NP č.354 > Ženská stránkaŽeny (zlo)činuIveta Hajdáková, Michal Děd

„Nexistuje ženský Mozart, protože neexistuje žádný ženský Jack Rozparovač,“ říká kontroverzní americká feministka Camille Paglia. Rozvíjí tak svou domněnku, že muži tíhnou k extrémům více než ženy.

 

Představa těžkého zločinu v celé jeho brutálnosti nejde příliš dohromady s klasickým stereotypem něžné a zranitelné ženy. S tímto názorem by ale určitě nesouhlasilo jednatřicet údajných obětí ambiciózní sériové vražedkyně Jane Toppanové, která prý chtěla „zabít více nevinných lidí, než kdy zabil jakýkoli muž či žena“. Ošetřovatelka z amerického státu Massachusetts poškozovala zdraví pacientů svévolnými změnami dávek léků, sledovala jejich následné neurologické poruchy a poté k nim s rozkoší uléhala do postele, když umírali. Legendárnímu Jackovi Rozparovačovi může úspěšně konkurovat i Alžběta Báthoryová. V počtu vražd by ho dokonce s přehledem porazila.

Přes tyto a podobné příklady se však stále zdá, že ženy páchají méně závažných zločinů než muži a Česká republika v tomto není výjimkou. V roce 2009 zde bylo dle policejních statistik stíháno pro násilné trestné činy přes 12 tisíc lidí, přičemž počet takto obviněných žen jen lehce překročil tisícovku. V policejních sítích uvízlo 157 vrahů, ale jen 28 vražedkyň.

 

ZLOČIN...

Sociolog Otta Pollak přišel s tvrzením, že ženský a mužský zločin se neliší ve svém množství, ale spíše ve svém charakteru. Ženy podle něj páchají pouze jiný typ násilných skutků, které jsou hůře odhalitelné, protože se odehrávají například v domácnostech. Navenek se tedy zdá, jako by násilí ze strany žen bylo spíše okrajovou kuriozitou, ve skutečnosti však bobtná pod povrchem skryto očím veřejnosti. S tím by asi souhlasila i redakce webové stránky www.agresorka.cz, která s podtitulem „pravda o ženském násilí“ přináší mnoho odkazů na různé články o kriminální aktivitě žen.

Pollak se pokouší vyvrátit tradiční názor, který vyšší míru zločinnosti u mužů vysvětluje přirozenými rozdíly mezi pohlavími, kdy ženy jsou klasicky vnímány jako pasivní a mírumilovné, kdežto jejich protějšky jako aktivní jedinci s většími sklony k agresivitě. I další teorie s tímto tradičním pohledem polemizují. Jedna z nich vysvětluje nižší kriminalitu u žen tím, že matky v raném stádiu výchovy kontrolují své dcery mnohem více než syny a dívky pak v dalším životě projevují méně ochoty riskovat.

 

... A TREST

Závažný zločin však společnost setrvačně vnímá jako něco, čeho by ženy neměly být schopny. Možná proto se důvod jejich kriminálního jednání častěji vysvětloval a vysvětluje psychickou poruchou nebo myšlenkovým zkratem, než jako důsledek racionálního, chladnokrevného plánování. Ženám tak stále hrozí odsouzení s menší pravděpodobností než mužům. Jejich podíl na celkovém počtu vězňů dosahuje v ČR jen asi pěti procent. Kriminoložka Chesney Lind však upozornila na to, že ženy, které se svým zjevem nebo povahou trestného činu vymykají tradičnímu ženství, systém postihuje tvrdším způsobem než muže. Jejich zločin totiž spočívá hned v dvojnásobném pochybení – selhaly jednak jako občanky, ale také jako příslušnice „něžného“ pohlaví, jimž by podle převládajících názorů ve společnosti měl být těžký zločin naprosto cizí. Z tohoto důvodu jejich náprava spočívá mimo jiné v opětovném vštěpování tradiční ženské role.

Tohoto jevu si všímá socioložka Kateřina Nedbálková, podle níž věznice reprodukují genderové stereotypy. „Muži jsou ve vězení ‚napravováni‘ a vedeni k tomu, aby byli ‚správnými‘ muži, tedy autonomními osobnostmi, které po propuštění obstojí na trhu práce. Ženy se ve vězení učí být ‚správnými‘ ženami, tj. dobrými matkami a hospodyněmi v domácnosti.“

 

„PRAVDA O ŽENSKÉM NÁSILÍ“

Ze statistik plyne, že ženy mnohem méně než muži páchají závažné trestné činy, způsobují méně zranění a škod a vykazují menší míru recidivy. I když se pořád zdají být spíše zlo-pasivní než zlo-činné, podíl pachatelek na celkové kriminalitě pozvolna roste. Statistika nám však už jen stěží odpoví na otázky, zda můžeme tento trend dávat do souvislosti s emancipací a rostoucí rovností pohlaví, a nebo naopak, zda se za nízkou kriminalitou žen neskrývá spíše diskriminace a neochota připustit, že jsou stejně schopné zločinu jako muži.

 

Autorka je doktorandkou antropologie na FHS UK. Autor je novinář.

 


autor / Iveta Hajdáková VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA autor / Michal Děd VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Svět tekuté práce / Jaroslav Fiala > NP č.354 > Téma čísla Nižší platy, méně výhod a větší míra nejistoty. Podle sociologů vstupujeme do éry, v níž berou představy o stabilním zaměstnání za své. Bude přitom ještě možné zachovat sociální stát? A co dalšího z toho pro nás vyplývá?   číst dále Mák a afghánský obchod / Martin Malý > NP č.354 > Pošli to dál Německý prezident Horst Köhler nečekaně oznámil, že opouští úřad. Před měsícem totiž v rozhlase prohlásil, že „pro zemi orientovanou na export, jako je Německo, je občas nutné nasadit vojáky k obhajobě vlastních zájmů, například volných obchodních cest“.   číst dále Místo, kde křesťané a muslimové hledají společnou řeč / Tomáš Halda > NP č.354 > Reportáž Osmdesát kilometrů na sever od Damašku se na jednom z horských svahů ukrývá byzantský klášter Mar Músa. Opuštěnou stavbu znovuobjevil italský kněz Paolo Dall´Oglio, který tu s pomocí evropských dotací a podporou syrské vlády otevřel centrum, jehož posláním je mezináboženský dialog. V neuralgickém bodě planety tak vznikl jedinečný projekt, jenž přitahuje velkou pozornost.   číst dále Uvolnění / Jan Stern > NP č.354 > Fejeton Milí obyčejní lidé, tak jsem se vám dočetl, že existují celebrity, jimž se platí za to, že přijdou na večírek. Prý je to pro jeho pořadatele velká reklama, když se k němu přijde najíst a napít ten pan Uhrančivý, co před deseti lety hrál v jedné pohádce, a slečna Modrooká, co snad kdysi taky v něčem hrála, ale hlavně je velmi odvážná, protože nafotila sérii „odvážných fotografií“ (patrně při závalu v čínském dole).   číst dále
celý archiv