovají nebo dávají najevo... je to jiné. Byli slušní, vyšli vstříc, to nemohu říct, ale prostě se chovají jinak.

 

Mohl jste mluvit do výsledné podoby pořadu?

Byli jsme dohodnutí, že ještě než půjde do TV, půjdeme se na něj podívat, jestli bychom nechtěli něco změnit. Ale samozřejmě jsme to neviděli, šanci jsme nedostali. Pak už se za mnou stavil jenom producent, koupil si NP a ptal se po Milanovi. A také jsem jednou zahlédl kameramana, ale jinak nic.

 

Také bych se rád zeptal na Milana. Jste stále kamarádi?

Nevím, co s ním je. On se pak začal nějak aktivovat a od té doby nejsme v kontaktu. Předtím říkal, že odjede za prací, ale nevím, jestli odjel. Těžko říct, jestli se má dobře nebo špatně. Už se neozval a tak se nevídáme.


Neděláš to dobře

 

Potkáváme se v 5. patře střediska Armády spásy na ulici Mlýnské v Brně. Vyjeli jsme sem výtahem a pro cestu do nejvyššího patra museli přiložit speciální čip. Co musí člověk udělat, aby se sem dostal?

Tady nahoře jsou již malé byty, viděl jste, že mám malý pokoj sám pro sebe. Dole pod námi je nejprve noclehárna a nad ní ubytovna. Sem se pak dostane jenom člověk, který pracuje, má příjem, je po tříměsíční zkušební lhůtě a absolvoval aspoň měsíc na ubytovně.

 

Můžu se zeptat, kolik zde platíte?

Záleží, kolik má měsíc dní. Když třicet jedna, dělá to 3565 korun měsíčně, 115 korun na den.

 

Máte kromě NP ještě jiný příjem?

Krátce teď brigádničím přes agenturu v jedné továrně na airbagy. Nevím, jestli si pod tím někdo něco představí, ale dělám pasivátora, což znamená povrchového obraběče kovů. Není to těžká práce, ale pracuje se u pecí a směny trvají dvanáct hodin. Platí se 60 Kč na hodinu, takže když jdu po směně z práce, mám vyděláno 660 korun - hrubého...

 

Teď v zimě byla nejrůznější pražská zařízení pro lidi bez domova výrazně přeplněná. Jak to vypadá na Mlýnské?

Také tu mají noční krizové centrum, a kdo nemá na noclehárnu, může zadarmo přespat aspoň v jídelně. Je to tu o něco dražší než v Praze. Zatímco tam stojí noclehárna dvacet korun, tady je to za třicet pět, ovšem i se snídaní. Jsou tu i další noclehárny, ale ty mohou být klidně za padesát. Ze zdejší nabídky je to prostě ještě ta nejlevnější varianta.

 

Jak se vlastně díváte na bezdomovce. Jste v situaci, kdy můžete sám pomoct?

Pomůžu, co by ne, kolikrát dám a nechci zpět, ale zas se to nesmí překlopit k využívání. Když už je to moc, řeknu mu: Tak podívej, trošku se snaž i ty. Nemůžeš se spolehnout, že já mám nebo že ti někdo jiný dá. Musíš se i sám posbírat a trošku si onďať. Jsou tu lidi, se kterými se takhle po večerech bavím. Říkám jim, kolik lidí tu spalo venku a pak se vzchopili. Je třeba to i tak robiť, je třeba někdy i říct: neděláš to dobře.

Často tady mluvím s mladými, a proto také neschvaluju, že se všude zavedly automaty. Jsou to totiž právě herny, kdo rozbil už mnoho rodin a poslal lidi na ulici. V Piešťanech byl jeden kolega, taxikář a taky hráč. Nezajímal se o tržbu, kterou měl odevzdat, prostě ji naházel do automatu a bylo mu to jedno. A to už byl i na léčení.

 

Máte dojem, že by se ve vztahu k problémům, o kterých se bavíme, měla změnit i sama společnost?

Ale mohla, je fakt, že se tady nemáme dobře jako ve vyspělých státech. Všichni ale musíme přiložit ruku k dílu. A nejsem proti změnám, ale myslím si, že lidé si to dost často sami pokazí. Co jsem viděl, tak to jde pořád spíš k horšímu.


Jak rozhodne komise

 

Co děláte rád ve volném čase?

Dřív jsme s Milanem jezdili na víkendy po historických památkách. Byli jsme například v Pisárkách, kde je velká trojpatrová expozice o pravěkém osídlení Moravy. Měli jsme krásný den, a tak jsme se i fotili. Teď občas někam vyjedu sám. Svezu se třeba desítkou na konečnou, kde jsou pěkné vrchy. Jde si tam příjemně vyonďať a poběhat si, někdy si jdu sednout ven s kamarádem nebo kamarádkou při hudbě. Není to tak, že bych šel jen z roboty do roboty a spát. Je třeba žít, a jak se člověk blíží ku konci, tak možná ještě víc naplno.

 

V Brně byste chtěl zůstat již nastálo, líbí se vám?

Chtěl, protože na Slovensku už fakticky nikoho nemám. Rodiče zemřeli a zůstal jenom bratranec, se kterým si občas zavoláme. V Brně se mi líbí. Žil jsem i v dědinách, kde obchody nebyly a na nákupy se muselo chodit pět nebo šest kilometrů, ale vždycky jsem měl raději spíš větší města. A na lidi si tady nemůžu stěžovat. Někteří se zastaví a pokecají, člověk si s nimi rozumně podebatuje. Také v robotě je dobrá parta. Hádku neuslyšíte, není tam to, že by jeden na druhého křičel. To se mi líbí, ono kdyby vám někdo v jednom kuse nadával, přejde vás i chuť do života. Klobouk dolů, že jsou tu takoví lidé, kteří raději pomohou, než aby vás utopili.

 

Jak dlouho ještě můžete bydlet v Armádě spásy?

Teď mi prodloužili smlouvu do června. Oni ji vždycky dají na půlrok s tím, že pak se uvidí, a přitom říkají, že ubytovna je jen startovní a nikdo by v ní neměl zůstat do smrti.

Já bych chtěl ven, je to takový můj sen. Podal jsem si teď žádost o obecní byt na Brno-Sever, tak se uvidí. Už mě obeslali, že jsem v evidenci, tak je otázka, jak rozhodne komise.

 

Byl by pak prostor i pro partnerku?

To je pozdější. Tady na Armádě nemůžete s přítelkyní být. Může přijít zvenku na návštěvu, ale bydlet spolu nemůžete.


Tomáš Havlín autor / Tomáš Havlín VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Chybí tady uvolněnost / Tomáš Havlín > NP č.380 > Rozhovor Pod ženským jménem se skrývá muž. Aramisova je režisér, který si postupně vydobývá renomé. Hovořili jsme spolu o festivalu v Cannes, Věře Chytilové i ponožkách za dvacku z Holešovické tržnice.   číst dále Dějiny jednoho domu / Tomáš Havlín > NP č.378 > Dějiny přítomnosti Než upadl do stádia klinické smrti, nabídl mi zkušenost života v komunitě. Jako centrum spolkového dění ovšem sloužil už dávno. O kom je řeč? O Dělnickém domu na Spolkové, slavném brněnském „téhácéčku“.   číst dále Mám to na háku / Zuzana Brodilová, Tomáš Havlín > NP č.452 > Téma čísla Jmenuje se Milan, ale většina lidí ho zná jako MC Špínu. Vypátrat ho při jeho cestách po Praze trvalo déle než týden. Řeč byla nejen o zpívání ve svahilštině, ale také o tupých policajtech nebo životě jeskynního muže a pytláka v Beskydech. číst dále Jednou nohou v kriminále / Zuzana Brodilová, Tomáš Havlín > NP č.401 > Rozhovor Jako státní úřednice je vázaná mlčenlivostí, přesto mlčet nechtěla. O rodinách, které se z existenčních důvodů „dobrovolně“ vzdávají dětí, o zhroucení systému sociálně-právní ochrany dítěte i o stereotypním obrazu sociálního pracovníka...   číst dále Uvolněný Toxxx / Tomáš Havlín, Lukáš Rychetský > NP č.362 > Rozhovor Proslavil se jako člen kapely Supercrooo, která rozhodila pravidla českého rapu. Od té doby patří k stálicím hiphopového nebe: Hugo Toxxx. Pro některé barvotiskový pozér, pro jiné nejlepší český MC. Sám rapuje: "Jednoznačnost je největší klam..."   číst dále Život v garáži / Tomáš Malík, Tomáš Havlín > NP č.397 > Téma čísla Bydlet v garáži je v lecčems krajní podobou chudoby. Cynicky řečeno, na chudobu by stačilo i méně. Na dvou pražských místech ale také vidíme, že ani v garáži nemohou být lidé šťastní. Pokud by snad byli, stejně budou muset za svým štěstím odejít.   číst dále Bezdomovcem v zemi samurajů / Tomáš Havlín > NP č.379 > Rozhovor Předtím, než se šla Kajoko Jakuwa podívat na stávku odborářů, sešli jsme se k rozhovoru v jedné pražské kavárně. Má bezdomovec duši? A může být samuraj?   číst dále Tichý vítr z hor / Tomáš Havlín, Alexandr Budka > NP č.383 > Rozhovor Jaromír Švejdík je na první pohled nenápadný člověk. Ale při bližším ohledání za ním stojí nejen kapela Priessnitz a netrpělivě očekávaný Alois Nebel, ale v jistém smyslu i celý „magický“ Jeseník.   číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv