Než Kanaďané Matthew Milan a Jospeh Deem vyhlásili letošní 31. květen Dnem skoncování s Facebookem, zjevně ztratili trpělivost. Na síti jim nevadila dobrovolná produkce i konzumace spamu, nebetyčná ztráta času, nebo pochybnosti o kvalitách virtuálních přátelství – jejich téma bylo soukromí. Nejen, že Facebook podle nich nedává svým uživatelům férovou možnost rozhodovat, jak se bude nakládat s jejich daty, nýbrž sám se tím staví do role nepřítele humanity. „Hluboce nám záleží na budoucnosti internetu jakožto otevřeného, bezpečného a lidského místa. Jednoduše nevidíme, že by současné směřování Facebooku souznělo s pozitivní budoucností webu, takže odcházíme,“ napsali Kanaďané na své stránky. A ostatní vyzvali k následování. Kolik obětí statusů se jim nakonec podařilo přesvědčit, se neví. Alespoň předsevzetí zrušit účet ale odkliklo přes tř icet tři tisíc z nich – zrnko v moři, ač záleží na úhlu pohledu. Stránka se snažila jejich odhodlání utužit, zejména když jim nabídla automatickou připomínku dne D. Stál proti ní ale skutečný, vysoce návykový nepřítel. Facebook ví, co je nutkání, a tak dává možnost návratu do stáda i těm, kdo v něm svoji účast def initivně odvolali. Čtrnáctidenní příležitost přihlásit se na zrušený účet starými přihlašovacími údaji je facebookový detox. Ne každý projde. Očekávat lze silnou recidivu nebo rozptýlení po jiných sítích. Ale v pár případech také def initivní vale sociálnímu peklu i s pěkným návazným mediálním zpracováním na téma „můj život po Facebooku“.
