NP č.384 > Pošli to dálNávrat cenzuryAlexandr Budka

Dějiny mají tendenci se opakovat a některá dávno překonaná zla se nám vracejí ve stále nových podobách. Cenzura, tedy omezování šíření informací, je toho dokonalým příkladem.

 

Poprvé ji zrušil již Josef II., aby ji po čase opět v mírnější podobě obnovil. Existovala až do roku 1968, ovšem za normalizace se vrátila v nové inkarnaci coby neblaze proslulý Český úřad pro tisk a informace. Ten zanikl roku 1988, pak přišla listopadová revoluce a zdálo se, že je definitivně vyhráno. Svoboda tisku je přece pilířem demokracie.

Poslední dobou jakoby se nám normalizace plíživě vracela, hlavně tam, kam dosáhnou politici. Mezi ty nejschopnější jistě patří i Miroslav Kalousek, ostatně mu to stvrdil i jakýsi prestižní zahraniční časopis opakovaným udělením ceny pro nejlepšího ministra financí. S médii, hlavně těmi našimi, to prý Mirek opravdu umí, a to napříč názorovým spektrem. Nepřímo to potvrdila i interpelace poslance Paroubka, který poukázal na schopnost některých vládních politiků kupovat si pomocí zadávané inzerce i nepříliš přátelsky nakloněné listy, jako třeba Právo.

To s veřejnoprávními médii to je jednodušší. K jejich ovlivnění mají politici mnohé páky a není třeba plýtvat penězi. Zvláště nyní, když se mění ředitelé. Ten rozhlasový už se stačil ukázat jako zdatný normalizátor. Atmosféra na Vinohradech houstne, začíná se propouštět a k tomu si ještě znejistělí redaktoři v mailu přečetli tlumočené rozhodnutí: „O Kalouskově facce a všem, co s ní následně souvisí – neinformujeme.“ Zdatný politik je zkrátka připraven na vše a není nad to, mít po ruce záchrannou brzdu, když se to s budováním pověsti rázného chlapíka trochu přežene.

 


autor / Alexandr Budka VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA
celý archiv