NP č.354 > FejetonUvolněníJan Stern

Milí obyčejní lidé, tak jsem se vám dočetl, že existují celebrity, jimž se platí za to, že přijdou na večírek. Prý je to pro jeho pořadatele velká reklama, když se k němu přijde najíst a napít ten pan Uhrančivý, co před deseti lety hrál v jedné pohádce, a slečna Modrooká, co snad kdysi taky v něčem hrála, ale hlavně je velmi odvážná, protože nafotila sérii „odvážných fotografií“ (patrně při závalu v čínském dole).

 

Řeknu vám, že to úplně chápu. Sám jsem byl propagátorem tohoto principu již od puberty, kdy jsem trval na tom, aby mi bylo za účast na večírcích vrstevníků placeno. Jenže znáte osudy průkopníků. Přestali mě zvát, s ubohou výmluvou, že svou sbírkou známek stejně jen každého otravuji. Přitom jsem dobře věděl, že nejedna dospívající se při pohledu na padesátihaléřovku „Remek objímající Gubareva“ stávala vláčnou.

Byl jsem holt vždycky trochu napřed. Ale jsem rád, že mé vize konečně ožily. Jen si myslím, že se nesmíme zastavit v půli cesty. Ano, je báječné, že pan Uhrančivý dostane zaplaceno za to, že přijde, uzobává, usrkává a je uvolněný. Ale nechápu, proč by nemohl dostat zaplaceno třeba za to, že vstoupí do tramvaje. Víte, jaká by to byla pro hromadnou dopravu reklama, kdyby se ukázalo, že ji používá i někdo tak rovnoměrně opálený? Hned bych se cítil lépe, kdybych věděl, že v těch nových supermoderních tramvajích sice není místo, ale že ho je možná ještě méně právě kvůli Němu, hrdinovi, co málem hrál i v Hollywoodu, a to dokonce padouchova pobočníka v akčním thrilleru Výstřely v LA IV., v hong-kongsko-indicko-americké koprodukci. Vždyť v tom castingu se dostal až do úplného finále, psali v Blesk magazínu.

A co by to udělalo třeba Ředitelství silnic a dálnic, kdyby slečně Modrooké zaplatilo za to, že používá české silnice? Víte, jaká je to pro ně reklama? Však známe jejich pověst, prý jsou samý výmol, člověk aby se pomalu styděl, že je používá. Ale když vím, že svým terénním vozem po nich jezdí vyvenčit své labradory do Průhonického parku i Ona, o níž byla natočena 13. komnata, protože si přiznala svou bisexuální orientaci a překonala kýlu i smrt svého dědečka, hned se mi nadskakuje na výmolech radostněji. To se pak i na D1 cítím stylově jak na Route 66. Neměl by být takový marketingový přínos slečny Modrooké oceněn?

Ono vůbec je dost smutné, že třeba náš současný ministr financí jako by vypadl z 19. století. To je pořád řečí o jakýchsi „mandatorních výdajích“ (Kdo to vlastně je ten Mandator? To je něco jako Terminátor?), ale vůbec ho nenapadne, že by mohl panu Uhrančivému a slečně Modrooké poslat nějakou 13. rentu za to, že stále ještě žijí v této republice, že nás nenechali na holičkách, že s námi stále dýchají stejný vzduch, zvlášť když tento nebude asi nic moc ani po modernizaci Prunéřova. Někdy se mi vážně hrnou slzy do očí, když si uvědomím, že pan Uhrančivý je tak laskav a stále ještě zápolí s českým digitálním drakem, byť by mohl již dávno mučit agenty CIA jako padouchův pobočník (já si stejně myslím, že ten casting zkazil schválně), či že slečna Modrooká přidává své cédéčko ke starému dobrému českému bramboráku v prášku, ačkoli by mohla již dávno svým zpěvem zaplavit krabice amerických Cornflakes. Je smutné, že tento stát stále ještě nechápe, jaká je to pro něj reklama, že tito Uvolnění v něm stále zůstávají.

Ale já se rozhodl, že nebudu žehrat, že věčné kritizování nestačí, a že zkrátka sám půjdu příkladem. Hned jak dopíši tento fejeton, běžím do spořitelny a posílám třináct korun panu Uhrančivému i slečně Modrooké. Víte, jaká je to pro mě reklama, že jsem o nich mohl napsat fejeton?!

 


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Stěrače? Stírají / Jan Stern > NP č.455 > Fejeton Občas se mě lidé ptají, proč nepíšu o politice, proč naši politickou elitu šetřím a uchraňuji před svými satirickými šlehy, k nimž jsem jako humorista takřka zavázán. Cožpak o to. Já bych šlehal. Já bych možná i vyloženě řezal. Potíž je, že politiku takřka nesleduji. Teda nesleduji – to je vám taková zvláštní věc, já televizní zprávy sleduji, ale vypínám při nich zvuk. číst dále Peklie, peklíčko / Jan Stern > NP č.458 > Fejeton Já jako fejetonista nejsem k ničemu zavázán. Na rozdíl od svých kolegů nejsem povinen zaznamenávat podstatné rysy epochy. Když chci, můžu psát klidně o beďarech. A můj pravidelný čtenář ví, že chci nezřídka. Leč občas se v epoše utrhne cosi tak podstatného, občas mineme tak epochální civilizační milník, že mi to nedá a začnu se hnípat v něm, namísto v pupíncích. A dnes je právě ta chvíle. Nemohu totiž nezaznamenat, že do našeho světa sestoupilo takřečené selfie, neboli selfíčko. číst dále Šrouby a matice? Mixéry a brusky! / Jan Stern > NP č.479 > Fejeton Asi vás to překvapí, ale já mám vcelku rád ženy. Bez ohledu na velikost košíčků, bez ohledu na to, zda ovládají cat walk. A to především proto, že navzdory mnohým mýtům bývají ve většině dosti realistické a pragmatické. číst dále Všechno je reklama! / Jan Stern > NP č.480 > Fejeton Mám kamaráda, který tvrdí, že všechno je reklama. Proto taky ničemu a nikomu nevěří. číst dále
celý archiv