NP č.398 > FejetonHonza Stern nemá pípJan Stern

Tak je to tady, přátelé. Jistě jste si toho již také všimli.

 

Minimálně dle úpornosti, s jakou se reklamní kreativci snaží nacpat kopací míč do každé druhé reklamy a dle toho, že zaměstnanci fast-foodů povinně oblékli silonové dresy (ergo ňadra dospívajícího personálu jsou konečně řádně obepnuta), jste jistě správně určili, že je zde zase jedno fotbalové mistrovství, na něž se náš tým jakýmsi tajuplným způsobem kvalifikoval.

Pro mnohé z nás z toho plyne řada povinností. Hostinští jsou povinni věřit, že jim Rosický a Čech vykompenzují vyšší DPH, což jim málokdo závidí.

Intelektuálně disponovaní spoluobčané jsou povinni otužit svou nervovou soustavu a připravit ji na zákeřné „hop, hop, hop“, jež se může nečekaně vynořit kdykoli a odkudkoli.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání musí vyhlásit pohotovost, neboť nelze vyloučit, že čeští reprezentanti budou cosi slavit a skandovat do kamery něco o pánském přirození a svých kriticích, neřkuli možná o přirození svých pánských kritiků – takže vyškolení specialisté musí být připraveni vypípávat improvizovaně a okamžitě v přímém přenosu.

Ale zdaleka nejtěžší povinnost, ba historický úkol, čeká na televizní moderátory. Oni musejí být připraveni na vše, tedy i na nejhorší. A tím nejhorším zdaleka není to, že na šampionát jel Kolář místo Štajnera. Moderátoři musejí být připraveni dokonce i na to, že bychom tu fotbalovou slávu vyhráli, a v takovém případě musejí mít bezpodmínečně připravenu onu proslulou „vítěznou frázi“.

To je přetěžký žánr s dlouhou tradicí. Když Emil Zátopek vyhrál tři olympijské medaile, zněla vítězná fráze ve filmovém týdeníku: „Major Zátopek splnil svůj závazek!“ No, tak na tu už se moc nenavazovalo.

Karol Polák se roku 1976 omezil na prosté a nepřekonatelné „gól, jsme majstry Európy vo fotbale!“ Jenže tím svým následníkům zavařil, neboť takto prostě už to příště nešlo. Bylo třeba zapnout mozkovny a tvořit.

V Naganu z mozkovny vyšlo „Přepište dějiny“, jak známo. Originality v tom bylo habaděj, želbohu dodnes se týmy akademiků přou o to, co to vlastně mělo znamenat. Leč cosi bytostně českého v tom imperativu bylo, to musí každý uznat.

Pak jsme také „otevírali zlatou bránu“. Potíž je, že v oné dětské říkačce, na niž se odkazovalo, se praví, že „kdo do ní vejde, tomu hlava sejde“, což bylo poněkud morbidní, a to aniž by kdokoli v tu chvíli cokoli tušil o úrovni ruských vnitrostátních aerolinek.

Bezpečnější jistě bylo „vítej zlatý hattricku“, leč méně soustředěné diváky to trochu znejistilo, neboť nebylo jasné, zda moderátor neoslovuje nějakou svou halucinaci.

Pavel Čapek při závěrečném špurtu Kateřiny Neumannové v Turíně 2006 sice také něco volal, bohužel mu nebylo vzhledem ke zjevnému srdečnímu kolapsu rozumět.

Je zřejmé, že je třeba se vyhnout podobným nedoladěnostem a mít připravenu vítěznou frázi opravdu nespornou a naléhavou.

Doporučuji vybrat ze tří následujících: a) Evropo, něco s tebou je vážně v nepořádku!

b) Fotbal nemá logiku!

c) Bože, my se toho Bílka nezbavíme!

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Košatéři, končíme! / Jan Stern > NP č.462 > Fejeton Existuje takový hezký obrat: nemoc z povolání. Vymysleli ho kvůli učitelkám, ale ono z každého povolání člověk dříve či později onemocní. číst dále Hoštice 4.0 / Jan Stern > NP č.503 > Fejeton Nedávno jsem se znenadání ocitl na jakési debatě moudrých. To bývá těžká chvíle v životě lidském. A byla. Mluvilo se tam o budoucnosti. Přesněji o „čtvrté průmyslové revoluci“. To je jako to, že všechno budou dělat roboti. A všechno bude digitální a kyber a smart a tydlety věci. číst dále Šmejdi rumburacký / Jan Stern > NP č.466 > Fejeton Měl jsem babičku. Nebyla nijak výjimečná. Vařila kompoty, drbala a byla sprostá jak dlaždič po třetím rumu. Ale jedna věc na ní byla hodna pozorování: Mluvila na televizi. Tedy, rozumějte, nemluvila na ni, když byla vypnutá, na tyhle nóbl psychické poruchy jsme u nás neměli. Babička mluvila na bednu zapnutou, na postavy na obrazovce. Jako kdyby ji mohly slyšet. Kolikrát jsem se snažil zaostalou generaci upozornit, že to jaksi nemá smysl, ale babička pokaždé nesouhlasila jak po třetím rumu.   číst dále S jemností baletky / Jan Stern > NP č.502 > Fejeton Sociologové a jiní logové se přou o to, v jakém světě vlastně žijeme. Divím se, že jim to ještě nedošlo. Žijeme ve světě lhostejnosti. V odfrkávací civilizaci. číst dále
celý archiv