NP č.356 > FejetonSlunce, seno a antidepresivaJan Stern

Možná vás to překvapí, ale na tomto místě měl být původně zcela jiný fejeton. S názvem „Jak si Trautenberg založil stranu a málem vyhrál volby“. Byl však redakcí odmítnut jako neaktuální a málo laskavý, načež jsem byl upozorněn, že by tento fejeton měl být „vyletněný“, „prázdninový“, „dovolenkový“, „sluníčkový“ a „optimistický“. Tak začala největší akce v dějinách fejetonování.

 

Přitlačen k letní zdi, nabídl jsem fejeton „Užíváte si svou dovolenou stejně jako táborový vedoucí, který právě pozval vaše dítě do stanu na erotickou masáž?“ Ten byl však označen editory Nového Prostoru jako zbytečně naturalistický a málo optimistický. Vyloženě skotačivý textík „Jedno svinské klíště – možná doživotní ochrnutí“ však redakce kupodivu také smetla ze stolu. Vodácká romance „Zpod jezu nevyplave ani nejlepší plavec“ byla označena za doslova zádumčivou. Ať prý napíšu radši nějakou vzpomínku na prázdniny ze svého dětství, to že mi jde nejlíp a vždy se přitom rozněžním. „Horký asfalt na liduprázdném sídlišti“ ale také nezaujal. Šéfredaktor se při čtení prý potil a šla na něj deprese. Ani hezká vzpomínka na hotel, v němž jsem strávil svou první dovolenou v Jugošce, se pánům redaktorům nepozdávala, patrně kvůli zmínce, že hotel později rozstřílela jakási osvobozenecká armáda. A titulek „Veliký Tito, vstaň z hrobu a zašlápni tu chamraď“ prý také nebyl ideální. Musím přiznat, že jsem byl už docela v úzkých. Lehce pikantní a satirický textík „Lízni si salmonely“, s mnoha podrobnostmi, z čeho všeho se dá vyrobit zmrzlina, zatípnul sponzor časopisu, výrobce nanuku Méďa Béďa. Není divu, že redakce, která už dva měsíce jede na Méďovi Béďovi, si moc nepochutnala ani na fejetonu „Bleskové záplavy a jiné excesy letního počasí“. „Všechny pohlavní choroby plážového inženýra“ sice docela vzbudily veselí, ale redaktorka Křížková po přečtení propadla záhadné úzkosti a měsíc pak běhala po různých vyšetřeních, takže z kolegiality redakce text raději nezařadila. To už jsem měl vážně pocit, že se v Novém Prostoru s fejetony trochu plýtvá. Uznávám, že můj text „Proč v létě nikdo nikde není a nic nedělá?!“ byl trochu zapšklý a stornoval jsem ho sám. Ale „Třešně jsou červivé a meruňky plné dioxinů“ myslím mohly s přimhouřením oka klidně projít. Neprošly a neprošel ani roztomilý „Okradený brigádník“. Fejeton „Hmyz útočí“ byl pak dokonce klasifikován jako „neurotický“. Když redakce hodila do koše i nejsluníčkovější a nejněžnější fejeton, jaký jsem kdy napsal, vyžádal jsem si závažný pohovor s vydavatelem. I on mne ovšem přesvědčoval, že věty typu „Ahoj, jsem sluníčko, ukaž se mi a udělám ti rakovinku“ nejsou nabity pozitivní energií. Moje přepracovaná cool verze „Dealer sluníčko“, v níž jsem naznačil, že úžeh může přivodit podobné zážitky jako halucinogenní droga, se zase asi zdála moc odvážná. Propadal jsem pomalu zoufalství. Šéfredaktor mi trpělivě vysvětloval, že můj pohled na svět je trošičku škarohlídský, že z mých textů zrovna nekape cit, a že mnozí čtenáři ve svých listech již naznačili cosi o mém cynismu. Uznal jsem, že kritika je objektivní a konstruktivní a vzepjal se k mohutnému výkonu. Můj fejeton o příjemné domácí dovolené na Mácháči „Prezervativy, fekálie a sinice“ sice ještě nebyl to pravé ořechové, to jsem sám cítil, ale optimistický kousek „Voda jako kafe“ už myslím dosahoval správných letních parametrů, byť ani on neprošel, neboť jsem v něm prý ropnou katastrofu v Mexickém zálivu pojal trochu nestandardně. Jakýmsi vrcholem optimistické letní vlny na mém pracovním stole byl fejeton „Tulácká rána“, v němž jsem poeticky popsal, jak skupinka Čechů stírá rosu na kolejích v Kalábrii poté, co krachla jejich cestovka. Světe div se, ani on se však nedostal do tiskárny. Přesto mne šéfredaktor ujistil, že jsem udělal velké pokroky a že za rok už budu mít na pravý letní fejeton řádně natrénováno. Letos tedy prozatím aspoň tato stručná zpráva o neschopnosti. Všem vám přeji léto zalité sluncem, dobrý UV filtr a pokud možno žádné vuvuzely v doslechu.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Zločin a trest / Věra Černá > NP č.356 > Pošli to dál Psal se rok 1997 a stejně jako na jiné střední školy, přišel i k nám pověřený policista, aby odvyprávěl přednášku o nebezpečí spojeném s užíváním drog. Krom jiného jsem se tenkrát dozvěděla, že extáze se hází holkám do pití, když se nedívají. Ty se pak po mnohahodinovém „oknu“ budí zneužité ve sklepích…   číst dále Za školným bez lyží / Jaroslav Fiala > NP č.356 > Pošli to dál Zástupci nové koalice mají v jedné věci jasno: je třeba zavést školné na vysokých školách. Spory se vedou pouze o to, jak. Student se má ocitnout v pozici zákazníka, takže argument zastánců je zřejmý: co je zadarmo, toho si lidé neváží.   číst dále A bude líp? / Tomáš Havlín > NP č.356 > Pošli to dál Trojkoaliční vyjednavači usoudili, že je třeba bojovat proti přestupkovým recidivistům. Do budoucna se rozhodli aplikovat systém „Tři a dost“, který by spáchání třetího identického přestupku za sebou automaticky překvalifikoval na trestný čin. A ten by mohl být souzen například ve zrychleném procesu.   číst dále Ženy bojovnice...s věkem / Iveta Hajdáková, Michal Děd > NP č.356 > Ženská stránka "Člověk neumírá, protože žil, protože zestárnul. Umírá se na něco," povšimla si Simone de Beauvoir. Moderní medicína dnes umožňuje prodlužovat život takovým způsobem, že vnímat smrt jako důsledek sešlosti věkem, je téměř nemožné. číst dále

Nejčtenější články autora

Údery otevřenou dlaní / Jan Stern > NP č.460 > Fejeton Existují teorie pravící, že východní bojová umění vznikla tak, že Číňané zkopírovali chvaty vojáků armády Alexandra Velikého při jeho východním tažení. Jenže zatímco Sašovi hošani v boji muže proti muži protivníka prostě flákli nebo kopli, východní lid přiváděl drobnými úpravami dalších a dalších kopií původního originálu bojové chvaty k dokonalosti a takto vzniklo karate, kung-fu, judo a já nevím, jak se ještě všechno to vznešené bitkaření jmenuje. Východní lidy jsou zkrátka v kopírování mistři. číst dále Nenápadný půvab perkarbonátu / Jan Stern > NP č.525 > Fejeton Sigmund Freud tvrdil, že po patnáctém roku věku už je charakter člověka pevně dotvořen, „sádře podoben“. Sádru šlo dle jeho názoru poté na lehátku pokropit vodou a tvar duše lehce přeformovat, avšak jen do padesáti let. Po padesátce se sádra změní v kámen a nemá smysl se již o cokoli pokoušet. číst dále Teologie osvobození z Malešic / Jan Stern > NP č.465 > Fejeton Mezi námi žijí takzvaní kreacionisté. Tedy ti, co věří, že náš vesmír nevznikl samovolně, ale byl stvořen. Velikým Tvůrcem. číst dále Autsursink / Jan Stern > NP č.476 > Fejeton Mám kamaráda, co se živí psaním. Různým. Pro „klienty“. Ale ne jako my ostatní psavci- -truhlíci, co po nocích potíme písmenka. On se nepotí. On vlastně nikdy pořádně ani nic nenapsal. číst dále
celý archiv