NP č.353 > FejetonŠtvaniceJan Stern

Milí strávníci, jel jsem onehdy metrem a přistoupila dívka s batohem na zádech, který si nesundala, naopak jeho prostřednictvím málem sundala mne. Jako správný nevrlý dědek-aktivista, jímž jsem od svých dvaceti let, pronesl jsem dostatečně hlasitě poznámku, že slušní lidé poté, co vstoupí do vozu MHD, sundají svou batožinu, aby neohrožovali spolucestující. Dívka však odvětila dotazem, proč raději nesundám svůj batoh já, což mne opravdu dopálilo, neboť narážky na svou nadváhu nesnesu.

 

Nicméně, po příchodu domů, poté, co jsem před zrcadlem zjistil, že batoh už nelze zatáhnout ani na deset vteřin, neboť poté hrozí zadušení, přehodnotil jsem svou dosavadní teorii o zvláštním zakřivení páteře, jež poněkud vychyluje mé masivní břišní svalstvo kupředu, stejně tak jsem jako neudržitelnou odmítl teorii o bublinkách z perlivé vody, které mne nafukují, a musel jsem zkonstatovat, že má nadváha již není „decentní a elegantní“, jak jsem psával do seznamovacích inzerátů, ale stala se jaksi hrubě faktickou. A tehdy jsem došel k onomu šílenému rozhodnutí zhubnout, v tu chvíli stal jsem se postmoderním Evropanem, čili zoufalým štvancem. První dieta, která mne zaujala na lesklé stránce jakéhosi křídového magazínu, byla dieta jahodová. Nutno říci, že byla velice účinná. Již po dvou dnech na jahodách klesla váha o solidní tři kilogramy. Nebylo divu. Ze záchodu jsem prakticky vůbec neodcházel a kontinuální průjem zajišťoval, aby v mém těle nezůstalo nic nadměrně dlouhou dobu. Potřeba dojít do práce mne však nakonec přeci jen přiměla jahodovou kůru přerušit a po prvním obědě v závodní jídelně mé tělo uložilo do zásob pro jistotu pět kilo, patrně poděšeno úbytkem z jahodových lázní. Vyslyšel jsem tedy rady jisté hollywoodské herečky a nasadil dietní trhák desetiletí, dietu vajíčkovou. Komfort se prudce zvýšil. Po střevních problémech ani památky, stal se ze mne znovu spokojený muž. Pravda, přibral jsem další dvě kila a můj lékař mne upozornil, že mi záhadně vzrostla hladina cholesterolu v krvi, nicméně z určitého úhlu byla vajíčková dieta nesmírně regenerující, neboť má pohlavní bujnost začínala připomínat blahé časy počátku puberty, kdy mne vzrušil i pohled na dráždivě červenou sedačku v tramvaji. Ovšem právě proto jsem také nakonec musel vajíčkový život opustit, neboť u mne prudce poklesla schopnost soustředění, čehož neklamným znamením bylo, že jsem jisté spolupracovnici zalichotil slovy „máš hezkou šukni“ a na poradě jsem oblažil šéfa zvěstí „poptávka opět poklesba“. Pak samozřejmě nemohlo přijít na řadu nic jiného než dělená strava. Její účinky nemohu dostatečně vynachválit. Obě ztracená kila jsou mým největším triumfem během celé hubnoucí anabáze, byť ztráta váhy byla svého druhu záhadou, uvážím-li, že dělená strava prakticky ukončila mé vyměšování. Festovní čtrnáctidenní zácpa mne tak přeci jen odradila od té skvostné metody, neboť po ranním pocitu vyprázdnění se mne začalo poněkud stýskat. Rozhodl jsem se, že to vezmu konečně vážně a začala má makrobiotická éra. V té jsem se opravdu našel. Nikdy jsem se necítil tak lehce a povzneseně jako tehdy. A když říkám povzneseně, myslím to doslova. Můj střevní systém totiž zvýšil produkci plynů tak, že by Gazprom zblednul závistí. Památného 14. dubna jsem se v Praze na Národní třídě dokonce na tři vteřiny vznesl, čímž jsem se přiblížil svému dávnému vzoru Janu Tleskačovi, přičemž jsem se obešel dokonce i bez kola. Ovšem, zatímco Tleskač vyvolal závist starého Mažňáka, i kolem mne se brzy vyrojili všelijací mažňákové, kteří mi začali mé úspěchy závidět. Zejména moji spolupracovníci svými všelijakými dárkovými baleními tabletek Rennie či kmínu prokazovali svoji nepřejícnost. Musel jsem nakonec ustoupit tlaku davu a veškeré cizrny, mungo fazolí a dalších výbušnin jsem se odřekl. Nezbylo než se obrátit k vědě. Během krátké doby jsem nastudoval, co jsou to nenasycené mastné kyseliny, seznámil své cévy s rutinem, na tričku jsem nosil nápis „omega 3“, betakarotén se stal mým druhým nejlepším kamarádem, antioxidanty prvním a na Facebooku jsem založil skupinu „Glutaman horší než Taliban“. Řeknu vám, že studium bylo tak náročné, že jsem z toho opravdu málem zhubl. Ovšem poté, co jsem zjistil, že jídlo se stalo mým jediným koníčkem a četbu Fausta plně nahradila četba etiket na potravinách, zahodil jsem nakonec kalorickou i lipidovou kalkulačku, uzavřel smír se sacharidy a regredoval zpět do pozice moderního Evropana, konzumujícího poněkud bezhlavě. Dodat mohu snad jen to, že během své zasvěcovací cesty jsem přibral 8 kilogramů a na Facebooku mám dnes skupinu „Jo-jo efekt zvedne ti náladu lépe než go-go šou a hu-hu koktejl dohromady“. Jsem tam sám a jsem spokojený.


autor / Jan Stern VŠECHNY ČLÁNKY AUTORA

Nejčtenější články autora

Nesplněná očekávání / Jan Stern > NP č.331 > Fejeton Drazí, musím se vám svěřit. Mám takový malý problém s navazováním kontaktů s opačným pohlavím. Dlouho jsem si kladl otázku, kde je zakopaný pes. A tuhle jsem vám ho vykopal. číst dále Sebezraňováním a askezí k neobyčejné hojnosti / Jan Stern > NP č.323 > Rozhovor Poslouchat Jana Kellera člověku na klidu nepřidá. Uvědomí si jak křehká je slupka naší vyspělé civilizace a nesamozřejmý blahobyt, který si užíváme. Za fasádou rozumu dřímá barbarství hrozící zahubit naše skvělé výdobytky. číst dále O Američanech, agentech a jiných záhadách / Jan Stern > NP č.343 > Fejeton Milí Češi, řeknu vám, máte svoje záhady. A nemyslím tím teď záhady typu světelných jevů v jihlavském podzemí, nacistických létajících talířů vznášejících se na konci druhé světové války nad Letňany, štěchovického pokladu, k jehož vyzvednutí scházejí několika výpravám poslední haléře, případně tajuplně nabitého diáře poručíka Ludvíka Zifčáka v chladných listopadových dnech roku 1989.   číst dále Sociologie amarounů / Jan Stern > NP č.453 > Fejeton Často přemýšlím nad tím, jací jsme my Češi. Myslím, že o sobě moc nevíme. Říkáme o sobě třeba, že krademe. Ale krade se všude po světě a mnohde mnohem víc. Říkáme o sobě, že pijeme. No, to nelze zpochybnit, pijeme hodně, pijeme víc než Rusové a Dánové. Pijeme Ligu mistrů. Leč přesto před nás statistika Mezinárodní zdravotnické organizace předsadila ještě jeden více kořalnický národ – Moldavce. Takže žádné Nagano, žádný Bělehrad, pouhé důstojné Chile 62. Myslíme si o sobě třeba taky, že jsme ateisté. A přitom každý druhý kolem mě věří na horoskopy, reinkarnaci, UFO a ilumináty. Kdepak, všechny tyhle definice jsou mimo. číst dále Rakeťák / Jan Stern > NP č.452 > Fejeton Život muže je neskonale těžší než život ženy. Je ale zvláštní, že ženy to netuší a i zcela průzračným a nezlomným argumentům v této otázce čelí s dětinskou naivitou. číst dále Dobře vypečené gestapíčko / Jan Stern > NP č.454 > Fejeton Možná tomu nebudete věřit, ale jsou věci, o kterých se mi žertuje těžko. Ovšem nejspíše vás překvapí, které to jsou, či spíše, které to nejsou. číst dále Budíkové zákony / Jan Stern > NP č.457 > Fejeton Velké dějiny a děje jsou řízeny zákony, jako je Archimédův zákon, Ohmův zákon, zákon dědičnosti, zákon nabídky a poptávky, Starý zákon, Nový zákon, eventuálně vor v zakoně. No jo, ale co děje malé? Naše všednost? Jí badatelé a proroci zatím pozornost věnují jen malou. Přesto se lidé odpradávna pokoušejí zákon, který ji řídí, pojmenovat. číst dále Paradigma pekla / Jan Stern > NP č.451 > Fejeton Jeden velký filozof kdysi napsal takovou divadelní hru, kde se lidi dostanou do pekla. Ale to peklo nemá kotle, ani chlupaté čerty s ocasem až na zem, ba ani červené tapety. Je to obyčejný pokoj, z něhož nejde odejít, a v němž jsou lidé, se kterými si nelze porozumět. V závěru té filozofické hry se pak praví, že peklo jsou ti druzí. číst dále

Chci pomoci konkrétním lidem bez domova a v nouzi

Podívejte se profily našich nejlepších prodejců, kterým nechybí zodpovědnost a poctivost, ale chybí jim zázemí, oblečení, obuv nebo nějaká speciální pomůcka, aby se mohli cítit spokojeně a žilo se jim lépe. Našim prodejcům můžete přispět na jejich konkrétní potřeby nebo přání.
Chcete se o jejich osudu dozvědět víc? Děkujeme všem dárcům.

celý archiv