NP č.353 > Téma číslaPříliš velký zádrhel informacíJaroslav Fiala

Život bez zájmu o druhé, kde jsme jen každý sám za sebe vydáni všanc ekonomickým výpadkům a ekologickým katastrofám. Bondyho ideologická vize, nebo předzvěst blízké budoucnosti, ve které budou lidská svoboda a důstojnost k smíchu? A proč to celé brát vážně?

 

Svět kolem roku 2050. Planeta je přelidněná, nejedna metropole je obklopena slumy a klesá do vody. Rostoucí chudoba, nedostatek zdrojů, politici ztratili kontrolu nad hospodářským a společenským vývojem; vše je v rukou globálních mafií, které si s čínskými kolegy dělí světová teritoria. Tu a tam se objeví počítačoví hackeři, novodobí nomádi, které si mafie najímají na špinavou zpravodajskou práci. Každý je sledován, lidský život se odvíjí od své užitné hodnoty pro mafii. Vzdoruje hrstka posledních revolucionářů. Blíží se konec…

Tak vypadá jedna z varovných vizí Egona Bondyho, kterou ztvárnil ve svém románu Cybercomics (1997). Můžeme ji na první pohled odmítnout jako sice vzrušující, ale přehnaný výplod spisovatelovy fantazie. Jenže jde zároveň o otázky ekologie, moci, sociálních rozdílů a samotného přežití, jež nelze tak snadno potlačit a které se týkají nás všech.

 

BEZÚTĚŠNÁ ÚTĚCHA?

Bondy se vizemi budoucnosti zabýval celý život, nejinak i ve slavné knize Útěcha z ontologie, kterou vydal v uvolněné atmosféře šedesátých let. Jedno z hlavních poselství knihy zdůrazňovalo odpovědnost člověka za vlastní existenci. Snad to zní banálně, ale důsledky tohoto výroku jsou závažnější. Na dalším trvání života na Zemi nemají vliv božstva ani jiné historické představy nadosobních sil. Tím, kdo ručí za rozvoj i zkázu, jsme „jen“ my sami.

Právě člověk je svým zachráncem i ničitelem zároveň, stojí na křižovatkách, využívá příležitostí a může se rozhodovat, jak a co udělá. Jenže jak už to bývá, je v tom zádrhel: často mu to příliš nejde. Mnohem raději žije život, jenž přináší pohodlnou uniformitu, která je brzdou všech sporů, odlišností a změn. Právě ty jsou však třeba pro sebereflexi a kritiku. Lidé nerozvíjejí svůj tvořivý potenciál, podřizují se, ztrácejí schopnost formulovat požadavky, bouřit se: „Není uvědomělý ten, kdo se podřizuje nějaké instituci, i když je možno nazvat jej ukázněným. Člověk má svou budoucnost ve svých rukou, to je koncepce jeho svobody,“ píše Bondy.

K optimismu nakonec mnoho důvodů nezbývá a autor o něco později, na sklonku sedmdesátých let, říká: „Je příliš pozdě na to, abychom to předělali. Státní kapitalismus s fašizujícími tendencemi (jak lze slušně nazvat řád, panující dnes na celém světě) může s klidem počítat, že s opravdovou svobodou na něj nikdo nepoleze. Je nutno konstatovat, že zločiny, které mohou vyústit ve zničení celého lidstva, nevadí příliš vykořisťovaným, pokud se mají trochu dobře, a proto se místo svobody spokojí s tím, že je zrovna nikdo osobně nemlátí přes hubu.“ Bondy na druhé straně připouští, že stále existují „praskliny“, alternativy a subkultury, pro které uvedené neplatí. A právě tady se může zrodit něco nového, lepšího. Možná…

 

ČLOVĚK TVOŘIVÝ

Už sociolog Max Weber dospěl před více jak sto lety k závěru, že údělem lidstva je intenzivní racionalizace života. Dostáváme se do „ocelové klece“, kde se vládnoucí vrstvou stává technokratická byrokracie, jež se pokouší změnit svět v dobře promazaný výrobní stroj. A Bondy si toho byl dobře vědom. Brzy poukázal na vážné nedostatky soudobého společenského systému, přestože je někdy svou formou přeháněl až k absurditě.

Čteme-li si třeba otevřený dopis politikům na ekologickém summitu v Kodani, který vloni v prosinci otisklo šestapadesát předních světových deníků (včetně New York Times či Guardianu, ale ani jednoho českého), nelze říct, že by Bondyho vize byly až tak mimo. Píše se tu: „Jedenáct z posledních čtrnácti let bylo nejteplejších od počátku měření, arktický led taje a loňské vzedmutí cen ropy i potravin nás nechalo nahlédnout do možné budoucnosti. Ve vědeckých časopisech už se nediskutuje o tom, zda nese vinu člověk, ale o tom, kolik ještě máme času na zmírnění škod. Reakce byla přesto zatím jen chabá a mdlá. Obracíme se na představitele 192 zemí shromážděných v Kodani, aby neváhali… a využili příležitosti zvládnout největší selhání moderní politiky.“

Dnes už víme, že summit očekávané řešení nepřinesl. Bondy by na to snad řekl něco jako: kecy, tudy cesta nevede. Útěcha podle něj spočívá v rozvíjení lidské tvořivosti. Je třeba vykašlat se na takový systém, jít si po svých a žít autonomně. Jenže potíž je i v tom, že není kam utéct. Také v románu Cybercomics existují skupinky lidí, kteří se pokoušejí vydobýt si autonomii a systém změnit. Dopadnou však špatně a svět se ocitá tváří v tvář zániku. Do děje pak náhle vstupuje sám Bondy v podobě bizarního programu na obrazovce počítače, aby zkusil předat zprávu o konci civilizace zpět v čase, a mohl tak varovat předchozí generace: „Jsem příliš velkej zádrhel informací, abych se zas jen tak rozpustil v povětří, ve vodě a v květinách,“ říká tu mírně fanfarónsky. Snad má pravdu.

 


autor / Jaroslav Fiala VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články z tohoto čísla

Chlapec a zvláštní příběhy / Petr Pospíšil > NP č.353 > Rozhovor Když se vnuk druhorepublikového a exilovéhoministra a posléze emigranta Ladislava Feierabenda rozhodne natočit o svém dědečkovi film, může to dopadnout všelijak. Tomovi Feierabendovi, americko-francouzskému filmaři, se ale podařilo uniknout nástrahám a natočit silnou výpověď. O rodinných legendách, dětství v Americe i studené válce...   číst dále Legenda o lumpenproletáři / Ondřej Slačálek > NP č.353 > Téma čísla Ne každý autor má štěstí na editora. Bondy ovšem našel člověka, který o jeho texty pečuje s až pietní úctou a ároveň mu to nebrání v kritickém přístupu a snaze, jak sám říká, občas chránit dílo před samotným autorem. S Martinm Machovcem jsme si povídali v jeho břevnovském bytě, který se už v osmdesátých letech stal úkrytem Bondyho archivu před tajnou policií.   číst dále Štvanice / Jan Stern > NP č.353 > Fejeton Milí strávníci, jel jsem onehdy metrem a přistoupila dívka s batohem na zádech, který si nesundala, naopak jeho prostřednictvím málem sundala mne. Jako správný nevrlý dědek-aktivista, jímž jsem od svých dvaceti let, pronesl jsem dostatečně hlasitě poznámku, že slušní lidé poté, co vstoupí do vozu MHD, sundají svou batožinu, aby neohrožovali spolucestující. Dívka však odvětila dotazem, proč raději nesundám svůj batoh já, což mne opravdu dopálilo, neboť narážky na svou nadváhu nesnesu.   číst dále Nelegálem díky státu / Martina Křížková > NP č.353 > Pošli to dál Příběh konkrétního pana X se nikdy nestal, ale v současnosti se v nespočetných variantách odehrává po celé zemi. Pan X pracuje už několik let v menším podniku v západních Čechách. Dělá poměrně jednotvárnou práci. Trvalo mu však pár měsíců, než ji dokonale zvládnul. Nedá se říci, že by majitelé firmy pana X vyloženě zbožňovali, ale jsou rádi, že pro ně pracuje.   číst dále

Nejčtenější články autora

O mostech mezi hudbou a lidmi / Markéta Vinkelhoferová, Jaroslav Fiala > NP č.379 > Téma čísla Spojení hudby a nejmodernějších technologií může vyústit do vzniku pozoruhodných nástrojů, léčby těžkých nemocí i poznávání sebe sama. Americký skladatel Tod Machover se o to pokouší už řadu let v sepjetí s vírou v lidskou tvořivost a změnu k lepšímu.   číst dále Zlo, koště a bradavice / Andrea Novotná, Jaroslav Fiala > NP č.355 > Téma čísla Primitivové a rozvraceči versus normální a slušní lidé. Rozdělování společnosti na nesmiřitelné tábory obvykle provázelo hledání vnitřních nepřátel. Také současné hony na čarodějnice však mají své inkvizitory a oběti, jejichž role se mohou velmi rychle proměňovat.   číst dále Odhalování zločinů nedělá z člověka antisemitu / Markéta Vinkelhoferová, Jaroslav Fiala > NP č.377 > Rozhovor Komiksového kreslíře a novináře Joe Sacca jsme potkali v Miami, kde představoval svou knihu Gaza: Poznámky pod čarou dějin. Vypadal docela jinak než postava v brýlích bez očí s masitými rty, známá z jeho komiksů. V následujícícm rozhovoru jsme se věnovali hlavně Palestině.   číst dále Přestat být cizincem / Andrea Novotná, Jaroslav Fiala > NP č.342 > Rozhovor Může se Vietnamec stát někdy Čechem? Jak daleko může zajít islamofobie v Evropě? Mohou Češi pomoci řešit izraelsko-palestinský konflikt? Kudy vede hranice mezi nekritickou vstřícnosti a strachem z cizího? Rozhovor s politologem Pavlem Baršou.   číst dále
celý archiv